Jak vybrat naslouchátko

Jelikož patří naslouchátka mezi zdravotnické pomůcky s poměrně specifickou funkcí, neexistuje velké množství kritérií pro jejich správný výběr. Důležité je své potřeby konzultovat s lékařem-odborníkem, který vám doporučí vhodný typ. Těch je totiž celá řada, proto se jejich bližšímu představení věnujeme na začátku tohoto článku.

Naslouchátka se mezi sebou liší také způsobem zpracování signálu (analogové či digitální), počtem programů a speciálními funkcemi, jako je směrový mikrofon. Velký rozdíl je též mezi přístroji na jednorázové vyměňovací baterie a nabíjecími, jejichž baterie je podobná té v telefonu či chytrých hodinkách. Výhody i nevýhody jednotlivých řešení důkladně rozebíráme.

Nejdůležitějším faktorem je ale nakonec cena. Je dobré proto předem reflektovat svá očekávání s realitou – za „pakatel“ kvalitní zařízení pro každodenní používání nepořídíte. K lepší orientaci proto v závěru článku naslouchátka rozdělujeme do několika cenových kategorií – do 500 Kč, mezi 500 Kč a 1000 Kč, a nad 1000 Kč. U každé dáváme stručný přehled toho, co za přístroj v dané cenové hladině očekávat.

Jak vybrat naslouchátko stručně

• Konzultujte s odborníkem. Naslouchátka jsou především zdravotnická pomůcka. Proto se vždy nejdříve poraďte s odborníkem, který vám doporučí vhodný typ.

• Není naslouchátko jako naslouchátko. Jejich typů je celá řada, liší se mezi sebou nejenom vzhledem a velikostí, ale i určením pro různé druhy nedoslýchavosti.

• Na ceně záleží. Za pár set dostanete základní model, který se ale nehodí pro časté používání. Většinu naslouchátek seženete do tří tisíc, dražší se vyrábějí na míru, volně je nekoupíte.

• Analog a digitál. Jsou to dva různé systémy, které určují kvalitu reprodukovaného zvuku. Analogová naslouchátka jsou levnější, mívají ale problém se šumem.

• Pozor na baterky. Levnější modely mají baterie, které je potřeba pravidelně – i po pár dnech použití – měnit. Pro častější použití jsou lepší naslouchátka na nabíjení.

Typ

Na počtu typů jednotlivých sluchadel obecně nepanuje shoda. Někteří odborníci rozlišují dva základní, jiní zase zmiňují celkem šest různých kategorií. Protože jsou podle nás rozdíly mezi jednotlivými produkty poměrně významné, rozhodli jsme se pro větší přehlednost rozčlenit náš přehled do pěti samostatných kategorií

• Kapesní naslouchátka
• Závěsná naslouchátka s reproduktorem za uchem (BTE)
• Závěsná sluchadla s reproduktorem ve zvukovodu (RIC/RIE)
• Zvukovodová sluchadla (ITE)
• Kanálová sluchadla (CIC)
• Kostní naslouchátka (BAHA)

Dovolíme si upozornit, že byste rozhodně měli nákup vhodného zařízení zkonzultovat s odborníkem. Lékaři vzdělaní v oblasti ORL jsou schopni přesně určit příčinu ztráty sluchu a navrhnout vám optimální kompenzaci. Berte také v potaz, chcete-li naslouchátko pouze pro jedno ucho, nebo pro obě uši. Pokud totiž máte problémy s oběma ušima a budete chtít vnímat i prostor, budete si muset naslouchátko pořídit pro každé ucho zvlášť.

Kapesní naslouchátka

Nejjednoduššími a nejdostupnějšími zařízeními jsou kapesní naslouchátka. Skládají se z pouzdra a ušního závěsu, na kterém je umístěn drobný reproduktor. Pouzdro, jímž se naslouchátko ovládá, je velké asi jako balíček hracích karet. Obsahuje sadu ovládacích prvků, baterii a zesilovač zvuku.

Značnou výhodou je vynikající poměr mezi cenou a výkonem. Za relativně nízký finanční obnos dostanete přístroj schopný poskytnout výrazné zesílení zvuku, přičemž vestavěná baterie vydrží po dobu mnoha let. Na druhé straně je nutné najít adekvátní místo pro umístění ne zrovna malého pouzdra.

Závěsná naslouchátka s reproduktorem za uchem (BTE, Behind the Ear)

Závěsná sluchadla s reproduktorem za uchem (BTE) jsou vhodná pro řešení široké škály poruch sluchu. Poradí si s lehkou ztrátou stejně dobře, jako s těžkou nedoslýchavostí. Jejich zavedení je vhodné zejména v případě, kdy úzký zvukovod znemožňuje ukrýt přístroj do útrob ucha. Naslouchátka typu Behind the Ear jsou obvykle odolná proti poškození a snadno se o ně pečuje.

Veškerá elektronika se u BTE naslouchadel se nachází v pouzdru za ušním boltcem. Výhodou tedy je, že reproduktor, mikrofon, ovládací prvky i procesor se ukrývají na jednom místě. Zvuk z reproduktoru je poté do ucha veden tenkou plastovou trubičkou, která zajišťuje dostatečný přenos pro většinu případu nedoslýchavosti.

Relativní novinkou jsou poté miniBTE naslouchátka. Oproti klasickým BTE modelům jsou výrazně menší, také ušní koncovka je diskrétnější. Mizí také pocit ozvěny či „ucpaného ucha“, kvůli němuž si někteří uživatelé na typ BTE nedokážou zvyknout. Hadička totiž nechává zvukovodem proudit vzduch.

Závěsná naslouchátka s reproduktorem ve zvukovodu (RIC, Receiver in Canal)

Závěsná naslouchátka s reproduktorem ve zvukovodu vypadají takřka stejně jako předchozí typ, liší se pouze v jednou detailu. Reproduktor je umístěn až na samotném konci hadičky (obvykle ve špuntu), která se vkládá do zvukovodu. Někdy bývají též označována jako RIE (Receiver in Ear).

Modely s reproduktorem umístěným ve zvukovodu jsou výhodnější zejména z estetického hlediska. Reproduktor se totiž nachází přímo ve zvukovodu, a není zapotřebí mu vyhrazovat místo v pouzdře. Výsledkem je lepší vedení zvuku při současném výrazném zmenšení rozměru aparátu za ušním boltcem, a tedy i větší diskrétnosti.

Zvukovodová sluchadla (ITE, In the Ear)

Dražší, ale zároveň výrazně diskrétnější variantou jsou zvukovodová naslouchátka, která vypadají podobně jako moderní bezdrátová (True Wireless) sluchátka. Umístěna jsou ve vnějším zvukovodu a své uplatnění naleznou u lehkých i těžkých sluchových ztrát.

Někteří při jejich použití mohou pociťovat problémy ve spojení s ventilací. Tu zajišťuje tenká trubička, jejíž funkcí je rovněž vyrovnání vnitřního tlaku. Bohužel může způsobovat tzv. zpětnou vazbu v podobě pískání nebo svištění. Ta se objevuje hlavně u těžkých poruch sluchu a nezřídka vede k nutnosti použití klasického závěsného naslouchátka. Umístění v uchu s sebou nese i další nedostatek – oproti závěsným modelům se o ně hůře pečuje. 

Kanálová sluchadla (CIC, Completely in Canal)

Kanálová naslouchátka představují jeden z posledních výstřelků technologie a jedná se o nejmenší zařízení. Vkládají se poměrně hluboko do ušního kanálu, takže ten, kdo o daném handicapu neví, si jej vůbec nevšimne. Na druhou stranu se kanálová sluchadla hůře udržují.

Jelikož je skořepina vyrobena na míru, není třeba se obávat, že by nošení naslouchátka bylo nepříjemné. Odvětrávání uložené v hloubce má za následek mnohem reálnější přenos zvuku. Ve většině případů můžete sluchadlo řídit prostřednictvím mobilního telefonu, protože skořepinu není možné dosáhnout prsty.

Kostní naslouchátka (Baha)

Trpíte-li poruchou vzdušného vedení vzruchu, nezbude jiná možnost než využít kostního implantátu. Na rozdíl od předcházejících pomocníků totiž zvuk přenáší pomocí vibrací. Ty rozkmitají tekutiny ve vnitřním uchu a vedou k utvoření odpovídajícího zvuku.

Při použití kostních naslouchadel se ovšem musíte připravit na náročnější operaci. Přístroj se ke kosti připevňuje za pomoci implantátu v podobě titanového šroubu. Ten se zasekává zhruba 3-4 mm do lebeční kosti. Problémem je pochopitelně pořizovací cena, z níž však určitou část může uhradit pojišťovna.

Analog, nebo digitál?

Druhou klíčovou otázku představuje volba mezi digitálními a analogovými systémy. Nejstarší technologii představuje nastavitelný analogový obvod. Jeho nastavení je plně v dikci foniatra, jenž přizpůsobí vnitřní obvody podle potřeb pacienta. Tento typ je nejméně flexibilní, a ne každému vyhovuje.

Jakousi zlatou střední cestou jsou programovatelné analogové výrobky. K jednoduchému jádru přidávají několik programovatelných elektrických obvodů. Díky tomu může foniatr využít daleko širší škálu nastavení přesně podle potřeb pacienta. Ten navíc dostane speciální ovladač, s nímž si může změny provést podle potřeby sám. Je tak zaručena výraznější flexibilita a svoboda v nastavení.

Vrcholem v technologii jsou potom digitální přístroje. Jedná se o nejvíce flexibilní obvody, jež mohou být programovatelné zcela dle potřeby pacienta. Pomáhají úplně redukovat zpětnou vazbu, okolní šumy a automatický ovládají množství prostorových mikrofonů. Samozřejmostí je bezdrátové ovládání prostřednictvím ovladače nebo mobilní aplikace. Použitím digitálu dosáhnete nejvyšší možné kvality, která se výrazně přibližuje fungování zdravé sluchové soustavy.

Baterie, nebo nabíječka?

Jelikož je naslouchátko elektrickým přístrojem, je třeba mu nějak dodávat energii. Tradičně fungují sluchoví pomocníci na jednorázové baterie, které je třeba čas od času měnit. Sice se nejedná o nijak náročnou činnost, neboť baterie obvykle naleznete v běžném obchodě a jejich výměna bývá zpravidla přímočará. Z dlouhodobého hlediska se ovšem používání bateriového naslouchátka prodraží.

Modernější a dražší modely tak bývají vybaveny nabíjecí baterií, podobně jako mobilní telefony a další spotřební elektronika. Ty tak stačí obvykle na noc zapojit do elektřiny, aby bylo naslouchátko ráno opět připraveno k použití – přičemž frekvence nabíjení se liší dle typu a modelu. Běžně takové sluchadlo vydrží na jedno nabití fungovat i několik dnů, nabíjí se poté několik hodin.

Naslouchátka jsou obecně velkými „žrouty“, při častém používání můžete chodit pro nové baterie klidně každý týden. Pokud tedy budete naslouchátko využívat často a pravidelně, doporučujeme si raději připlatit za model s nabíječkou. Základní bateriové modely se hodí spíše pro uživatele s lehkou ztrátou sluchu, kteří budou sluchadlo využívat sporadicky, a výraznější investice by se jim tak nevyplatila.

Počet kanálů a pásem

Významným kritériem je i rozdělení zvukových vjemů do jednotlivých pásem a kanálů. Hlásky totiž rozhodně nejsou v jednotné frekvenci. Některé z nich jsou položeny výše (S, T, P, F nebo D), jiné zase frekvenčně nízko (A, E, I, O, U).

Základní vlastností ztráty sluchu je, že rozhodně není konzistentní. Mnohdy dojde pouze k omezení schopnosti slyšet zvuky o vysoké frekvenci, jindy zase neslyšíme nízko položené zvuky. Řešení těchto specifických problémů obvykle spočívá v nastavení většího množství kanálů podle toho, jak výrazná ztráta je. To by mělo být provedeno odborníkem přesně podle potřeb pacienta.

Čím výraznější je rozsah ztráty, tím více různých kanálů či pásem bude zapotřebí. Berte tento fakt v potaz při výběru odpovídající pomůcky. Rozhodně neplatí, že čím více kanálů máte, tím lépe. Jejich množství je pevně vázáno na rozsah nedoslýchavosti.

Další funkce a technické parametry

Mimo zmíněné se při vybírání naslouchadel můžete podívat ještě na některá další specifika. Často bývají uváděny technické specifikace související s hlasitostí či kvalitou zvuku. Může se jednat o dobrá vodítka, zároveň se ovšem jedná pouze o čísla na papíře, která mnohdy skutečnost nevyjadřují. Další obvyklou výbavou jsou, zejména u dražších modelů, poslechové programy a směrové mikrofony.

Směrový mikrofon

Vadí vám, když se nacházíte ve velké společnosti a přes mluvu ostatních neslyšíte, co říká člověk, k němuž stojíte čelem? Potom musíte využít služeb směrových mikrofonů. Ty napomáhají zvuk vycházející ze zdroje před vámi zesílit a ten za vámi naopak zeslabit.

Technologie se běžně uplatňuje u závěsných sluchadel, případně u přístrojů zvukovodových. Výhodou je, když můžete směrový mikrofon vypnout. V mnoha případech se totiž možnost slyšet zvuk ze všech směrů stejně vyplatí, například při skupinové konverzaci.

Počet poslechových programů

Váš lékař obvykle ještě předtím, než vám předá sluchadlo k užívání, přednastaví pár programů. Ty můžete využít podle toho, jaké činnosti se v danou dobu věnujete. Plynule tedy můžete přecházet mezi poslechem hudby, relaxací u četby knihy či plně aktivizačním módem pro pracovní prostředí.

Podobnou funkcí disponují i dražší z volně dostupných naslouchátek na trhu. Díky nim dokážete kupříkladu ovládat hladinu šumu, která do ucha proudí, a tím nastavit ideální program pro danou situaci. Redukci šumu pak oceníte zejména u návštěv a dalších situací, v nichž potřebujete zesílit živý hlas.

Hlasitost, zesílení a frekvenční rozsah

Jde o technické parametry, jejichž význam je vyšší na papíře než v praxi. Hlasitost (udávaná v decibelech) obvykle vyjadřuje, v jaké maximální intenzitě dokáže přístroj vydat zvuk. Někteří výrobci poté uvádí rozsah hlasitosti (od nejnižší po nejvyšší). Zesílení (taktéž v decibelech) označuje, o kolik hlasitěji dokáže sluchadlo přijímaný zvuk vydat zpět.

Frekvenční rozsah poté říká, jaké frekvence dokáže naslouchátko zpracovat a vydat zpátky. Udává se v hertzích, přičemž první z čísel značí spodní hranici (tedy hluboké zvuky) a druhé horní hranici (tedy vysoké zvuky), které ze sluchadla dostanete. Kupříkladu rozsah 200 až 5 000 Hz tedy říká, že mikrofon i reproduktor naslouchátka dokážou pracovat se zvukem v tomto rozmezí.

Pokud si ale porovnáte přístroje v různých cenových relacích, můžete dojít k tomu, že nejdražší bude papírově nejhorší. Proto doporučujeme řídit se raději zkušenostmi uživatelů. Schopnost „na papíře“ totiž ještě neříká, v jaké kvalitě dokáže sluchadlo zvuk vydávat, některé frekvence navíc ani nemusí být slyšitelné. Záleží i na typu sluchadla – např. závěsná sluchadla mají obvykle vyšší hlasitost než ta, která se vkládají do zvukovodu.

Cena

Na trhu naleznete jen několik základních druhů naslouchadel. Pokročilejší kanáloví nebo zvukovodní pomocníci se totiž vyrábějí výhradně v lékařských laboratořích na základě měření vašeho ucha. Proto se cenové hladiny volně dostupných zařízení pohybují poměrně nízko:

Cena do 500 Kč

Za finanční obnos do 500 korun dostanete základní kapesní nebo závěsná naslouchátka. Ta se vyplatí zejména pokud máte jen mírnější ztrátu sluchu a příliš neřešíte estetické hledisko. Přístroje obvykle nabízejí plynulou regulaci zvuku, avšak vzhledem k použití analogové technologie se zrovna nečiní při eliminaci šumů a ruchů. Obvykle fungují na baterii, kterou je potřeba měnit, což se z dlouhodobého hlediska prodraží.

Cena mezi 500 Kč a 1000 Kč

Vzhledově sice rozdíl oproti levnějším naslouchátkům nenaleznete, půjde ale o modely, jejichž baterie bude dobíjecí, v některých případech budou využívat digitální systém. Kromě kapesních a závěsných typů naleznete i základní zvukovodová naslouchátka. Bohatší bývá i obsah balení – často dostanete více výměnných špuntů do uší, nebo kupříkladu pouzdro.

Cena nad 1000 Kč

V kategorii nad 1000 Kč je výběr nejbohatší, najdete zde naslouchátka všech typů v různé kvalitě a designu. Jde o digitální modely s vyšším výkonem, které pomohou i při větší nedoslýchavosti. K naslouchátku obvykle dostanete široké spektrum příslušenství, mimo již zmíněného kupříkladu náhradní hadičky. Většina volně prodejných přístrojů stojí do 3-4 tisíc korun, dražší jsou již speciální kusy s označením „špionážní“ apod.

Existují samozřejmě také naslouchátka, která jsou vyráběna každému člověku na míru. Cena takových přístrojů se může vyšplhat i na desetitisíce korun, od obyčejného naslouchátka se ale výrazně liší. Mimo lepší zvuk vás potěší vyšší komfort při nošení, možné přizpůsobení přístroje přesně podle vašich představ, ale také chytré funkce. Nejmodernější modely se umí například propojit s telefonem a streamovat vaši oblíbenou hudbu.