Jak vybrat digestoř
Nevíte, jak vybrat digestoř do kuchyně rodinného domu nebo bytu? Potom vám bude nápomocno několik následujících kapitol zaměřených na volbu konkrétních parametrů tohoto praktického domácího pomocníka.
S našimi radami se dopracujete k nákupu digestoře, která bude vyhovovat vašim požadavkům – tiše a bez složitého obsluhování odvedete přemíru par a zápachů z vaření. Pojďme společně nalézt cestu k odvětrání kuchyňských prostor vedoucí skrze výrobky značky Faber, Siemens, Gorenje, Bosch, Mora a dalších.
Obecná pravidla výběru
Zakoupená digestoř vám většinou vydrží řadu let a jedná se o jeden ze spotřebičů, který budete s velkou pravděpodobností využívat skoro každý den. I proto je důležité si dát při jejím výběru záležet a pořádně si promyslet, která nejlépe vyhoví vašim požadavkům. Při rozhodování se držte následujícími body.
- Typ digestoře volte podle toho, kam ji chcete umístit. Máte-li například nad varnou deskou závěsnou skříňku, bude se vám hodit vestavná podvěsná digestoř, pro umístění nad ostrůvkem to bude zase ostrůvková a podobně.
- Zjistěte, jestli máte možnost venkovního odvádění. Pokud vám v kuchyní chybí předem připravené potrubí a z nějakého důvodu ho tam nelze dodělat, nemůžete využívat digestoř s venkovním odtahem a musíte se spokojit pouze s recirkulační funkcí.
- Spočítejte objem místnosti. Podle výpočtu zjistíte, jak velký výkon od digestoře požadujete. Ideálně by měla výsledný objem vzduchu v místnosti vyměnit alespoň desetkrát za hodinu.
- Změřte si, do jaké vzdálenosti od varné desky chcete digestoř umístit. Výrobce vždy uvádí, kolik centimetrů musí minimálně být mezi varnou deskou a digestoří. Překontrolujte si, jestli uvedená minimální vzdálenost není vyšší, než ta vámi naměřená.
- Rozmyslete si, jestli chcete nějaký speciální design. Kromě výkonu a dalších důležitých parametrů byste měli volit také podle toho, jaká digestoř se bude do vaší kuchyně hodit. Pokud toužíte po originálním designovém kousku tak počítejte s tím, že si za něj zpravidla připlatíte i několik tisíc korun.
Typy digestoří
Vámi požadovaná digestoř do značné míry vychází z konceptu místnosti, v níž pravidelně připravujete jídlo – tedy kuchyně. Umisťuje se přímo nad varnou desku, kde vznikají páry a pary v průběhu vaření. Umístění jinde v místnosti by nemělo zdaleka takový efekt.
Myslete na to, že digestoř je třeba dát do určité vzdálenosti nad prostor určený k vaření, a to kolem 65 – 75 centimetrů v závislosti na výšce kuchyňské linky a typu sporáku. Nad plynovou varnou desku se digestoře umisťují výše, než nad elektrickou plotnu. (Zdroj: Diplomová práce) Dalším důležitým pravidlem je šířka odsavače par, jež musí svou plochou pokrývat minimálně rozměry varné desky, v lepším případě může přesahovat. Šířka digestoří se volí od 40 do 100 centimetrů, ale i a více.
Z umístění a tvaru digestoře vzniká několik typů výrobků, jež nesou rozdílná označení.
- Vestavěné a podvěsné digestoře
- Komínové digestoře
- Rohové digestoře
- Ostrůvkové digestoře
- Výsuvné digestoře
- Integrované digestoře
Volba konkrétního typu vychází také z vašeho vkusu a představě o zařízené domácnosti. K cenově dostupnějším a zároveň nenápadným budou patřit ty vestavěné a připevněné ke zdi. Hledáte-li extravaganci a nepřehlédnutelnost, padne volba na digestoře ostrůvkové.
Vestavěné a podvěsné digestoře
Tyto modely digestoří jsou nenáročné na prostor. Obvykle bývají nedílnou součástí kuchyňských skřínek, popřípadě jsou zavěšeny hned pod nimi, což mnohdy snižuje nároky na celkový výkon. V rámci úspory místa lze narazit na odnože těchto produktů, jimiž jsou digestoře teleskopické. Jejich plochu pro odsávání par lze zvětšit vysunutím dalšího panelu.
Vestavěné digestoře se hodí spíše do menších kuchyní, kde představují téměř nenápadný, avšak plně funkční a praktický prvek.
Komínové digestoře
Pokud to vaše kulinářské prostory umožňují, můžete místo závěsného odsavače par použít ten komínový. Výsledek je téměř totožný jen s tím rozdílem, že digestoř není zasazena do skříňky, ale je obnažena, respektive její část pro odvod par. Ta je uschována v nerezovém komínu vedoucím mezi dvěma skříňkami, popřípadě je umístěna zcela samostatně na zdi.
Při výběru těchto modelů již můžete přihlížet k výslednému vzhledu, který lze kombinovat s dalšími spotřebiči v kuchyni.
Rohové digestoře
Ve své podstatě jde o komínový odsavač par jen s tím rozdílem, že je umístěn v rohu, kde se samozřejmě nachází také varná deska. Tyto digestoře mohou působit robustnějším dojmem. Jejich nejčastější místo je hlavně v kuchyních ve tvaru písmene „L“.
Ostrůvkové digestoře
Zamýšlíte vybudování velké kuchyně, jejíž nedílnou součástí bude dnes již velice moderní a praktický ostrůvek? Potom zapomeňte na všechny předešlé modely. Ideální volbou pro vás bude ostrůvková digestoř, která je uchycena ke stropu a působí dominantním dojmem dané místnosti.
V případě tohoto typu digestoře se můžete „vyřádit“ také z pohledu volby výrobního materiálu. Zde to nemusí být pouze typická nerezová ocel či její zabarvení. Často jde o elegantní kombinaci oceli, hliníku a skla.
Vzhledem k tomu, že ostrůvkové digestoře jsou užívány ve větších místnostech, je vyžadován i potřebný výkon zařízení.
Výsuvné digestoře
Výsuvné digestoře jsou zapuštěné v pracovní desce a umístěné za sporákem či varnou deskou. Když zrovna neodsávají páru, jsou téměř neviditelné, na desce je vidět pouze jejich horní část v podobě lišty. V případě, že chcete digestoř spustit, vyjede celý panel. Výhodou je téměř neviditelné umístění a efektní používání. Proti běžným digestořím jsou ale výrazně dražší.
Integrované digestoře
V malé míře se na trhu vyskytují také integrované digestoře, které jsou umístěné přímo ve varné desce. Jsou tedy téměř neviditelné a zároveň nezabírají žádné místo. Mohou být buď tzv. spodní, kdy je odtah umístěný v desce a páry jsou odváděny dolů, nebo výsuvné, které jsou podobné jako klasické výsuvné digestoře s tím rozdílem, že jsou součástí varné desky. Nevýhodou je také vysoká pořizovací cena. Pokud se jednou pro tento spotřebič rozhodnete, budete při výměně muset buď investovat vysokou částku do tohoto kombinovaného přístroje, nebo volit komplikovanější variantu oddělených spotřebičů. V takovém případě se ale pravděpodobně nevyhnete stavebním úpravám.
Odtah nebo recirkulace
Správným typem digestoře výběr konkrétního modelu teprve začíná. Nyní musíte přistoupit k otázce, jak budete odvádět páry ven z místnosti. V současnosti jsou možná dvě řešení, která dokonale pokryjí poptávku všech zákazníků a hlavně se hodí do jakýchkoliv prostor. Většina modelů dokáže fungovat oběma způsoby a jedná se tak o kombinovanou digestoř, při výběru se na tento parametr ale zaměřte.
- Odtahová digestoř
- Recirkulační digestoř
- Kombinovaná digestoř
Odtahová digestoř
Tyto odsavače par jsou instalovány tam, kde je možné páry nasát do předem připraveného potrubí a odvést je ven z objektu. Nejefektivnější je přímé odtahové potrubí bez jakýchkoliv zbytečných prvků. Vyvedení „roury“ přímo ven z domu je možné jak u klasických, tak ostrůvkových digestoří, které nejsou umístěny u stěny, ale ve volném prostoru.
Páry jsou obvykle odváděny z boku nemovitosti či přímo nahoru, kde si musíte pohlídat pouze instalaci vhodné střešní tašky, aby došlo k zamezení protékání vody dovnitř při nežádoucích povětrnostních podmínkách. V zimních měsících je třeba počítat i s možností srážení par a odkapáváním vody dolů, což lze vyřešit nejrůznějšími koleny a speciálními prvky v cestě potrubí – typických příkladem je zpětná klapka otevírající se pouze jedním směr, tedy od digestoře ven. Délka rour by neměla přesahovat 2 – 3 metry. Pakliže by byla cesta ven delší, lze v jejím průběhu umístit další přídavný motor.
Odtahové digestoře jsou používány povětšinou tam, kde lze vybudovat adekvátní odvod par. Tento způsob fungování je někdy označován, jako vnější odtah.
Recirkulační digestoř
Jsou ale mezi vámi jistě tací, kteří zrovna nestaví nový dům svých snů nebo neupravují svou nemovitost s možností vybudování odtahu par. V takovém okamžiku přichází na řadu recirkulační digestoře. Na první pohled může jít o naprosto shodné produkty, co se týče vzhledu.
Zásadní odlišnost je však uvnitř samotné digestoře. Ta není napojena na žádný odtah par, nýbrž je vybavena důmyslným recirkulačním systémem. Ten funguje tak, že digestoř nasává vzduch z místnosti, poté jej vyčistí a vrací zpět do prostoru. O tento proces se starají především speciální filtry:
- Kovový filtr – viditelný filtr umístěný ze spodní části digestoře
- Tukový filtr – jeho primární funkcí je zachytávání tukových částic
- Uhlíkový filtr – slouží pro pohlcování nepříjemných pachů vznikajících při vaření
U recirkulační digestoře odpadají případné stavební práce spojené s vybudováním odtahové cesty, na druhou stranu musíte počítat s čištěním a výměnou filtrů. Tento úkon je třeba provádět v závislosti na znečištění, obvykle je to ale v řádu měsíců.
Vnitřní odtah za pomoci recirkulace je běžnější v menších prostorách a tam, kde není možné odvádět páry přímo mimo nemovitost.
Kombinovaná digestoř
Většina digestoří dnes nabízí kombinaci odtahu a recirkulace. Můžete si tak přepnutím zvolit, kterou funkci zrovna chcete. Díky tomu můžete eliminovat nevýhody a zároveň využít výhody obou typů odvodu par. V létě tak například zvolíte odtah ven z místnosti a v zimě se rozhodnete spíše pro recirkulaci, aby vám neunikalo teplo z domu.
Nezapomínejte, že pro využívání obou těchto funkcí budete potřebovat jak odvodové potrubí, tak i odpovídající filtry. I tady se tedy nevyhnete případným stavebním úpravám, pokud budete chtít používat digestoř k odvodu par ven z místnosti. Netýká se vás to v případě, kdy si tento typ zakoupíte pouze pro využívání recirkulace, kdy si vystačíte s filtry. Největší výhoda těchto typů zkrátka spočívá v tom, že si můžete vybrat. Při koupi si také pohlídejte, jestli výrobce nabízí alespoň některý z filtrů v základním balení. Pokud ho budete dokupovat, počítejte s cenou v řádu stovek korun.
Výkon a energetická náročnost
Výkon je z pohledu funkčnosti digestoře pravděpodobně jedním z nejdůležitějších parametrů. Tento údaj vlastně rozhoduje o tom, zda vámi zakoupené zařízení bude fungovat ve vašich vnitřních prostorách či nikoliv. V žádném případě se nedoporučuje tento údaj podcenit.
Pakliže si nejste jisti tím, jak se dopracovat k finální hodnotě výkonu, pomůže vám poměrně jednoduchý vzoreček. Nejprve si spočítejte objem místnosti, v níž budete vařit.
- Délka x šířka x výška = objem v m3
Toto číslo vám prozradí, kolik vzduchu se přibližně nachází v konkrétním prostoru. Výkon požadované digestoře by pak měl tento objem vyměnit alespoň desetkrát za hodinu. Takže, pokud se dopočítáte k číslu 40 m3, pak hledejte digestoř, jejíž sací výkon bude cca 400 m3/hod., v lepším případě i o trochu více.
Energetická náročnost
Údaj, který samozřejmě souvisí s celkovým výkonem digestoře. V tomto směru platí jasně dané pravidlo, že čím větší výkon požadujete, tím vyšší spotřebu bude výrobek mít. Proto si hlídejte nejenom příliš nízkou hranici výkonu, ale i příliš vysokou, abyste neměli digestoř pro mnohem větší prostor než potřebujete a tím i mnohem vyšší spotřebou elektřiny, než by bylo pro vaše prostory nutné.
Mnohdy lze narazit na energeticky úspornější modely, jež jsou bezpochyby spjaty s vyšší pořizovací cenou.
Energetický štítek
Samotnou kapitolou zaměřující se na energetickou účinnost digestoří jsou energetické štítky. Jejich výhoda spočívá v tom, že výrobci jsou na nich povinni udávat pravdivé a jednoznačné údaje o svých produktech, které jsou měřené za stanovených podmínek. Na štítcích u digestoří můžete nalézt informace, které si v této kapitole postupně rozebereme.
a) Energetická účinnost – Poměřuje výkon a příkon (spotřebu) digestoře. Zcela laicky lze říct, že vyjadřuje, kolik energie potřebuje digestoř pro dosažení určitého výkonu. Nejvíce úsporné spotřebiče získají hodnotu A a nejméně úsporné G, výjimečně se můžete setkat i se spotřebiči s třídou A+.
b) Roční spotřeba elektrické energie – Údaj, který počítá, kolik energie spotřebuje digestoř za předpokladu, že její světlo bude svítit 120 minut denně a digestoř bude v provozu 60 minut denně.
c) Účinnost odsávání digestoře – Měří, jak účinně dokáže v závislosti na příkonu (spotřebě) motor odsávat vzduch. V zásadě lze říct, že čím menší potřebuje digestoř energii na odsání určitého objemu vzduchu, tím je v tomto ohledu účinnější. I zde se můžete setkat s hodnotami A (nejlepší) až G (nejhorší).
d) Účinnost osvětlení digestoře –Zde je situace velmi podobná jako v předchozím bodě. Čím méně energie je spotřebováno k rozsvícení a provozu světla, tím je digestoř v tomto ohledu účinnější. I zde se můžete setkat s hodnotami A (nejlepší) až G (nejhorší).
e) Účinnost tukových filtrů – Je měřena tak, že se zváží nový tukový filtr a následně je podroben zkoušce v provozu, čím více se liší jeho hmotnost po použití od té původní, tím je účinnější, protože zachytil více nečistot. I zde se můžete setkat s hodnotami A (nejlepší) až G (nejhorší).
f) Hodnota hluku – Udává počet decibelů při provozu na maximální výkon digestoře.
Hlučnost
V okamžiku, kdy budete mít vybraný odpovídající odsavač par s dostatečným výkonem, pohlídejte si ještě jeden zásadní parametr, jenž by vám mohl znepříjemňovat vaření. Je to samozřejmě hlučnost, která do určité míry roste s výkonem a typem digestoře.
Recirkulační modely jsou kvůli několika úrovním filtrace hlučnější. K nepříjemným zvukům při odsávání par však může dojít také nevhodnou montáží a řadou dalších aspektů v podobě délky a tvaru vedení pro odtah par, upevnění ke zdi nebo stropu, apod.
Hraniční hodnotou pro pohodlné používání odsavače by pro vás měla být hodnota 58 dB, a to ještě při plném výkonu. Taková hlučnost odpovídá hlasitému hovoru. (Zdroj: conVERTER.cz) U některých produktů máte dokonce možnost z prezentovaných parametrů zjistit hlučnost při jednotlivých stupních regulace odsávání par.
Funkce
Digestoře jsou především praktickými pomocníky v kuchyňském prostředí, čemuž odpovídají také nejrůznější funkce. Jejich počet a provedení se samozřejmě liší nejčastěji dle pořizovacích nákladů.
Za naprostý základ lze považovat regulaci odtahu par. Pravděpodobně žádný model není vybaven pouze tlačítkem START/STOP, což by bylo velice nepraktické. Standardně jsou to alespoň tři rychlosti, které lze regulovat prostřednictvím tlačítka, posuvného prvku či jakkoliv jinak.
I při vaření potřebujete dostatek světla, takže můžete počítat s tím, že moderní digestoře jsou vybaveny osvětlením, ať už v podobě jednoho zdroje nebo několika bodových světel ovládaných víceúrovňově. V této oblasti lze volit i ekonomičtější LED technologie, jež vám mohou snížit celkové náklady na provoz.
Kromě této základní výbavy jsou tu modely s lepšími funkcionalitami, za něž si jistě připlatíte, ale na druhou stranu získáte odpovídající komfort.
- Dotykové ovládání – U moderních digestoří jsou mechanické ovládací prvky nahrazeny těmi dotykovými, k nimž občas přísluší také speciální displej zobrazující nejrůznější funkce a provozní hodnoty.
- Automatické odsávání – Na trhu existují inteligentní digestoře s více čidly. Ty samy spustí proces odsávání podle množství par vyprodukovaných při přípravě pokrmu. Tyto produkty mohou dokonce sami regulovat rychlost odtahu par.
- Doběhový systém – Některé digestoře umožňují stiskem jediného tlačítka aktivovat doběh motoru po konkrétní dobu. Například ještě dvě minuty po vypnutí odsavače par zařízení běží, aby nedocházelo ke zbytečnému úniku pachů do prostoru místnosti.
- Indikátor znečištění filtru – Hlavně u recirkulačních jednotek lze narazit na výrobky obsahující LED indikátory, jež upozorňují na to, že je potřeba vyčistit nebo dokonce vyměnit ten či onen filtr.
- Dálkové ovládání – Komfort při vaření si můžete zvýšit také za pomoci dálkového ovladače, jím ovládáte výkon a ostatní funkce digestoře.
Ceny
O tom, jakou si pořídíte digestoř, samozřejmě rozhoduje také suma, kterou do tohoto kuchyňského spotřebiče budete investovat. S přihlédnutím k mnoha typům odsavačů par je pochopitelné, že cenová škála je skutečně pestrá.
Cena do 5 000 Kč
Zcela úmyslně uvádíme tuto cenovou kategorii, která je velice oblíbená. Nachází se v ní totiž primárně vestavěné digestoře do kuchyňských skříněk, popřípadě ty podvěsné a teleskopické. Tyto produkty dokáží plně pokrýt poptávku lidí žijících v panelových a bytových domech. Obvykle jde o menší a střední výkony kolem 350 m3/hod., najdou se ale i výjimky, a to především v podobě komínových zařízení, včetně recirkulace.
Cena do 10 000 Kč
V této třídě už máte šanci pořídit nejenom digestoř s výkonem přesahujícím 700 m3/hod, ale trochu prostoru zbyde i na ostrůvkové verze. Největší zastoupení mají pravděpodobně komínové odsavače par, u nichž oceníte kvalitní osvětlení, zpětné klapky, recirkulaci a řadu moderních designů, v rámci nichž nemá hlavní slovo pouze nerezová ocel, ale také sklo.
Cena od 10 000 Kč do 40 000 Kč
V této široké cenové kategorii narazíte na všechny typy digestoří, včetně těch výsuvných z pracovní desky. Najdete zde designové digestoře, velké komínové modely ale také ostrůvkové odsavače. Často jsou energeticky úsporné a výkonné.
Cena nad 40 000 Kč
Zde jednoznačně vítězí vhled. Ano, pořídíte si digestoř s velice zajímavými parametry z pohledu výkonu a funkcionalit, jež ale odpovídají i nižším cenovým třídám. V této kategorii platíte za originalitu a určitou nadčasovost. Odsavače par tohoto typu mohou mít podobu běžného osvětlení, které nikterak nenarušuje oblast kuchyně. Za nejdražší modely zaplatíte i 70 000 Kč.
Údržba digestoře
Jediné, co od digestoře neočekávejte je naprosto bezúdržbový provoz. Pakliže chcete, aby tento prvek kuchyně vypadal majestátně, musíte se o něj starat, a to nejenom zvenčí, ale také zevnitř.
O povrchové údržbě nemá pravděpodobně cenu zdlouhavě psát. Jakékoliv otisky prstů či šmouhy odstraníte za pomoci vhodných čisticích prostředků pro nerez, hliník nebo sklo. Více pozornosti byste měli věnovat stavu jednotlivých filtrů, a to jak u odtahových, tak recirkulačních digestoří.
- Tukové filtry – Vzhledem k tomu, že jsou povětšinou zhotoveny z ocelových materiálů, lze je omývat nejenom ručně, ale v některých případech vkládat i do myčky, což ušetří spoustu práce a času. Tukový filtr by měl mít stejnou životnost, jako samotný odsavač par.
- Uhlíkový filtr – Ten má bohužel omezenou životnost. Prodloužit ji ale můžete omytím, avšak zde s maximální opatrností, aby nedošlo k poškození. Alternativou ručního mytí je myčka nádobí v maximální teplotě 65 °C. Filtr vracejte do digestoře dokonale vysušený.
