Laboratorní test balených vod

Vysvětlení látek ve vodě

Jak jsme již zmínili, vody jsme testovali pouze na vybrané látky, které jsou potenciálně problémové, tedy primárně dusitany a dusičnany, dále potom například bakterie. S extrémně vysokým obsahem dusíkatých látek jsme se setkali u minerální vody Zaječická hořká, která by se pro to rozhodně neměla dostat k malým dětem, pro které by mohl být takový obsah dusíkatých látek nebezpečný. Výrobce této vody ovšem již v popisu zmiňuje projímavý účinek, dá se tedy předpokládat, že ji nikdo dítěti podávat nebude. Překvapivě se dusičnany objevily i ve dvou ze tří kojeneckých vod. Jejich obsah je těsně pod limitní hodnotou a vody tak nejsou pro dítě nebezpečné, přesto není zcela pozitivní, že se tyto látky v kojenecké vodě vůbec vyskytují.

Stejně tak se v kojeneckých i minerálních vodách objevily i organotrofní bakterie a to často ve výrazně nadlimitním množství. To není zcela nečekané, vzhledem k tomu, že se kojenecká voda téměř nesmí upravovat. Trochu překvapivé naopak je, že pramenitá voda, do které se také nesmí přidávat látky hubící mikroby, vyšla z testu zcela bez bakterií. Ani u zvýšeného výskytu organotrofních bakterií není třeba hned propadat panice, většinou jsou neškodné. Přesto představují určité riziko, například průjmů, a hlavně naznačují, že bylo při stáčení nebo skladování vody něco v nepořádku. Kojenecké vody, které přesahují tyto limity, bychom proto pro podávání malým dětem zcela nedoporučili. Pozitivní zprávou je, že ani jeden vzorek neobsahoval tzv. fekální bakterie, které jsou mnohem větším důvodem k obavám. Problém nenastal ani s obsahem železa či sodíku, všechny vzorky byly v těchto ohledech v normě.

O něco méně pozitivní už je obecný nedostatek minerálních látek ve všech vzorcích, s výjimkou minerálních vod. Hodnoty udávané pro obsah hořčíku a vápníku jsou ale pouze doporučující a u řady vod není ani možné obsah minerálních látek upravovat. Jejich nižší obsah se tedy nedá brát jako zásadní nedostatek. Jistou kuriozitou je v tomto případě poměrně známá voda Voss, která má na české etiketě přívlastek “minerální”. Obsah minerálních látek byl ale u této vody nejnižší z celého testu a vlastnostmi se tak blíží spíše k vodě destilované, než k výrobku, který bychom označili za minerální vodu.

1. Mikroorganismy - nežádoucí

Kolonie 22°C a 36°C

Obecně v našem testu: Často nadlimitní

Bakterie ve vodě jsou a budou, ať chceme nebo ne. Organotrofní bakterie, které se kultivují při teplotě 22 a 36°C se ve vodě nacházejí přirozeně, jejich množení ale může naznačovat, že je voda například kontaminovaná prosakující povrchovou vodou, nebyly dodržené správné hygienické podmínky při jejím stáčení, nebo byla nesprávně skladovaná. Pro vodu kojeneckou je maximální přípustná míra 100 KTJ/1 ml bakterií kultivovaných při teplotě 22°C a 20 KTJ/1 ml bakterií kultivovaných při 36°C (KTJ = kolonie tvořící jednotky). Pro vodu pitnou je to dvojnásobek.

Zvýšená přítomnost bakterií samozřejmě není nijak pozitivní, nemusí ale ani hned vyvolávat paniku. Například pro soukromé studny jsou limity až 500 KTJ/1 ml (22°C) a 100 KTJ/1 ml (36°C). Za zdravotní riziko se dají tyto bakterie považovat až v řádech tisíců kolonií, i v nižším počtu ale mohou citlivějším jedincům způsobit třeba trávicí potíže, zvýšená pozornost je proto vhodná zejména u kojeneckých vod.

Koliformní bakterie a E-coli

Obecně v našem testu: Neobjevují se v žádném vzorku

Přítomnost koliformních bakterií ve vodě už nelze brát na lehkou váhu a v pitné vodě by se neměly objevit vůbec. Jde totiž o tzv. fekální bakterie, tedy bakterie, které žijí ve střevním traktu teplokrevných živočichů a naznačují fekální znečištění vody. Nelze je ale brát jako stoprocentní důkaz zmíněné kontaminace, běžně se totiž vyskytují i v půdě. Většinou jsou neškodné, zdraví ohrožující kmeny se ale mohou vyskytnou i v této skupině, patří mezi ně například Salmonella. V dnešní době se používají hlavně jako ukazatel účinnosti dezinfekce vody u zdrojů, které se tímto způsobem upravují, popřípadě mohou poukázat například na sekundární kontaminaci nebo vysoký obsah živin ve vodě.

Bakterie E-coli (Escherichia coli) jsou potom specifickou skupinou koliformních bakterií, které se ve velké míře objevují také v lidském trávicím traktu a jsou jednoznačným důkazem čerstvého fekálního znečištění, mimo lidské (nebo zvířecí) tělo totiž dlouho nepřežijí. Pravděpodobně každý už se s pojmem bakterie E-coli někdy v životě setkal a nikoho příliš nepřekvapí, že mohou mít na svědomí například průjmy. Ačkoliv nebývají koliformní bakterie ani bakterie E-coli pro člověka vyloženě nebezpečné, mohou naznačovat, že se ve vodě nacházejí další, závažnější patogeny a voda s prokázaným výskytem těchto bakterií už zkrátka není pitná, ve 250 ml by se neměla objevit ani jediná kolonie tvořící jednotka, a to u kojenecké, ani pitné vody.

2. Škodlivé látky

Dusitany a dusičnany

Obecně v našem testu: Občas nadlimitní

Dusičnany a dusitany jsou soli kyseliny dusičné, se kterými se setkáte prakticky denně, v potravinách (zejména ovoci, zelenině a uzeninách) i v pitné vodě a zcela se jim vyhnout je prakticky nemožné. Dusičnany i dusitany jsou totiž v přírodě běžné, ve zvýšené míře se ale do plodin a vody dostávají hlavně kvůli používání dusíkatých hnojiv. V uzeninách je potom můžete najít jako konzervanty. Ani jedna ze zmíněných látek není v těle zrovna žádoucí, ve zvýšené míře mohou být pro člověka i nebezpečné. Podle Světové zdravotnické organizace je nejvyšší přípustná denní dávka pro dusičnany 3,7 mg na kilogram hmotnosti, pro dusitany potom 0,06 mg/kg (kromě kojenců do 3 měsíců).

Samotné dusičnany nejsou v běžných dávkách nijak nebezpečné, tělo je poměrně efektivně vylučuje močí. V extrémní dávce mohou způsobit průjmy, koliky a křeče. Největší nebezpečí se ovšem skrývá v jejich přeměně na dusitany, ke které dochází v průběhu trávení. Ty jsou vysoce rizikové zejména pro kojence do tří až čtyř měsíců, u kterých může dojít k tzv. methemoglobinemii, při které se hemoglobin v krvi přemění na methemoglobin a ztratí schopnost přenášet kyslík. Není proto překvapující, že je u kojeneckých vod poměrně přísná limitní hodnota pro výskyt těchto látek. Pro dusitany je nejvyšší mezní hodnota 0,02 mg/l, pro dusičnany 10 mg/l. U běžné pitné vody jsou tyto hodnoty o něco vyšší, pro dusitany jde o 0,05 mg/l, pro dusičnany 50 mg/l.

Ani dospělí lidé nejsou vůči škodlivým účinkům dusitanů zcela imunní, často se o nich mluví v souvislosti se zvýšeným rizikem vzniku rakoviny. Není prokázáno, že by samotné dusičnany či dusitany působily rakovinotvorně (ačkoliv existuje podezření na souvislost mezi konzervanty v uzeninách a rakovinou žaludku), za určitých podmínek ale může v těle dojít k jejich sloučení s aminy (látky obsažené například v potravinách či lécích) a vzniklé nitrosaminy už karcinogenní jsou.

3. Tělu prospěšné látky

Vápník, hořčík a tvrdost vody

Obecně v našem testu: Většinou menší než doporučené množství

Na rozdíl od dusičnanů a dusitanů patří vápník a hořčík mezi látky, které ve vodě najít chcete, a to ideálně v poměru 2:1 ve prospěch vápníku. Tyto minerály jsou v doporučeném množství nezbytné mimo jiné pro zdravé kosti, svaly a nervy a správný průběh metabolických procesů v těle. Jejich nedostatek proto může mít značně negativní vliv na lidské zdraví. Součtem koncentrací vápníku a hořčíku ve vodě se určuje tvrdost vody, od velmi měkké (<0,7 mmol/l) po velmi tvrdou (>3,75 mmol/l). Pro lidské zdraví je logicky prospěšnější tvrdší voda, z velmi měkké vody lidské tělo nezískává dostatek minerálů a například vaření potravin v měkké vodě z nich určité procento těchto prvků odebírá. Navíc je často kritizovaná pro “mýdlovou” chuť. Ovšem i velmi tvrdá voda má své mouchy, jako je zbytečně velký příjem minerálů, hořká chuť a usazování vodního kamene na nádobí a v kuchyňských přístrojích.

U pitné vody se v případě vápníku a hořčíku udává minimální hranice, kterou je u vápníku 30 mg/l a u hořčíku 10 mg/l, tvrdost pitné vody by se měla ideálně pohybovat v rozmezí 2 - 3,5 mmol/l. Na obsah vápníku, hořčíku ani tvrdost vody se u většiny balených vod nevztahuje závazná norma, existují pouze doporučené hodnoty. Kojenecké a pramenité vody by měly podle tohoto doporučení obsahovat 40 - 80 mg/l vápníku a 20 - 30 mg/hořčíku. Optimální tvrdost kojenecké vody se potom pohybuje mezi 1,8 - 3,2 mmol/l.

4. Látky s potenciálně negativní vlivem na kvalitu vody/zdraví

Sodík

Obecně v našem testu: U žádného vzorku nepřekračuje stanovený limit

Stejně jako vápník či hořčík je i sodík jedním ze základních prvků nezbytných pro správný vývoj a fungování lidského těla. Problém ale nastává s množstvím sodíku, které je ve vodě obsažené. To se totiž rok od roku zvyšuje, mimo jiné kvůli používání soli k ošetření silnic proti namrzání (podle Světové zdravotnické organizace se 25 - 50% této soli dostává do podzemních vod) a také kvůli úpravám pitné vody (k úpravě pH, dezinfekci a dalším procesům se používají látky s obsahem sodíku).

Není novinkou, že denně přijímáme mnohonásobně více sodíku, než je doporučená denní hodnota, zejména kvůli velké oblibě soli. Zdravotním rizikem vysokého příjmu sodíku je hlavně zvýšený krevní tlak, který je příčinou řady dalších zdravotních problémů. U velmi malých dětí může v extrémních případech dojít i k předávkování sodíkem, k tomu ale dojde například podáním většího množství soli, předávkování z vody určitě nehrozí. Kvůli dlouhodobým neblahým účinkům zvýšeného příjmu sodíku jsou i na tento prvek nastavené limity, v kojenecké vodě byste neměli narazit na více než 20 mg/l, v pitné vodě je maximální povolený obsah sodíku 200 mg/l.

Železo

Obecně v našem testu: U žádného vzorku nepřekračuje stanovený limit

Železo je přirozenou součástí lidského těla a ani jeho přítomnost ve vodě není pro člověka nijak škodlivá. Přesto patří k látkám, které nejsou ve vodě příliš žádoucí, v kojenecké vodě by se nemělo objevit více než 0,3 mg/l železa, tolerance pro pitnou vodu je dokonce ještě nižší, pouze 0,2 mg/l. Zvýšený obsah železa je ale negativní hlavně kvůli senzorickým vlastnostem vody a technologickým problémům. Zjednodušeně řečeno, oxidací železa vzniká všem dobře známý rezavý odstín vody a železitá chuť, množením železitých bakterií potom také zákal a zápach. Častým problémem jsou navíc usazeniny a koroze ve vodovodních trubkách a dalších zařízeních.

5. Další látky ve vodě

Ve vodě se samozřejmě objevují i další nežádoucí látky, které jsme nezařadili do analýzy vzhledem k nižší četnosti jejich výskytu nebo náročnosti testování.

Mangan - mangan se ve vodě objevuje nejčastěji spolu s železem, do přírodních vod se dostávají z hornin. Stejně jako železo je i mangan pro lidské tělo neškodný, ve zvýšeném množství ale způsobuje černání vody, tvorbu usazenin a mastné skvrny na vodě.

Fluoridy - k umělé fluorizaci pitné vody již řadu let nedochází a ani v přírodě nebývá voda příliš bohatá na fluor, vysoký obsah fluoridů (sloučenin fluoru) tedy nebývá příliš častým problémem. Fluor je v malém množství lidskému tělu prospěšný a je zásadní zejména pro pevnost kostí a zubů. Ve větším množství se ale stává toxickým. Otrava fluorem se projevuje zvracením, bolestmi břicha, průjmy, křečemi a může dojit dokonce ke komatu či zástavě srdce. Smrtelná dávka pro dospělého člověka je 5-10 g, za den by člověk neměl přijmout více než 10 mg fluoridu.

Těžké kovy - kovy, jako je nikl, rtuť, olovo, měď a další se ukládají v lidském těle a způsobují chronickou otravu, naštěstí existuje řada způsobů, jak vodu těžkých kovů zbavit, k tomuto účelu se používá například aktivní uhlí.

Mikroplasty - malé plastové částice obsažené ve vodě jsou v poslední době žhavým mediálním tématem, informuje o nich například i zpráva České televize. Ovšem vzhledem k tomu, že jde o poměrně novou problematiku, není zatím potvrzené ani vyvrácené jaký dopad mohou mít na lidské zdraví, což potvrzuje i vyjádření Státního zdravotního ústavu. V současnosti navíc neexistuje ani legislativa, která by jejich množství ve vodě nějak omezovala.

Léky - podobným případem jako mikroplasty zbytky léků ve vodě, ani ty zatím nejsou legislativně ošetřené. Podrobněji se jim věnoval Státní zdravotní ústav ve svém výzkumu, ze kterého vyplývá, že výskyt zbytků léčiv ve vodě je v současnosti v České republice velmi malý a pro člověka neškodný, rizikový je zejména pro vodní organismy.