• Viry
• Trojské koně
• Červi
• Spyware
• Rootkit
• Ransomware
• Adware
• Síťové útoky
• Webové hrozby

Asi jste si všimli, že některé termíny uvádíme v jejich anglické podobě. Je to proto, že zatímco označení nejčastějších hrozeb bývají překládány, u některých využívají i odborníci jejich původní podobu (Zdroj: Wikipedie).

Viry

Podle definice je počítačový virus škodlivý program, který se umí replikovat a šířit bez vědomí uživatele. Obvykle je nastaven tak, aby prováděl určitou nežádoucí aktivitu – mazání dat z disku, otevírání oken, restartování počítače aj. Mnohé viry jsou zcela neškodné, jiné pouze obtěžující.

Počítačový virus bývá zásadně vázán na spuštění určité aplikace. Proto se vždy vyhýbejte podezřelému obsahu mailů nebo aplikacím, které naleznete na neznámých stránkách.

Trojské koně

Dějiny znají Trojského koně jako mistrovský případ diverzní strategie. Naprosto stejným způsobem ovšem fungují i stejnojmenné počítačové víry. Na první pohled se tváří jako nevinný program, který dokonce funguje tak, jak byste očekávali. Po spuštění ovšem začne vyvíjet diverzní činnost, protože vytvoří zadní vrátka, jimiž mohou hackeři získávat potřebné informace, případně převzít kontrolu nad počítačem.

Obrázek, spořič obrazovky, hra, odstraňovač škodlivého softwaru. I tak se může Trojský kůň maskovat a čekat na svou šanci při spuštění. Neumí sám sebe replikovat ani infikovat další počítače. Některé pokročilé viry ovšem naopak mohou Trojské koně vytvářet z dosud zcela neškodných aplikací. Hackeři si tím způsobem zajistí kontrolu nad počítačem po odstranění primární hrozby.

Červi

Kategorie zvaná jako Worms (červi) patří mezi nejobávanější druhy škodlivých programů. Jejich hlavní devízou je schopnost odhalit bezpečnostní trhlinu v systému a využít ji ke vstupu do jeho útrob. Na rozdíl od klasických virů pracují zcela bez vědomí uživatele, protože k jejich spuštění není zapotřebí žádných aplikací.

Jejich úkoly jsou podobné jako u virů. Zpomalují počítač, uzamykají některé funkce systému, mažou nebo kradou data. Proto se vyplatí pravidelně provádět skenování antiviry a více než u jiných typů hraje roli opatrné chování uživatele na síti.

Spyware

Ačkoliv na první pohled není spyware přímo škodlivý, určitě jej ve svém počítači neuvítáte. Jedná se o program, jenž se snaží svou existenci utajit. Jeho cílem je sbírat data týkající se použitých hesel, prohlížených stránek nebo bankovních operací. Ty poté posílá na domovské servery, obvykle do rukou hackerů.

Spekuluje se též o tom, že špehovací programy používají i mnohé nadnárodní korporace k tomu, aby zjistili, co jejich zákazníci nejvíce hledají. Tomu mohou upravit svou marketingovou strategii a nabídku zboží.

Rootkity

Vzhledem k tomu, že antivirové firmy své programy poctivě aktualizují nebývá obvykle s nalezením a odstraněním škodlivého kódu problém. Co když se ovšem mrška skryje tak dobře, že nebude možné ji odhalit? Přesně s tím kalkulovali i hackeři a vytvořili tzv. rootkity.

Jejich úkolem je využít temných zákoutí operačního systému pro zamaskování přítomnosti škodlivého programu. Tyto hrozby se jen velmi špatně detekují a odstraňují. Jejich stažení do počítače je jednoduché – stačí navštívit infikovanou stránku, jež si vyžádá instalaci „zásuvného modulu“.

Ransomware

Jedním z nejzákeřnějších druhů škodlivých programů jsou tzv. ransomware. Ransom znamená v českém překladu výkupné. A přesně na tomto principu tyto kódy fungují. V momentě, kdy se dostanou do vašeho počítače, uzamknou klíčová data. Může jít o rodinné fotografie, pracovní dokumenty nebo videa.

Na monitoru se objeví hláška s tím, co se stalo a sumou, kterou máte hackerům zaplatit. Standardně se pro převod financí uplatňuje kryptoměna Bitcoin. Zda dostanete svá data zpět není nikdy jisté, proto byste měli hledat jiné cesty, než je placení výkupného.

Adware

V tomto případě se nejedná o škodlivý program v pravém slova smyslu. Adware jsou reklamní programy, které fungují zejména v internetových prohlížečích, ale i jiných místech počítače. Zobrazují zde reklamní sdělení a snaží se vás přesměrovat na kýžené adresy.

Jejich nebezpečí spočívá v tom, že někdy mohou usnadnit stažení skutečně škodlivého viru. Tuny nevyžádaných reklam navíc nepříjemně zatěžují výkon počítače.

Síťové útoky

V tomto případě se již dostáváme k cílenému útoku hackerů. Ti se snaží využít bezpečnostních chyb nebo mezer v ochraně a proniknout do útrob počítače napřímo. Tomuto lze jednoduše zabránit pomocí tzv. firewallu. Ten neustále monitoruje komunikaci počítače se sítí a při zjištění nesrovnalostí jednoduše spojení přeruší.

Dobrý firewall je kromě ochrany útoků zvenčí schopen poskytnout informaci o podezřelých „kontaktech zevnitř“. Dostanete tak informaci o tom, že váš počítač je někým řízen na dálku a můžete se tomu adekvátně začít bránit. Společnost Microsoft na rizika pamatovala, proto je každý její operační systém vybaven zabudovaným firewallem již při instalaci. Základní bezpečí vám poskytne, záleží jen na vás, zda budete chtít něco více.

Webové hrozby

Pamatujte na to, že i při pouhém prohlížení webu se může váš počítač ocitnout v nebezpečí. Mnohdy je využíváno falešných webových stránek, imitujících kupříkladu internetové bankovnictví. Tváří se jako skutečné a po zadání údajů zjistíte, že jste byli napáleni. Běžně stačí letmý pohled do řádku adresy, abyste zjistili, na čem jste.

Za všech okolností se vyplatí používat služeb zavedených prohlížečů, jež samy dovedou detekovat rizikové stránky. Někdy vás mohou zachránit i od vyluxovaného účtu.

Nejdůležitější součástí každého bezpečnostního programu je skener. Ten se podílí na odhalení hrozby a její následné likvidaci. Při nákupu si tedy zjistěte výsledky pravidelně prováděných testů efektivity. Vybírat byste měli jen ty programy, jejichž účinnost hledání přesahuje 90 %. S každou nenaleznou hrozbou se totiž zásadně zvyšuje riziko ohrožení počítače.

Stejně jako u skeneru doporučujeme zkouknout statistiky a zvolit programy s vysokou úspěšností ochrany. Ta by se měla pohybovat alespoň okolo 80 %.

Asi každému z nás je jasné, že kvalitní bezpečnostní programy vyžadují svůj díl výkonu počítače. Otázkou ovšem je, jak moc, a jak kvalitní ochranu na oplátku nabízejí. Obecně platí, že vhodný antivir musí splňovat tři základní podmínky:

• Nezpomalovat výkon a rychlost reakcí při každodenním užívání

• Disponovat rychlým skenerem

Dříve běžné několikahodinové prohledávání všech složek PC je dnes minulostí. Nejmodernější bezpečnostní programy jsou schopny svou práci odvést během několika desítek minut. Pokud to nezvládají, nemají na vašem disku co pohledávat.

Ne každý uživatel počítače je odborník, jenž přesně ví, co dělá. Rozhrání antiviru by proto mělo být navrženo tak, aby navigace byla co nejjednodušší. Potěší, když jsou všechny součásti antiviru dostupné z hlavní nabídky a poskytují dostatečný popis toho, co vlastně dělají.

Rozhodně se poohlížejte po programu, jenž vám dá plnou kontrolu nad nastavením jeho fungování. Každý z nás si totiž představuje bezpečnost trochu jinak a antivirový program by neměl chtít rozhodovat o tom, co smí a co nikoliv. Samozřejmě berte ohled na věk uživatele a jeho orientaci v kyberprostoru. U malých dětí nebo naopak starších lidí jsou drobná omezení přístupu ku prospěchu věci.

Stalo se vám, že antivir najednou přestal pracovat a vy nevíte, co s tím? Detekovali jste hrozbu, ale nejste si jisti, zda je odstraněna správně? Pak se vyplatí mít k dispozici možnost kontaktovat školený personál uživatelské podpory. Velké firmy standardně nabízejí hned několik variant spojení:

• Emailovou adresu

• Live chat

Je jen na vás, zda vyhodnotíte hrozbu jako urgentní a využijete okamžité živé podpory, nebo vše důkladně vylíčíte v mailu. Zcela jistě by vám však měl výrobce dát alespoň nějakou možnost vzájemného spojení k dispozici.

Oblast kybernetické bezpečnosti je doslova přeplněna nejrůznějšími firmami, jež si vzájemně konkurují. Proto není divu, že se výrobci neustále předhánějí v tom, aby vybavili svůj artikl dodatečnými funkcemi. Ať už je jejich přínos významný nebo diskutabilní, některé z nich stojí za zmínku:

• Cloudové uložiště – chráněný prostor pro umístění obzvláště citlivých dat

• Rodičovská kontrola – rodičovský zámek umožňující monitorovat činnost ratolesti na internetu a zamknout potencionálně škodlivé stránky