Upřímná recenze: 5 věcí, které mě na MacBooku frustrují

Celý život jsem býval uživatelem zařízení s operačním systémem Windows. Pamatuji si, když jsme začínal s Windowsem 95 a přes Windows 95, XP, Vistu, Windows 7, 8 a 10 jsem se dopracoval až k verzi 11. Poté ale přišla redakční práce a já se potřeboval s notebookem pohybovat a stříhat videa bez přístupu k elektrické zásuvce.

Stal jsem se tak obětí trhu a nadšeným uživatelem MacBooku Pro 13 M1 s operačním systémem MacOS. Už od první chvíle jsem viděl určité nedostatky, ale rozhodl jsem se systému dát šanci a zkusit se s ním naučit. Ani po dvou letech mě ale nepřechází frustrace z naprosto nesmyslných nedostatků tohoto systému. Ty nejdůležitější uvádím níže.

Pravý čas na chytání oken ještě nepřišel

Jednou ze zcela elementárních funkcí, které využívají náročnější uživatelé systému Windows zcela běžně a bez přemýšlení je ukotvení oken ke hranám obrazovky. Princip je jednoduchý – chytnete kurzorem myši složku či otevřenou aplikaci, přetáhnete ji ke hraně obrazovky a ona se přichytí a zmenší na půlku monitoru. Jednoduché a užitečné, že ano?

Vývojáři v Applu si to nemyslí, proto se okna standardně v prostředí systému MacOS nijak ukotvit nedají. Prostě je taháte po obrazovce, zarovnáváte s hranami tak nějak od oka a poté jim ručně upravujete šířku. Jak praktické. S tímto neduhem jsme se tedy odmítl smířit a našel jsem si placenou aplikaci Magnet, která mi alespoň z části vrátila možnost pracovat efektivně. Nutno dodat, že jsem za aplikaci musel zaplatit.

Prohlížení fotek? Těžký středověk

Všichni, kdo někdy listovali soubory či fotkami v systému Windows, zbystřete. I když se vám může zdát systém procházení fotek šipkou doprava zcela intuitivní a zřejmý, podle vývojářů společnosti Apple je naprosto nelogický. Pokud máte soubory ve Finderu (složce) v systému MacOS zarovnány a máte řekněme 5 řádků po 4 fotkách, šipkou doprava vždy prolistujete pouze 4 fotky. Poté musíte stisknout šipku dolů a přejít o řádek níže.

Že to není takový problém? Nebyl by, kdyby se alespoň označil soubor na začátku druhého řádku. Místo toho se však vybere poslední fotka v druhém řádku. Po půl hodině prvotního překvapení a rozčílení se tak přistihnete, že místo třídění fotek ve složce děláte pohyby na šipkách, jako byste hráli nějakou prapodivnou verzi Hada.

Zavřít víko a neusnout, to je oč tu běží

Jednou z běžných funkcí v operačním systému Windows je možnost nastavit, aby notebook po zaklapnutí displeje nepřešel do režimu spánku. Dalo by se tedy očekávat, že taková jednoduchá funkce bude i na MacBooku. Žel bohu není tomu tak. A já se přistihávám, jak krmím AppStore svými úsporami při platbě za další aplikaci, tentokrát se jmenuje Amphetamine.

Co monitor to 100% příplatek

Všechny notebooky s Windowsem, které jsem kdy vlastnil nebo testoval, měly možnost připojit minimálně jeden monitor standardní cestou a více méně neomezený počet monitorů prostřednictvím konektorů USB. Jediným limitem byl počet konektorů.

Někoho v Applu ale napadlo, že počet monitorů nemusí být omezen pouze počtem konektorů, ale že se dá také zamknout v operačním systému. A světe div se, nápad se vedení společnosti zalíbil. A mě teď leží na stole MacBook, který má sice dva super moderní Thunderbolt konektory, parádní procesor, ale jeho systém mi ani za úplatek nedovolí připojit více než jeden monitor.

Model MacBooku	Počet monitorů (procesory Apple Silicon)	Počet monitorů (procesory Intel do roku 2020)
MacBook Air M2	1	2
MacBook Pro 13 M2	1	2
MacBook Pro 14/16 M2 Pro	2	–
MacBook Pro 14/16 M2 Max	4	–

Čím vyšší rozlišení, tím menší text

Existují dva přístupy k rozlišení – správný a ten od Applu. V operačním systému Windows je uživateli umožněno nastavit rozlišení na téměř libovolnou hodnotu. Při zvýšení rozlišení si pak může člověk nastavit velikost textu i složek jakou chce, ale vše je stále vykresleno ve vysoké kvalitě. Máte tak vysoké rozlišení a klidně i velký text. Připojit navíc můžete jakýkoliv monitor a máte jistotu, že se dočkáte kvalitního zobrazení.

Společnost Apple přišla s trochu jiným přístupem. Když zvýšíte rozlišení, vše na monitoru se zmenší. Text, složky, panel, zkrátka vše. A vy marně hledáte, jestli se nedá uzpůsobit velikost položek. A ono to jde. Sice pro každý prvek zvlášť, zvlášť pro Finder, zvlášť pro plochu, nastavení je omezeno pouze na velikost textu 16, ale alespoň něco. Nevím koho v Applu napadlo, že by se měla velikost zobrazení chovat jako práce ve Wordu.

Tím ale utrpení nekončí. Problém nastává, jakmile se rozhodnete k počítači od Applu připojit více méně jakýkoliv monitor s vyšším rozlišením. Monitor s FullHD rozlišením? To je bez problémů. Monitor s QHD (2 560 x 1 440 pixelů)? Také není problém. A pak dojdete k onomu pověstnému 4K rozlišení a problém je na světě. Operační systém MacOS totiž 4K rozlišení podporuje pouze, a pořádně ta slova prociťte, v nízké kvalitě.

Maximální standardně podporovaná kvalita pro 4K monitor je 3 008 x 1 692 pixelů a pokud se chcete stejně jako já držet tvrdošijně 3 840 x 2 160 pixelů, jak je v průmyslu standardem, jste odsouzeni k strávení rozkostičkovaných ikonek, textů i obrázků. Ke stejnému problému se dostanete, pokud zvolíte monitor s poměrem stran jiným, než je 16:9.

Není všechno tak černé

Mohlo by se zdát, že se tedy vůbec nevyplatí počítače od Applu kupovat a to by bylo od pravdy na míle vzdálené. Stále MacBook vlastním a tento text píši právě na něm, a není to žádná náhoda. Systém si mě drží svou výdrží baterky a schopností fungovat bez připojení k zásuvce s minimálním omezením výkonu. Mohu tedy sedět ve vlaku nebo třeba na lavičce a dlouhé hodiny psát, editovat fotky i videa a stále vím, že mě baterka nezklame.

Pravdou také je, že jen málokterý notebook se může pyšnit tak kvalitní klávesnicí, jakou pro svá zařízení používá právě společnost Apple. A ke stejnému závěru dojdete, když se podíváte na kvalitu reproduktorů a mikrofonu. Ano, pokud jste náročnější uživatelé jako já, budete nelogičností některých systémových předvoleb trpět a budete z nich smutní, přesto si ale možná MacBook stejně koupíte.