Filmová recenze: Scottův Napoleon je zdařilou sondou do života samozvaného císaře a vraha milionů

Napoleon Bonaparte patří jednoznačně mezi největší osobnosti novodobé historie a je jednoznačně nejznámější figurou celé Francouzské historie. Jakožto milovník historických dramat, ale také kinematografie jako takové, jsem nemohl tento film oželet a vyrazil jsem tedy hned na jeho premiéru.
Když pominu samotnou touhu vědět toho o velikánovi původem z Korsiky více, přesvědčivým argumentem pro útratu za lístek bylo také kompletní obsazení. Protože spoilery osobně považuji za zločiny proti lidskosti, v tomto článku se jich nedočkáte. Zaměřím se proto co nejvíce na nastínění atmosféry filmu a jeho celkového vyznění.
Celý článek vnímejte prosím jako názor jednotlivce, filmová kritika je velice individuální záležitostí a co se jednomu líbí, to může druhého vysloveně znechutit. Zfilmování měl na starosti Ridley Scott, jehož dílem byl také například Marťan, Království nebeské, Gladiátor nebo třeba Vetřelec. A když vezmeme v potaz, že hlavní roli přijal oscarový herec Joaquin Phoenix za své ztvárnění Jokera v sólo filmu z roku 2019, je na dobrý snímek zaděláno.
Narozdíl od valné většiny filmů, které jsem letos v kině navštívil, jsem u tohoto díla nedošel k závěru, že se nudím a chce se mi spát. Už to samotné je u historických životopisných dramat poměrně těžké docílit, Scottovi se to ale podařilo. Film má dostatečně naturalistickou atmosféru na to, aby si divák uvědomoval závažnost jednotlivých rozhodnutí císaře, zároveň mu ale neschází cílení na samotné nitro hlavního protagonisty.
Děj je prosáklý také realismem a výborným ztvárněním dobové společnosti a jejího přístupu nejen k vládě, ale také k rozhodování, životu a ženám. Celým dějem provádí dobře zpracovaná hudba, která nemá tendenci přebíjet celek. Když se nad tím pořádně zamyslím a budu hledat, co je na tomto filmu specifické, je to vlastně jeho vyváženost.
Některé filmy jsou více méně postaveny na pompézní a grandiózní hudbě (Duna), jiné těží ze samotného až inkarnačního ztvárnění hlavního protagonisty hercem (Joker), další mají bezchybný příběh pátrající v hlubinách emocí diváka (Zelená míle) a jiné předčí ostatní svým dílenským zpracováním (Zelený rytíř, Dvanáct či třeba Seveřan). Scottův Napoleon je jiný – nic mu neschází a nic z něj nevyčnívá. Celý prožitek je konzistentní, a to je něco poměrně atypického.
Napoleon se minimálně jako film do historie asi nijak významně nezapíše, nevidět jej je ale velká škoda. Film bych hodnotil na nějakých 8/10 bodů.
Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti
Podělte se o svůj názor, dotaz a poraďte ostatním v moderované diskuzi. Naši redaktoři se také zapojují, ale odpovídají dle aktuální vytíženosti a časových možností. Pokud potřebujete naši odpověď, využijte spíše email.