Menu

Očima filmového fanatika: Z Nolanova Oppenheimera naskakuje husí kůže (recenze)

Očima filmového fanatika: Z Nolanova Oppenheimera naskakuje husí kůže (recenze)

Jen málo koho mohla minout alespoň nějaká za zmínka, alespoň náznak toho, že se do kin chystal nejnovější snímek věhlasného režiséra Christophera Nolana. Tento bez nadsázky filmový umělec za posledních 25 let nerežíroval ani jeden byť třeba průměrný film, každý znalec proto automaticky očekával velkolepou podívanou. A ta se skutečně konala.

Recenzi píši s čerstvými dojmy jen několik okamžiků po návratu z přeplněného kinosálu. Brněnské kino navštěvuji jakožto milovník kinematografie a na pohyblivých obrázcích notně závislá osoba velice často, takto plné kino ale bylo naposled na Avatara 2. Nemohu říci, že bych byl z filmu nadšený, moje emoce jsou v této chvíli spíše rozporuplné. A na vině je jak režisér, tak obsazení herci.

„Nyní se stávám Smrtí, ničitelem světů.“

Nenechte se ovšem mýlit, nejedná se o nikterak podprůměrný film. Nejedná se vlastně ani o klasický blockbuster. Jedná se o životopisnou morální sondu do života nejen samotné rozporuplné osobnosti jednoho z nejdůležitějších vědců historie Roberta Oppenheimera, ale také o důkladnou studiji našich vlastních obav. O návrat do reality. Film nutil celé osazenstvo kina nejen hltat děj, ale také zkoumat své vlastní skryté strachy, obavy z pomíjivosti života. Donutil nás vnímat, jak křehký náš lidský systém postavený na vzájemné úmluvě o nepoužívání jaderných zbraní vlastně je.

Na jednu stranu bych tady mohl pro jednou popsal poměrně detailně děj a o žádný spoiler by se vlastně nejednalo, protože jde přeci jen o životopisné drama, ale v našich končinách není postava doktora Oppenheimera natolik známá. Ze školních lavic všichni víme, že sestrojil atomovou bombu, ale zákulisí celého procesu nám už známo není. Omezím se proto, stejně jako u jiných filmů, na pouhý komentář k pocitu z filmu a výkonům celého osazenstva.

Hlavním protagonistou je Cillian Murphy. Na herce, kterého znáte ze snímků jako je Dunkerk či Anthropoid, padla ta největší role. Je třeba říci, že si neumím představit pro ztvárnění „nukleárního vědce“ lepší postavu. Své role se ujal se vší grácií, nenarazil jsem v celé stopáži na jediný moment, kdy bych herci jeho emoce a pohnutky nevěřil. Ve filmu se ovšem objevila i další velká jména. V roli poněkud pasivního generála se octl Matt Damon, politikaření v další z důležitých rolí neminulo Roberta Downey Jr.

Co je ale ještě zajímavější – v řetězci hereckého obsazení napříč filmem nebyl jediný slabý článek. Ať už se jednalo o role důležité, nebo spíše jen malé, vše působilo naprosto věrohodně. Každý herecký výkon měl svou energii, přinášel sdělovací hodnotu ale i emoce. Celou tuto vysloveně nukleární atmosféru doprovází vynikající hudba Ludwiga Göranssona a řada zvukových efektů gradujících děl a podtrhující divákovy pocity. Návštěvu tohoto filmu v kině s krásnými 9 body z 10 nemohu jinak než doporučit. A to i s trochu hořkým dozvukem. Na televizní obrazovce se totiž film jinak dosti stavěný na pompézním zvuku tolik neprojeví.

#Arecenze

Pro nejnovější informace sledujte také naše sociální sítě

Mohlo by vás zajímat

Diskuze, poradna a vaše zkušenosti

Zeptejte se na cokoliv, co vás zajímá, a naši redaktoři vám odpoví v moderované diskuzi. Můžete také poradit ostatním, nebo se podělit o svoji zkušenost.

Položte dotaz

Odpovědět na dotaz

Nenašli jste v diskuzi odpověď? Zeptejte se a naše redakce na praktické a zajímavé dotazy najde odpověď.