Jak vybrat soundbar

Při výběru soundbarů je důležité vědět, co od něho očekáváte a kolik jste ochotní do přístroje investovat. U většiny modelů ale budete muset dělat kompromisy. Vyhnout se jim dá u přístrojů s cenou kolem 15 tisíc, kde už rozhoduje spíše zvukový projev a sympatie ke značce.

Obecně platí, že důležitým parametrem je počet kanálů, z nichž bude proudit zvuk. Hlavně u atypických místností je lepší mít alespoň některé reproduktory fyzicky mimo lištu. Doporučujeme se také držet soundbarů, které obsahují subwoofer pro kvalitní basovou složku. K některým modelům se ale subwoofer či další reproduktory dají dokoupit.

Soundbary se liší také dostupnými funkcemi. Lepší prostorový zvuk zajistí Dolby Atmos nebo DTS:X, pro připojení na Spotify nebo Netflix slouží Wi-Fi. A díky HDMI ARC a CEC pak obraz i zvuk dostanete do televize třeba i z konzole. Nejdražším modelům nechybí ovládání hlasem či Hi-Res zvuk. Pokud vám ovšem jde hlavně o kvalitu zvuku, podívejte se na srovnání soundbaru s domácím kinem (viz kapitola Výhody a nevýhody soundbaru).

Jak vybrat soundbar stručně:

• Kanály jsou důležité. Ukazují, z kolika směrů na vás bude „proudit“ zvuk. Platí přitom, že čím více kanálů, tím větší prostorovost bude zvuk mít.
• Není prostor jako prostor. Soundbary spoléhající na virtuální prostor jsou na tom obvykle hůře než ty s alespoň nějakým fyzickým reproduktorem. Zvuk přitom vylepšují technologie Dolby Atmos nebo DTS:X.
• Chtějte subwoofer. Bez subwooferu sice docílíte oproti televizi lepšího zvuku, budou vám ale chybět basy. Soundbary bez subwooferu se hodí pro základní použití, dobrou zprávou ale je, že k většině z nich se dá subwoofer koupit dodatečně.
• Pozor na výkon. Neplatí, že vyšší výkon ve wattech znamená kvalitnější, ale ani hlasitější zvuk. Koukejte se také na to, co vlastně výrobce uvádí – často je to „maximální výkon“, kterého ale sestava dosáhne maximálně na sekundy.
• Velikost = televize = místnost. Zapomeňte na obrovský dunící soundbar do malé místnosti, nebo k malé televizi. Nejenže nepůjde o žádný estetický zážitek, dost možná na vás také budou zvonit sousedi, i když budete mít hlasitost „na jedničku“.
• Sledujte konektivitu. Bluetooth je v dnešní době spíše samozřejmostí, lepší modely mají i Wi-Fi. Hodí se HDMI ARC a CEC, které omezí počet kabelů a umožní jedním ovladačem ovládat několik zařízení najednou. Někdo může ocenit chytrého asistenta či noční režim.

Výhody a nevýhody soundbarů oproti domácímu kinu

Vylepšit zvuk z televize lze typicky dvěma způsoby: pořízením soundbaru, nebo domácího kina. Každá z těchto možností má svá pro a proti, a hodí se pro jiné uživatele a domácnosti. To hlavní shrnuje následující tabulka:

Pokud tedy jste spíš zvukoví fajnšmekři a v probírání se kabely se vyžíváte, zvažte raději pořízení Hi-Fi sestavy. Pro většinového konzumenta je ale praktičtější soundbar – je jednoduchý na sestavení a používání, a díky širokému cenovému rozpětí není problém pořídit za pár korun základní model, ale i špičkový soundbar za desítky tisíc.

Soundbar Domácí kino

Počet kanálů

Kanály jsou zjednodušeně reproduktory, které dokáží vysílat zvuk nezávisle na ostatních. Pokud máte například u počítače či telefonu dva reproduktory (typicky levý a pravý), každý z nich teoreticky dokáže přehrávat jiný zvuk (stereo). Reproduktorů může být i více – k předním se pak přidávají střední, postranní nebo stropní. Soundbar tyto reproduktory skrývá do jedné podlouhlé lišty.

Více „kanálů” tak obvykle dokáže lépe navodit efekt prostoru – tedy že zvuk na vás proudí z více stran, a ne pouze z televize či soundbaru. Některé soundbary mají i přídavné reproduktory, které slouží k vylepšení prostorového zvuku. Jiné naopak prostorový zvuk vytváří virtualizací – soundbar s dvěma či třemi kanály pak další imituje pomocí softwaru. Obvykle je však tento virtuální prostorový zvuk horší, a kvalit toho skutečného nedosahuje.

Rozdělují se na tyto typy:

• Soundbary 2.0 – mají dva přední kanály, typicky pouze samostatná lišta.
• Soundbary 2.1 – mimo hlavní lišty mají i subwoofer, díky němuž se výrazně zvýší kvalita basů a hlubokých zvuků (výbuchy atp.).
• Soundbary 3.0/3.1 – v hlavní liště je kromě levého a pravého reproduktoru ještě střední, který slouží k produkování lépe srozumitelného hlasu. Může i nemusí mít rovněž subwoofer.
• Soundbary 5.1/7.1 – k předchozím přidává ještě dva boční kanály či reproduktory, u sestavy 7.1 ještě dva zadní. Tyto sestavy typicky obsahují i subwoofer, existují však i výjimky (poté jde o systém 5.0 a teoreticky i 7.0). 
• Soundbary 5.1.2/7.1.2 atp. – třetí číslice označuje přítomnost stropního reproduktoru. Ty zvuk posílají i přímo nad sebe, čímž imitují další prostorovost, tedy rozměr „do výšky“.

Specifika prostorového zvuku

U skutečného prostorového zvuku (typicky z domácího kina) lze reproduktory rozmístit do ideálních pozic a vzdáleností. Jednotlivé kanály tak nevyčnívají, ale ani nezapadají. Soundbary fungují odlišně – prostorového zvuku dosahují různým natočení jednotlivých reproduktorů v liště. Proto se při správném nastavení opravdu zdá, že reproduktory jsou i za vámi či nad vámi.

Problémy však mohou působit atypické pokoje (např. s kulatými rohy, vysokými stropy aj.). U nich se zvuk neodráží tam, kam by měl, a může tak znít nepřirozeně. Moderní soundbary jsou vybaveny technologiemi, které se dokáží rozměrům a specifikům pokoje přizpůsobit. Jak dobře se jim to daří, je už spíše otázka konkrétního modelu a nemalou roli v tomto pochopitelně hraje i cena zařízení.

Kvůli výše zmíněnému je obvykle lepší soundbar, který prostorového zvuku dosahuje přídavnými reproduktory. Vyhnete se tím problémům, které mohou způsobovat některé místnosti. Virtuální prostorový zvuk je poté obvyklé dobré zcela vypnout. Mnohé soundbary též podporují připojení externích reproduktorů. Dodatečné reproduktory, které dají vašemu soundbaru prostorovost, tak můžete zakoupit i později.

Subwoofer

Jak už jsme nakousli výše, jednou z důležitých součástí soundbaru je subwoofer. Ten se stará o reprodukci basů, které bez něho budou znít mdle a nepřesně. Subwoofer pochopitelně zvyšuje cenu soundbaru, pokud ovšem chcete plný zvuk, u něhož nebudou výstřely, výbuchy a obecně basy znít upozaděně, určitě se dívejte po modelech, které ho mají.

Basový reproduktor se dá zakoupit i zvlášť, a pochopitelně se často jedná o kvalitnější kousky než jsou ty, co najdete přibalené u soundbarů. Jde ovšem o nákladnější řešení, které ocení opravdoví fajnšmekři. Zkontrolujte si také, že soundbar připojení externího subwooferu umožňuje.

Existují i „soundbary 2.1“, které mají subwoofer schovaný přímo v liště. Nepochybně se jedná o elegantní a skladné řešení, po zvukové stránce ovšem strádající. Malé reproduktory zkrátka nedokáží „dunět“ jako jejich větší kolegové. U „basáků“ tedy rozhodně platí, že na velikosti záleží.

Subwoofer

Malý vs. velký aneb Proč záleží na velikosti subwooferu?

Může se to zdát samozřejmé: basové reproduktory jsou velké, výškové malé. Proč tomu tak ale je? Za vše může fyzika. Čím nižší frekvence zvuku, tím větší tlak je potřeba k jeho vzniku prouděním vzduchu. Toho lze docílit dvěma způsoby. Prvním je zvýšení počtu reproduktorů. To je ale pochopitelně nepraktické. Proto se zvuku o nižších frekvencích dosahuje druhým způsobem – zvětšením plochy reprodutkoru.

Většímu reproduktoru poté stačí stejně velký pohyb k docílení hlubšího zvuku o patřičné hlasitosti. Neexistuje přitom ideální subwoofer – velký (výrazně větší než k soundbaru) bude znít „pomaleji“ a neohrabaněji, malý (pro stejně hluboký zvuk) se bude muset více pohybovat, zvuk proto bude méně čistý a jasný. Obvykle ale platí, že menší subwoofery nejnižších frekvencí vůbec nedosáhnou.

Stejný princip platí i u výškových reproduktorů. Ty musí naopak k produkci kvalitního zvuku být malé a rychlé, aby produkovaly kvalitní výšky, problémem je ale jejich šíření.

Výkon

Zatímco u jiných spotřebičů bývá výkon jedním z klíčových parametrů, u soundbarů je spíše orientačním ukazatelem. Většina běžných soundbarů bude mít výkon mezi 200 a 400 watty, což je pro běžné domácí použití dostatečné. Důležité je  myslet na to, že se celkový výkon dělí mezi subwoofer a reproduktory. Při srovnávání systémů jako 2.1 a 2.0 tedy nebuďte překvapeni, když bude výkon sestavy se subwooferem (i výrazně) vyšší.

Výkon, který se běžně uvádí ve wattech, je problematický i z dalších důvodů. Zaprvé, vyšší výkon rozhodně neznamená lepší a kvalitnější zvuk. A zadruhé, vyšší výkon nemusí nutně znamenat ani vyšší hlasitost. Mnohem lepším ukazatelem hlasitosti je citlivost, která se měří v decibelech na miliwatt. Rozdíl mezi 300W a 200W soundbarem o stejných specifikacích přitom bude jen asi dva decibely – to při výběru rozhodně není rozhodující.

Výrobci někdy s těmito čísly „čarují“ – vyšší číslo totiž zpravidla působí lépe. Například model Sharp HT-SB106 je na některých webech prezentován jako 36W, jinde jako 110W soundbar. Příčina je prostá – první hodnota označuje výkon, který reproduktor dokáže vydávat po delší dobu (RMS), druhá pak teoretické maximum, které vyvine maximálně na jednotky sekund (peak-power). Dávejte si proto vždy pozor, abyste srovnávali stejné hodnoty.

Kde bude soundbar umístěn?

U výběru soundbaru je důležité rovněž myslet na prostor, v němž bude umístěn. Půjde o malý až středně velký pokoj s běžnými rozměry? Nebo o rozsáhlý či atypický obývák? Také je dobré pořídit soundbar, který bude velikostně odpovídat vaší televizi.

Horší je pochopitelně kupovat malou a nevýkonnou lištu do velkého pokoje s obrovskou televizí než naopak. Ani předimenzování však není ideální. Zvukově tím příliš nezískáte, soundbar bude pod malou televizí vypadat zvláštně, a v neposlední řadě tím nepotěšíte sousedy – obzvlášť, má-li váš dům tenké stěny.

Dobré je také se zamyslet nad tím, jestli bude soundbar umístěn pod televizorem, nad televizorem, případně bude přimontován na stěnu. V každém případě musí být pevně usazený (žádné přesahování přes hrany stolku), aby příliš nevibroval. Tím by přišla veškerá snaha o vylepšení zvuku vniveč.

Umístění sounbaru vedle televize Umístění sounbaru pod televizí

Jaké funkce a konektory by měl soundbar mít?

Soundbar by měl být co nejsnadnější na ovládání a nastavení, aby vůbec jeho nákup dával smysl. Dnešní sestavy pak typicky mívají tyto funkce:

• Wi-Fi a Bluetooth – umožňují bezdrátové připojení soundbaru k telefonu a dalším zařízením. Skrze telefon tak lze soundbar ovládat nebo do něj například posílat hudbu. Případně lze soundbar přes Wi-Fi připojit přímo ke streamovacím službám jako Spotify apod.
• Multiroom – rozvíjí bezdrátové připojení o schopnost posílat zvuk do několika místností naráz
• HDMI s ARC, CEC – HDMI kabel slouží k propojení TV a soundbaru a nabízí nejlepší zvukovou (i obrazovou) kvalitu ze všech typů kabelů. Typicky ovšem posílá signál jednosměrně – tedy třeba ze set-top boxu do TV. Technologie ARC (Audio Return Channel) umožňuje využít soundbar nebo TV jako „prostředníka“ pro další zařízení. CEC poté slouží umožňuje používat jen jedno ovládání (typicky od TV) pro více zařízení, např. set-top box a soundbar.
  • ARC využijete například v situaci, kdy máte TV propojenou se set-top boxem, herní konzolí a soundbarem. Bez této technologie byste museli každé zařízení ještě zvukově propojit se soundbarem dalším kabelem. Díky ARC ho stačí propojit s TV skrze HDMI, a ostatní propojit pouze se soundbarem, který už si zvuk od TV „vezme“. Stejně to lze udělat i naopak, tedy propojit pouze se soundbarem, a televize díky ARC získá obraz od soundbaru. ARC musí podporovat obě strany, tedy TV i soundbar.
  • CEC (Consumer Electronics Control) pojmenovává takřka každý výrobce jinak. Může tak jít o Anynet, Bravia Sync, SimpLink a další. V ideálním světě by pak stačilo pouze jedno ovládání pro všechny přístroje, které jsou připojeny přes HDMI. V praxi se implementace mezi výrobci liší, a mnohdy mezi sebou nespolupracují.
• optický/RCA vstup – slouží pro propojení se staršími TV, horší než HDMI
• chytrý asistent (Alexa, Google Assistant) – umožňuje ovládání hlasem a některé další funkce
• USB vstup – může posloužit k přehrávání hudby/filmů přes „flashku“, případně z notebooku, externího disku atp.
• 3,5mm jack – slouží pro připojení sluchátek k soundbaru
• noční režim – umožňuje ztlumit frekvence, které nejvíce pronikají skrz zdi, a mohou tak rušit sousedy zejména v noci
• další funkce – může mezi ně patřit např. FM rádio, NFC pro snadnější párování s telefonem a dalšími pouhým přiložením, případně i obsah balení, kde mohou být kabely pro připojení k televizi či dálkové ovládání pro ovládání více zařízení

Cena

U soundbarů platí, že s vyšší cenou výrazně roste i jejich vybavenost a kvalita zvuku. Nejlevnější modely sice pořídíte i za dva tisíce korun, moc od nich ale neočekávejte. Lepší je si připlatit, a dívat se na soundbary s cenou kolem pěti tisíc. Najdete solidně znějící a technologicky vybavené stroje, stále však půjde o kompromisy. Navíc z nich obvykle vycházejí i modely s cenou 6-10 tisíc, liší se obvykle počtem kanálů.

Právě od šesti tisíc nahoru se již přidávají i přístroje, které uspokojí náročné posluchače. Konkurence tu již nebývá taková (zejména u relaci 10 tisíc a víc) a modely se liší hlavně zvukovým projevem či uspořádáním prostorových reproduktorů.

Cena do 6 000 Kč

Za finanční obnos do 6 tisíc korun dostanete zařízení základní úrovně. Obvykle se jedná o sestavy 2.0, 2.1, případně 3.0. Můžete od nich očekávat uspokojivou kvalitu zvukové produkce a běžnou konektivitu. Pro běžné uživatele, kteří chtějí pouze vylepšit zvuk své současné televize, tak bude takový soundbar více než dostatečný.

Kolem pěti tisíc korun se už ale dají sehnat i zařízení s Wi-Fi či Dolby Atmos/DTS:X. Kvalita zvuku se nicméně nemůže rovnat dražším přístrojům.

Cena od 6 000 Kč

Nad 6 tisíc korun se dají pořídit pokročilé sestavy s rozložením 5.1 a více, včetně technologií Dolby Atmos nebo DTS:X pro ještě lepší zvuk. Nechybí veškerá potřebná konektivita, samozřejmě subwoofer, výkon dostačující pro všechny představitelné situace nebo propracovaný design. Ty nejdražší soundbary se poté mohou i rovnat kvalitnějším Hi-Fi sestavám.