Muži bojují s vousy přes 30 000 let: Začalo to lasturou a pazourkem, končí japonskou ocelí

Pokud vám žiletka přijde jako obyčejný předmět každodenní rutiny, jste na omylu. Dnešní jednorázová holítka představují geniální výdobytek moderní doby. Naši pravěcí předci by vám mohli vyprávět, jakou práci měli s úpravou tváře lasturami. Starověk sice přinesl změnu, avšak na pravý komfort si muži museli počkat až do novověku. Tehdy přišly na scénu první klasické břitvy a později také první holící strojky.

• Nejlepší holicí strojky 2024 z našeho srovnání a testu

První holící nástroj byl z kamene

První záznamy o úpravě vousů pocházejí z pravěku, konkrétně z doby kamenné, a dochovaly se v podobě jeskynních maleb. Vyobrazení muži si upravují vousy lasturami, které sloužily na principu kleští či pinzety. Zapomeňte ale na představu dohladka vyholených brad jeskynních lidí.

Plnovous měl v pravěku neocenitelný význam, a proto nebylo žádoucí jej odstraňovat. Chránil tvář před mrazem a ledovými větry. Teprve před 30 000 lety si muži začali upravovat vousy holením. Sloužily jim k tomu pazourkové čepelky, které dodnes považujeme za vůbec první holící nástroj.

Upravená tvář jako znak vyššího postavení

V holičství nastal obrovský zlom teprve s objevením mědi. Někdy okolo roku 3 000 let před naším letopočtem se v oblasti Mezopotámie, Indie a Egypta objevily první měděné břitvy. Tvar břitev a použitý materiál se v průběhu historie vyvíjel až k novověkým ocelovým břitvám v přímém a sklapovacím provedení.

Prvním spouštěčem evoluce holících nástrojů byla starověká móda. Nepěstěný plnovous začal být vnímán jako neestetický a působil nekultivovaně. Vousy začaly kastovat společnost. Staří Egypťané všech společenských vrstev chodili hladce oholení, jen vládnoucí vrstva směla nosit vlastní či umělou faraónskou bradku. V této době vznikají první lazebnické školy.

Zastáncem hladké tváře byl také Alexander Veliký (4. stolení př. n. l.), neboť oholený muž podle něj působil úhledněji. Na hladké tváři si zakládali také staří Římané a Řekové. Holit se nechávali každý den u lazebníka, kde debatovali o politice a společenských událostech. Tehdejší břitvy ale nedržely dobře ostří a často způsobovaly pořezání.

Ocel pro výrobu břitev udělala z mocností rivaly

Ve středověku nejprve došlo k úpadku péče o zevnějšek. Postupem času se ale upravený vous stal výsadou aristokratické vrstvy a vyšších církevních a státních hodnostářů. První moderní sklapovací ocelová břitva spatřila světlo světa v britském Sheffieldu, centru nožířského řemesla v 18. a 19. století. 

Vysoce kvalitní lesklou ocel (nazývanou “stříbrná”) objevil v roce 1740 díky speciálnímu procesu tavení Brit Benjamin Huntsman. Ta se stala ideálním a prémiovým materiálem pro výrobu břitev. Kvůli její vysoké tvrdosti ji ale místní řemeslníci zpočátku nechtěli zpracovávat a za tím účelem se musela vyvážet do Francie. Rivalita mezi velmocemi Brity nakonec donutila zpracovávat prvotřídní sheffieldskou stříbrnou ocel ve své domovině.

Od prvního holítka až k japonské oceli

Na konci 19. století se objevuje na scéně první ruční holící strojek, za který vděčíme francouzskému nožíři Jean-Jacquesovi Perretovi. Geniální nápad v roce 1902 ještě vylepšil K. C. Gilette. Jeho jednorázový holicí strojkem s výměnnými čepelkami se stal během chvíle hitem. První elektrický holící strojek byl patentován v roce 1928. O 50. let minulého století elektrické holící strojky spolu s žiletkami postupně nahradily klasické břitvy.

Absolutní špičkou mezi materiály pro výrobu moderních holících a kadeřnických nástrojů představuje japonská ocel. Ta se používala už ve středověkém Japonsku k výrobě nožů. Prémiová japonská ocel nabízí lepší ostrost než nerezová nebo německé ocel díky vysokému obsahu uhlíku. Je zároveň těžší a střih je s ní daleko preciznější.

Zdroj: Tisková zpráva