V tomto článku se budeme dopodrobna zabývat tím, podle jakých kritérií vybírat radiátor. Níže se můžete podívat na stručný přehled kapitol, které vás čekají.

• Druhy podle materiálu – většina lidí vybírá mezi litinovými radiátory a deskovými, které jsou vyrobeny z hliníku nebo oceli. V případě koupelnových žebříků se setkáte i se sklem.
• Druhy podle způsobu vytápění – k ohřevu může být využívána teplá voda (teplovodní radiátory) nebo elektrická energie (elektrické radiátory). Populární jsou také kombinované radiátory, které umožňují využívat oba principy.
• Specifika elektrických radiátorů – na této stránce se sice zabýváme primárně klasickými teplovodními (případně kombinovanými) radiátory, ale na občasné přitopení vám může stačit i olejový radiátor nebo přímotop.
• Důležité parametry – řešit byste měli hlavně výkon, způsob zapojení, teplosměnnou plochu a objem tekutiny. Pro někoho mohou být důležité i rozměry a design.
• Funkce a příslušenství – radiátor by určitě neměl postrádat termostat pro udržování konstantní teploty. V praxi se může hodit i časovač nebo dálkové ovládání.
• Ceny – ceny radiátorů začínají na 1 000–2 000 Kč a mohou dosahovat až několika desítek tisíc korun. Nicméně většina zákazníků asi bude vybírat ve středním rozmezí 3 500–12 000 Kč.

Pokud se zajímáte i o další způsoby vytápění domova, mohlo by vás zajímat také naše srovnání nejlepších infrapanelů.

Druhy podle materiálu

Mezi použitými materiály panují značné rozdíly – liší se rychlostí nahřívání, schopností akumulovat teplo, odolností vůči vlhkosti i efektivitou vytápění. Na výběr jsou:

• Litinové radiátory – výborně akumulují teplo, jsou odolné, ale déle se nahřívají, teplota se obtížněji reguluje a renovace je náročná.
• Deskové radiátory – z hliníku nebo oceli, mají speciální povrchovou úpravu, nahřívají se velmi rychle, snadno se čistí, nejsou ale moc odolné vůči mechanickému poškození.
• Koupelnové žebříky – instalují se výhradně do koupelen na stěny, proto jsou odolné vůči vlhkosti, vyrábí se z oceli nebo skla, vhodné i k sušení prádla.

Litinový radiátor

Deskový radiátor

Koupelnový žebřík

Litinové radiátory

Nejstarší typ radiátorů, který se používá dodnes. Litina se vyznačuje vysokou odolností, není náročná na údržbu a dokáže dlouho držet akumulované teplo – to znamená, že radiátor hřeje ještě dlouho poté, co topení vypnete. Většina lidí litinu kombinuje s kotlem na pevná paliva. Její vlastnosti z ní činí ideálního kandidáta na vytápění veřejných prostor, kde je zapotřebí instalovat odolná zařízení. Robustní konstrukce odolá i vandalismu.

S fyzikálními vlastnostmi litiny se ale pojí i celá řada nevýhod. Litinové radiátory pracují na principu ohřevu velkého objemu vody. Proto chvíli trvá, než se radiátor vůbec ohřeje. Tepelná setrvačnost má za následek také obtížnější nastavování teploty. Litina je navíc velice těžká, takže se s takovým radiátorem těžko manipuluje. Někdo může jako nedostatek vnímat i jejich vzhled, protože do moderních domácností příliš nezapadnou.

Kvůli množství záhybů se starý nátěr renovuje velice obtížně. Nejlepších výsledků dosáhnete, pokud si na takový úkol pozvete odborníka. Profesionální opískování a natření je ale velice finančně nákladné. Proto byste se měli zamyslet i nad tím, jestli v takovém případě raději nezakoupit radiátory nové.

Deskové radiátory

U moderních deskových radiátorů padá volba materiálu většinou na hliník nebo ocel. Jejich povrch je ošetřen speciálním vypalovaným práškovaným lakem, který mu zaručuje výbornou odolnost. Pokud ale vybíráte model do vlhkého prostředí, dejte přednost pozinkovanému materiálu. Hladký povrch deskového radiátoru se pohodlně čistí.

Ačkoliv má deskový radiátor poměrně malý objem, nabízí dosti velkou výhřevnou plochu s jednou, dvěma či třemi topnými deskami. K rozehřátí nevyžaduje velký objem vody, díky čemuž se rychleji nahřívá a teplotu lze regulovat s vysokou přesností. Často se také používají v kombinaci s tepelným čerpadlem nebo kondenzačním kotlem. Jejich hlavní nedostatek spočívá v tom, že nejsou příliš mechanicky odolné.

Deskový radiátor zbytečně nevyčnívá do prostoru

Koupelnové žebříky

Jak už tomu napovídá jejich název, žebříky se pořizují výhradně do koupelen. V jiných místnostech se nepoužívají. Tento specifický typ radiátoru vyniká nad ostatními materiály výjimečnou odolností vůči vlhkosti. Vyrábí se proto z materiálů, kterým vlhkost neuškodí – kromě nerezové oceli můžete narazit i na skleněné žebříky. Nejenže vám vytvoří v koupelně příjemně teplé prostředí, ale můžete na nich sušit i vlhké ručníky nebo vyprané prádlo.

Pokud chcete koupelnový žebřík používat k sušení většího objemu prádla, pohlídejte si počet jednotlivých tyčí – čím vyšší, tím více prádla na nich můžete sušit. Protože se žebřík instaluje na stěnu, ušetří vám v koupelně místo a vejde se i do malého prostoru.

Druhy podle způsobu vytápění

K ohřevu mohou radiátory využívat různé způsoby. Podle tohoto kritéria je můžeme dělit na:

• Teplovodní radiátory – k ohřevu používají teplou vodu, regulace teploty pomocí termostatu, v současnosti nejoblíbenější systém.
• Elektrické radiátory – není nutno připojovat do systému ústředního topení, snadná regulace, ale větší spotřeba energie.
• Kombinované radiátory – kombinují obě výše uvedené metody.

Teplovodní radiátory

Pracují na principu ohřevu vody. Teplovodní radiátor je potřeba připojit k systému ústřednímu topení domácnosti. Teplá voda, která do radiátoru proudí, je ohřívána buď kotlem, tepelným čerpadlem nebo jiným topným systémem. Teplotu ve vytápěné místnosti pak regulujete pomocí termostatu. Tento způsob vytápění je v současné době nejčastější volbou většiny uživatelů.

Elektrické radiátory

U elektrického radiátoru odpadá nutnost připojení do systému ústředního topení domácnosti. Jednotlivé elektrické radiátory tak lze zapínat i vypínat samostatně. Díky tomu můžete vytápět třeba jen jednu požadovanou místnost. Regulace teploty je v tomto případě velmi komfortní a rychlá.

U elektrického radiátoru ale musíte počítat s tím, že ke svému chodu spotřebuje větší množství energie. Navíc musíte mít po ruce vždy zásuvku, do které ho zapojíte.

Kombinované radiátory

Pokud váháte mezi dvěma výše popsanými způsoby vytápění, mohlo by pro vás být vhodným řešením jejich spojení. Kombinovaný typ radiátoru je připojen k systému ústředního topení. Zároveň ale disponuje elektrickou tyčí, která je v něm zabudovaná. Radiátor tak můžete zapnout i bez ohřevu vody.

Elektrická část radiátoru bývá nejčastěji reprezentována v podobě koupelnového žebříku, který tak můžete zapnout kdykoliv potřebujete.

Specifika elektrických radiátorů

V některých situacích není potřeba pořizovat klasický radiátor. Například pokud jedete jednou za čas na chalupu, kde potřebujete vytopit jednu místnost, bohatě si vystačíte se samostatnou topnou jednotkou, která nevyžaduje připojení k ústřednímu topení. Vybírat můžete z:

• Olejových radiátorů – elektrická spirála ohřívá olej, ten pak sálá teplo do prostoru (i po vypnutí), vhodné na nárazové topení.
• Přímotopů – spíše do malých prostor, výhodou je, že je dokáží vytopit dost rychle.
• Infrazářičů – vydávají infračervené záření, používají se hlavně v koupelnách.

Olejový radiátor

Přímotop

Infračervený zářič

Olejový radiátor

Jedná se o přenosné topné těleso, ve kterém se skrývá elektrická spirála a olej. Spirála se zahřívá, čímž dochází k následnému ohřátí oleje a sálání tepla do prostoru. Olej funguje jako účinné přenosné médium – sice mu chvilku trvá, než se ohřeje, ale zůstává horký ještě dlouho po vypnutí přístroje.

Olejový radiátor je ideální volba na nepravidelné vytápění místnosti. K jeho chodu potřebujete mít po ruce elektrickou zásuvku. Většinou bývá vybaven transportními kolečky, díky kterým ho můžete snadno přesouvat z jedné místnosti do druhé. Další výhodou je nízká pořizovací cena.

Přímotop

Další typ samostatné topné jednotky je přímotop. Hodí se k vytápění malých rekreačních prostor, jako jsou chaty a klubovny. Výhodou je, že dokáže malou místnost vytopit velice rychle. Opět platí, že je potřeba mít po ruce elektrickou zásuvku.

Infrazářič

Speciální druh elektrického přímotopu, který vydává infračervené záření. Působí pouze lokálně a využívá se proto ve vybraných místnostech, nejčastěji v koupelnách.

Důležité parametry

Při výběru radiátoru věnujte pozornost následujícím parametrům:

• Výkon – měl by odpovídat velikosti a využití dané místnosti, doporučuje se aspoň 60 W na 1 m².
• Příkon – udává energetickou spotřebu přístroje, často se pohybuje kolem 2 000 W.
• Způsob zapojení – na výběr je mezi bočním připojením (do stěny) a spodním připojením (pro instalaci do podlahy).
• Teplosměnná plocha – čím větší pokoj, tím by měla být větší. Velikost sálavé plochy je často zvětšována různými záhyby a zákruty.
• Objem tekutiny – většina radiátorů pojme kolem 10 l tekutiny, která se stará o rozvádění tepla.
• Hmotnost a rozměry – těžší a větší bývají litinové radiátory, jednodušší manipulace je s deskovými. Žebříky mají zase výhodu v tom, že nevyčnívají do prostoru.
• Materiál a design – nejčastěji se vyrábí z litiny, hliníku nebo oceli. Čím dále větší oblibě se těší také měď a sklo.

Výkon

Nejdůležitější kapitolou je bezpochyby výkon radiátoru. Ten by měl vždy korespondovat s velikostí i využitím vytápěné místnosti. Obecně se udává, že na vytopení 1 m² je potřeba výkon alespoň 60 W. U většiny dostupných modelů se pak pohybuje mezi 60–100 W. Do kuchyně, která se ohřívá také používáním sporáku a trouby, stačí radiátor s nižším výkonem. V koupelně by měl být naopak co nejvyšší. Toto platí i pro místnosti orientované na sever.

Abyste vypočítali hodnotu potřebného výkonu k vytápění dané místnosti, můžete využít tento vzorec:

• Plocha místnosti (m²) x výška místnosti (m) × 40 W

Berte ovšem na vědomí, že jedná o čistě teoretický výpočet, který nezohledňuje vlastnosti vašeho domu a jednotlivých pokojů. Je potřeba totiž počítat s tepelnými ztrátami – na ně má vliv počet oken, úroveň zateplení domu, ale i hustota okolní městské zástavby.

Je tedy logické, že v domě s dobře provedenou izolací vám postačí i méně výkonné topné zařízení. Jednopatrový dům s mnoha okny bude mít naopak velké tepelné ztráty a k jeho vytopení budete potřebovat vysoce výkonný systém topení. Přesný výpočet potřebného výkonu radiátoru, ve kterém budou zohledněny všechny vlivy, pak dokáže provést odborník.

Příkon

Hodnota příkonu úzce souvisí s výkonem. Udává se ve stejných jednotkách, tedy wattech (W), a vypovídá o tom, jaké množství energie spotřebič odebere ze sítě za jednotku času. U běžných teplovodních radiátorů počítejte s příkonem kolem 2 000 W.

Způsob zapojení

Dále je potřeba uzpůsobit výběr radiátoru tomu, jakým způsobem bude zapojen. Nabízí se dvě možnosti:

• Boční připojení – potřebné pro rozvod instalace ve zdi. Přívod může být směřován doprava, doleva i úhlopříčně.
• Spodní připojení – určeno pro instalaci v podlaze.

Teplosměnná plocha

Neboli velikost plochy radiátoru, ze které sálá teplo do místnosti. Čím je tato plocha větší, tím je místnost vytápěna rychleji a efektivněji. Pokud pořizujete radiátor do velké místnosti, volte větší plochu. K vytápění malého pokoje pak postačí radiátor s malou teplosměnnou plochou.

K výpočtu teplosměnné plochy většinou nestačí vynásobit šířku a výšku radiátoru. Zařízení bývá totiž plné záhybů a zákrutů, které velikost sálavé plochy zvětšují.

Objem tekutiny

Do běžně používaných radiátorů lze nalít až 10 l tekutiny, která rozvádí teplo. Nejčastěji se jedná o vodu, méně využívaný je olej. Přesný objem tekutiny ale nelze vypočítat z rozměrů samotného radiátoru. Rozvodový systém je totiž navržen tak, aby efektivně obsáhl co největší plochu v těle radiátoru. Objem tekutiny by měl proto být uveden výrobcem.

Hmotnost a rozměry

Současný trh nabízí radiátory všech velikostí i tvarů. Lze si tak snadno vybrat takový model, který dokonale zapadne na místo, které pro něj máte vyhrazeno.

Standardní deskové radiátory mají rozměry 90 × 60 × 7 cm. Radiátor této velikosti je určen do středně velké místnosti. Samozřejmě není problém najít i menší či větší varianty. U litinových radiátorů je potřeba počítat s větší hloubkou, která je způsobena žebrováním. Musíte si pro ně proto vyhradit dostatečnou rezervu při plánování umístění. Koupelnové žebříky nezasahují do prostoru, díky čemuž je vtěsnáte i do malé koupelny. Zabírají ale velkou plochu na stěně. Běžný koupelnový žebřík může být vysoký až 150 cm.

Podle toho, jaký zvolíte typ a materiál radiátoru, se pak bude odvíjet jeho hmotnost. Nejtěžší bývají radiátory z litiny, u kterých počítejte s hmotností 40–60 kg. Daleko lépe se manipuluje s moderními deskovými radiátory vyrobenými z plechu. Váží mezi 20–30 kg.

Materiál a design

K výrobě radiátorů se dnes využívají rozličné materiály. Od toho se odvíjí nejen jejich vzhled, ale i teplovodní a mechanické vlastnosti.

• Litina – dlouhý nástup tepla vyváží to, že hřeje poté velice dlouho. Je odolná a velice těžká.
• Hliník – při nahřívání reaguje opačně, než je tomu u litiny. Nahřeje se velice rychle, ale okamžitě po vypnutí topení vychladne. Lehký kov, který se snadno udržuje v čistotě.
• Ocel – kombinuje vlastnosti dvou výše zmíněných materiálů. Radiátor se rychle nahřeje a po vypnutí ještě dlouho vydává teplo. Pokud chcete umístit ocelový radiátor do vlhké místnosti, volte zařízení s povrchovou úpravou (pochromování či pozinkování). Případně můžete zvolit i nerezovou ocel, která je ale o něco dražší.
• Měď – má nejlepší vodivost ze všech kovů, které se používají na výrobu radiátorů. Nepodléhá korozi a lze ji bez obav umístit do vlhkých prostor. Měděné radiátory zaujmou na první pohled krásnou barvou a bývají důmyslně zpracovány. Nevýhodu představuje vysoká pořizovací cena (zhruba dvojnásobná oproti oceli).
• Sklo – pracují s malým objemem vody a jejich povrchová teplota nepřekračuje 50 °C. Skleněná deska se také snadno udržuje v čistotě. Některé modely mohou fungovat i jako zrcadla a lze na ně nalepit pásky s LED diodami. Povrch radiátoru pokrývá bezpečnostní fólie, která zajistí, že se sklo při rozbití nevysype. Výhodou je i velký výběr variant, co se týče barev, tvarů a doplňků.

Volba materiálu má pak vliv na to, v jakém designu je radiátor vyveden. Litinové modely se hodí do retro domácností. Hliník a ocel jsou spíše neutrální. Do moderního interiéru pak dobře sedí měď a sklo.

Klasická litina

Hliníkový model

Žebřík z nerezové oceli

Skleněný radiátor

Funkce a příslušenství

K tomu, aby radiátor efektivně fungoval, potřebuje primárně slušný výkon. Jeho používání vám pak mohou zpříjemnit určité prvky.

• Termostat – slouží k regulaci teploty. Digitální termostat dokáže reagovat na okolní teplotu a uzpůsobit tomu funkci radiátoru. Pokud je příliš chladno, sám se zapne a bude topit do té doby, dokud teplota v místnosti nedosáhne požadované teploty. Mnohdy disponuje programy, díky kterým se sepne v přesně daný čas. S mechanickým pak regulujete teplotu ručně.
• Dálkové ovládání – komfortní způsob ovládání, díky kterému nemusíte vstávat a chodit přímo k radiátoru, který chcete zapnout.
• Časovač – stačí zadat dobu, jak dlouho má radiátor topit, a nemusíte se o víc starat. Po uplynutí nastaveného času se topení samo vypne. Tuto funkci oceníte např. v zimě před spaním.
• Odpařovač vody – intenzivní vyhřívání místnosti způsobuje, že je v ní pak suchý vzduch. Nízká vzdušná vlhkost není prospěšná ani pro zdravého člověka, natož pro astmatiky či alergiky. Odpařovač je šikovná pomůcka, kterou naplníte vodou a zavěsíte nad radiátor. Z odpařovače pak stoupá vodní pára, která sytí vzduch přirozenou vlhkostí.
• Věšáky na radiátory – praktické háčky a věšáky slouží k efektivnějšímu rozmístění prádla. Na trhu najdete věšáky určené na různé typy radiátorů.

Manuální termostatická hlavice

Digitální termostatická hlavice

Jednoduchý věšák na radiátor

Ceny

Cenové rozpětí je u radiátorů poměrně široké. Částku, kterou do radiátoru investujete, ovlivňuje celá řada faktorů. Největší roli ale hraje výkon a použitý materiál. Například měděné modely bývají dvakrát dražší oproti oceli. Vyplatí se hledět i na kvalitu zpracování a vsadit na osvědčené výrobce otopné techniky. Mezi populární značky radiátorů patří Korado, Daikin, Thermal Trend, Aqualine, Kermi, Purmo nebo Sapho.

Cena do 3 500 Kč

Nejnižší cenová hladina zahrnuje především deskové radiátory menších rozměrů. Dominantním materiálem je hliník, ale narazíte i na desky vyrobené z oceli. Dále narazíte i na elektrické přenosné přímotopy a olejové radiátory. Nejmenší část dostupných produktů pak tvoří koupelnové žebříky a trubková otopná tělesa. Co se týče barev, většina výrobků je dostupná v bílé nebo stříbrné variantě.

Cena od 3 500 do 12 000 Kč

Střední cenová třída nabízí litinové radiátoru rozličných rozměrů. Čím více se přibližujete hranici 12 000 korun, tím stoupá i jejich výkon (až 1 600 W). Dále můžete vybírat z pestré nabídky deskových a elektrických radiátorů. Výjimkou nejsou ani jednodušší designové radiátory, jako jsou skleněné desky a žebříky z leštěné oceli.

Cena nad 12 000 Kč

Zde se pohybujeme mezi luxusními modely, u kterých byl kromě vysokého výkonu a funkčnosti kladen důraz na vzhledovou stránku. Designové radiátory rozličných tvarů, barev i velikostí. Nejdražší kousky představují barevné skleněné desky, které zaujmou nápaditými dekorativními prvky. Často také slouží zároveň jako zrcadlo. Výjimkou nejsou ani radiátory vyrobené čistě z mědi. Jejich pořizovací cena může přesahovat i 70 000 Kč.

Umístění radiátoru

Nemalou pozornost věnujte také taktickému umístění radiátoru.

• Aby bylo vytápění efektivní, mělo by být v okolí radiátoru minimum překážek. Teplý vzduch pak může v místnosti volně cirkulovat.
• Před radiátor byste neměli dávat dřevěný nábytek.
• Pokud nemáte jinou možnost, snažte se, aby mezi topným zařízením a nábytkem byla mezera velká několik desítek centimetrů.
• Nešvarem mnoha domácností je také zakrývání radiátorů záclonami.

Zásady péče o radiátor

Ať se chystáte k pořízení klasiky v podobě litinového radiátoru, nebo vás zaujaly moderní skleněné desky, radiátoru byste měli věnovat pravidelnou péči.

Běžný úklid

Radiátor byste měli pravidelně zbavovat prachu a nečistot. I tenká vrstvička prachu totiž může způsobit velké problémy a ovlivnit funkčnost radiátoru, pokud pronikne do ventilů.

• K běžnému úklidu vám postačí vlhký hadřík, kterým radiátor pečlivě otřete.
• U litinových modelů může nastat problém s žebry, mezi kterými se snadno usazuje prach. K jeho odstranění lze použít vysavač s tenkou hubicí.
• U koupelnového žebříku, na kterém sušíte vlhké ručníky a vyprané prádlo, byste měli čas od času sáhnout i po dezinfekci. Vlhké a teplé klima panující v koupelně totiž vytváří naprosto ideální prostředí pro množení bakterií.

Odvzdušnění

Pokud se vám zdá, že radiátor netopí na plný výkon, nebo topí jen jeho určitá část, není potřeba propadat panice. Možná jste jen zapomněli na odvzdušnění. Pokud se v radiátoru nachází vzduchové bubliny, topný systém nemůže plnohodnotně pracovat. Na přítomnost vzduchu vás může také upozornit syčení a šplouchání. Těchto bublin je tedy potřeba se zbavit.

Samotné provedení odvzdušnění je dosti jednoduché. Stačí povolit ventil na radiátoru. Ozve se syčivý zvuk a vzduch uniká ven. Počítejte s tím, že konci procesu může kromě vzduchu unikat i voda. Proto je lepší mít po ruce vždy hadr a kelímek. Ventil je poté potřeba znovu utáhnout.

Odvzdušnění radiátoru by se mělo provádět pravidelně – vždy před topnou sezónou a po ní. Pokud odvzdušnění nenese požadovaný efekt, zkuste ho provést opakovaně. A pokud ani poté nezačne radiátor topit správně, nezbývá nic jiného, než se obrátit na odborníka.

Na co si pozvat specialistu

Do výměny otopného systému byste se bez potřebných znalostí a zkušeností raději neměli pouštět sami. Výměna radiátorů sestává z mnoha úkonů. Je potřeba uchytit tělesa, zajistit napojení na vodoinstalaci, připojit ventily a nastavit termostat. Odborník ze specializované firmy zvládne všechny tyto úkoly daleko rychleji a navíc budete mít jistotu, že je práce odvedena správně.