Jak vybrat svářečku

Parametrů pro správný výběr svářečky je již na první pohled relativně mnoho. Každý z nich je navíc důležitý pro to, abyste byli s nákupem spokojeni. Hned na úvod tohoto článku zjistíte, že naprostý základ představuje volba správného typu přístroje využívajícího odpovídající technologii práce.

Pří nákupu byste měli brát ohled i na druh materiálu s nímž budete pracovat. Od toho se odvíjí také očekávaný výkon a jeho využitelnost, stejně jako množství potřebného svařovacího proudu. O tom, jak snadná nebo obtížná bude manipulace rozhodují hlavně provedení ergonomie, rozměry a hmotnost zařízení.

V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na nejrůznější doplňkové funkce, jimiž jsou zejména dražší modely vybaveny. Jako vždycky nás čeká i pár slov o cenách. Přístroje rozdělíme do několika cenových pásem podle očekávatelných vlastností. Měli byste tak mít dostatečný přehled o tom, co za své peníze dostanete.

Jak vybrat svářečku stručně:

• Typ – na výběr jsou klasické trafosvářečky, lehké moderní invertory nebo polyfúzní svářečky na plast. Od zvoleného typu svářečky se bude odvíjet její využití a nabídka svařovacích metod.
• Technologie svařování – tradiční MMA se hodí na ocelové spoje, pokročilejší MIG-MAG (nebo FLUX) zase na takové, kde se vyžaduje určitá úroveň estetiky. Nejlepších výsledků dosáhnete s metodou TIG, která je vhodná na citlivé materiály.
• Svařovací proud – aneb kolik ampérů potřebujete k vytvoření spoje. Na domácí použití požadujte svařovací proud 100 A, na profi více.
• Zatěžovatel – svářečky se rychle zahřívají a nelze je používat nepřetržitě. Zatěžoval uvedený v % udává, jak dlouho lze přístroj používat. Odvozuje se od desetiminutových svařovacích intervalů.
• Hmotnost a ergonomie – nejtěžší bývají trafosvářečky, mohou vážit i více než 20 kilogramů. S lehčími invertory s hmotností kolem 7 kilogramů získáte při práci větší volnost a můžete s nimi vyrazit i na žebřík.
• Funkce – různé svařovací metody nabízí i specifická vylepšení. Například MMA nabídne Arc Force a Anti Stick, MIG-MAG zase Spray ARC nebo Pulze ARC.
• Příslušenství – k samotné svářečce je nezbytné vybrat i kvalitní svařovací a prodlužovací kabely, případně chladicí jednotku.
• Cena – svářečky nepatří mezi levná zařízení. Zorientujte se v cenových hladinách a zkuste vybrat několik kandidátů s přihlédnutím k recenzím uživatelům, které mnohé napoví o kvalitách produktu.

Typ

Nejdůležitější volba vás čeká hned na začátku. Od zvoleného typu svářečky se totiž odvíjí i všechny ostatní parametry, potažmo i výsledná kvalita práce. V současnosti rozlišujeme tři základní druhy svářeček:

• Trafosvářečky
• Invertory
• Polyfúzní svářečky

Polyfúzní svářečky

Invertory

Trafosvářečky

Trafosvářečky

Trafosvářečka je klasika dobře známá z filmů pro pamětníky odehrávajících se v průmyslovém prostředí. Ke svému fungování vyžaduje klasickou zásuvku na 230 V a silný 16A jistič. Musí být také vybavena elektrodami pro střídavý proud. Jedná se o jednoduché zařízení bez jakékoliv přídavné elektroniky.

Připravit se musíte zejména na vysokou hmotnost pohybující se kolem mezi 15 až 20 kilogramy. Její nákup se tedy vyplatí spíše pro stacionární použití v domácí dílně.

Při výběru vhodného modelu zkontrolujte zvláště provedení ventilátoru. Maximální zatěžovatelnost v desetiminutovém cyklu u méně nákladných modelů dosahuje pouhých čtyř minut. U těch nejlepších si můžete dvě minutky přidat. Vždycky musíte počítat s přítomností tepelné pojistky, která zabrání přehřátí a poškození zařízení.

Invertory

Modernějšími kusy svařovacího náčiní jsou tzv. invertory. Jsou osázeny pokročilou elektronikou, takže nejsou zbytečně velké ani těžké, váží mezi 5 až 8 kilogramy. Bez větších problémů je můžete přehodit přes rameno a vzít s sebou na žebřík. Vyplatí se zejména tehdy, když počítáte s neustálým přesunem z místa na místo.

Velkou výhodou je i bohatší nabídka přidružených moderních funkcí. Lze u nich také použít různé druhy elektrod. Invertory proto představují výbornou volbu pro začátečníky, kteří se sváření teprve učí.

Polyfúzní svářečka

Trošku mimo stojí třetí druh svářeček, jimiž jsou tzv. polyfúzní přístroje. Na rozdíl od předcházejících dvou typů jsou totiž určeny pro práci s plastovými trubkami. Neobejdou se bez nich topenáři ani instalatéři. Hodí se pro práci ve stísněných prostorách. Na ocel je ovšem rozhodně nevyužijete.

Technologie svařování

S použitým typem zařízení je nedílně spojena i technologie, případně též metoda sváření. Každou z nich můžete použít v různých podmínkách, případně s různou kombinací materiálů. Setkat se nyní lze s touto základní čtveřicí:

• MMA
• MIG-MAG
• FLUX
• TIG

MMA (Manual Metal Arc)

Nejběžněji se lze setkat se svařováním pomocí obalované elektrody, jež se skrývá pod anglickou zkratkou MMA (Manual Metal Arc). Uplatnění nachází obzvláště u svářecích invertorů a odvádí skvělou práci při spojování ocelových prvků. Výhodou je snadná manipulace se svářečkou díky nízké hmotnosti a kompaktním rozměrům. K provozu navíc nepotřebujete plynovou bombu, neboť elektroda se postará o vše.

Není však možné, aby bylo všechno úplně bez chybičky. Proto se připravte na to, že sváry budou po dokončení práce pokryty struskou. Tu musíte rychle očistit a neočekávejte, že by spoj byl nějak zvlášť estetický.

MIG-MAG (Metal Inert Gas-Metal Active Gas)

Anglické spojení Metal Inert Gas-Metal Active Gas se skrývá pod zkratkou MIG-MAG. Někdy najdete svářečky využívající tuto metodu pod označením CO2 svářečky. Při svařování se využívá ochranný plyn, který zamezí pokrytí výsledného spoje struskou. Proto lze s touto technologií pracovat všude tam, kde se hraje na estetickou stránku věci. Stejně tak skvěle poslouží i při zpracování tenkých plechů.

Počítejte však s tím, že vlivem absence elektrody musíte použít plynovou bombu. Ochranný plyn je navíc neefektivní při práci venku. Silný vítr jej totiž rozfouká, takže je třeba počítat s mírným nánosem strusky.

FLUX

Novější metodou, doplňující MIG-MAG představuje tzv. FLUX. Lidově se jí přezdívá svářečka na plný drát. Té místo bomby pomáhá plyn odpařený z náplně duté elektrody. Dosáhnete zcela shodného výsledku práce, aniž byste museli s sebou tahat zásobník plynu. Obě metody můžete samozřejmě podle libosti kombinovat.

TIG (Tungsten Inert Gas)

Nejpokročilejší technologií je TIG využívající služeb neodtavitelné elektrody z wolframu. Ta je obalená ochrannou atmosférou zabraňující vzniku strusky. S pomocí TIGu můžete kromě oceli svařovat i mnohem citlivější materiály jako je hliník, titan nebo nikl. Nemusíte se totiž bát oxidace, která v jejich případě nastupuje velmi rychle. Metoda TIG má dva podstupně:

• TIG DC – svařování stejnosměrným vstupním napětím. Používá se při něm cerová (2%) elektroda, která je označena šedým pruhem a připojuje se ke kladnému pólu. Tato metoda je vhodná ke spojování uhlíkové oceli s obsahem slitin a oceli s obsahem mědi, titanu či niklu.
• TIG AC – svařováním střídavým napětím. Používá se při něm wolframová elektroda vysoké čistoty (99,8 %) označená zeleným pruhem. Hodí se pro precizní svařování hliníku, bronzu, mosazi a slitin, které po svaření oxidují, neboť vytváří ochranný povrch.

Příkon

Také si myslíte, že čím více wattů svářečka má, tím lépe? Potom své myšlení raději rychle změňte, neboť hrozí, že si vyberete špatný model. Příkon je sice důležitý pro určení toho, jak rychlá práce bude, oproti jiným ukazatelům však nemá na její kvalitu významný vliv.

Obecně platí, že v případě zařízení pro domácí použití byste se měli pohybovat v rozmezí od 2 000 do 5 000 W. Profesionálové potom mají k dispozici modely, jejichž síla přesahuje i hranici 10 000 wattů. Ty jsou ovšem velice drahé a nacházejí využití spíše v průmyslových provozech nežli v dílnách domácích kutilů.

Svařovací proud

Naproti tomu zcela klíčovou roli hraje tzv. svařovací proud. Ten udává, kolik ampérů budete potřebovat k tomu, abyste úspěšně vytvořili spoj. Pro domácí použití si plně vystačíte se zhruba 100 A. Nikdy však není na škodu zvolit přístroj nabízející rezervu, neboť budete mít jistotu, že práce proběhne vždy hladce a bez větších problémů.

Zatěžovatel (využitelnost výkonu)

Vzhledem k tomu, že svářečky se velmi rychle zahřívají, není možné je používat nepřetržitě. A právě to, jak dlouho lze s přístrojem manipulovat nám oznámí tzv. zatěžovatel. Udává se v procentech a odvozuje se od svařovacích intervalů dlouhých 10 minut. Jestliže tedy ve specifikacích naleznete třeba 50 % při 120 A, počítejte s tím, že při dodávce proudu 120 A můžete pracovat 5 minut. Zbývající polovinu intervalu se svářečka bude chladit.

Přemýšleli jste někdy nad tím, že byste výkonovou využitelnost obešli a zkrátka pokračovali v práci dále? V tom případě vás naštěstí musíme zklamat, neboť všechny přístroje bývají vybaveny pojistkou proti přehřátí, jež se postará o automatické vypnutí zařízení po dosažení daného času.

Elektrody

Důležitou součástí svářečky jsou elektrody. Různé druhy svářeček využívají i různé druhy elektrod. Ty se liší způsobem uchycení k pólům a tím, z čeho jsou vyrobeny. Mají také různé průměry. Obvykle se setkáte s elektrodami o průměru 2 až 2,5 milimetru.

• Rutilová elektroda – vhodná ke svařování tenkých kovů, zanechává minimum strusky, odolná vůči vlhkosti.
• Bazická elektroda – vhodná pro náročnější svary, hůře se odstraňuje struska, citlivá na vlhkost, ale odolnější vůči praskání.
• Kyselá elektroda – dříve nejvyužívanější typ obalu, dnes jen výjimečně.

Druh svařovaného materiálu

V minulých podkapitolách jsme se věnovali výhradně samotným svářečkám. Neméně významnou roli pro správný výběr svářečky hraje ovšem i materiál, s nímž pracujeme. Každý se vyznačuje jinou citlivostí a zpracovatelností. V konečném důsledku musíme druhu materiálu plně přizpůsobit volbu přístroje.

Tloušťka materiálu

Důležitým parametrem je tloušťka materiálu. Obecně platí, že čím tenčí materiály svařujeme, tím nižší proud je vyžadován. Uplatnění najdou i užší elektrody, s nimiž se jednodušeji manipuluje. Pro běžné použití plně dostačuje výkon pohybující se okolo 130 ampérů.

Materiály o tloušťce do 2 milimetrů potom bez problémů opracuje i zařízení s proudem 60 A a elektrodou o šířce 2,5 milimetru. Vychladlý kov samozřejmě vyžaduje vyšší proud, neboť je třeba jej nejprve adekvátně nahřát.

Velikost a hmotnost

Na funkčnost přístroje samozřejmě nemají jeho rozměry ani hmotnost žádný vliv. Dobře se však před nákupem zamyslete nad tím, kdy svářečku využíváte. Jestliže ji plánujete často přenášet, připravte se na to, že každý kilogram navíc je při práci skutečně citelně znát.

Jestliže využijete zařízení výhradně ve své dílně, nebude vám vadit ani více než 20 kilogramů. Primárně jde o trafosvářečky. Některé obrovské profesionální přístroje mohou vážit i metrák a jsou vybaveny kolečky pro snadnější přesun. V domácích podmínkách ovšem asi takový stroj neupotřebíte.

Invertorové a polyfúzní svářečky pak bývají navrženy tak, aby skvěle padly do ruky. Připravte se tedy na rozumnou váhu okolo 7 kilogramů a snadnou přenosnost.

Ergonomie

S hmotností úzce souvisí i provedení ergonomických prvků svařovaček. Kabeláž by měla být umístěna tak, aby nepřekážela při pohybu ani při práci. Dávejte si na to pozor zejména tehdy, polezete-li se svářečkou po žebříku.

Ovládací prvky musí být robustní a klást odpor odpovídající práci v rukavicích. Není totiž nic horšího, než když při intenzivní práci nechtěně přepnete mód činnosti. Vyplatí se vyzkoušet si přístroj ještě před jeho pořízením, abyste věděli, zda se vám s ním bude manipulovat snadno a přirozeně.

Funkce

Typy a technologiemi výběr svářečky rozhodně nekončí. Především renomovaní výrobci totiž ke svým modelům přidávají různorodé dodatečné funkce. Jejich použitím dosáhnete rozšíření škály materiálů, s nimiž můžete v případě potřeby pracovat. Doplňkových mechanismů je celá řada a nebudeme vás zatěžovat detaily, takže si pouze představíme jejich nejdůležitější přínos.

• Arc Force (MMA) – průběžná regulace svařovacího proudu pro zajištění rovnoměrného sváru.
• Anti Stick (MMA) – ochrana elektrody při zapalování svařovacího oblouku. Zamezí přilepení elektrody k materiálu.
• Hot Start (MMA) – usnadnění zapálení oblouku při startu.
• HF (TIG) – omezení opotřebení elektrody. Umožňuje zahájit práci ve všech polohách i bez kontaktu elektrody s materiálem.
• Lift (TIG) – možnost zapálení elektrického oblouku oddálením wolframové elektrody. Opotřebení elektrody se tak minimalizuje a prodlouží se tím její životnost.
• Slope Down – postupné snižování nastaveného proudu až na základní hodnotu.
• Post Gus – doba, po kterou lze nastavit přidávání inertního plynu po ukončení svařování. Umožní zachovat kvalitu sváry a omezit strusku.
• Short ARC (MIG-MAG) – speciální postup pro menší přenos tepla do svářence. Ideální ke svařování citlivých materiálů (hliník, nerez, uhlíková ocel).
• Spray ARC (MIG-MAG) – tavení drátu probíhá při vyšším proudu a napětí, hrot drátu nepřechází do styku s tavnou lázní. Metoda je vhodná pro citlivý materiál (hliník, nerez, uhlíková ocel).
• Pulse ARC (MIG-MAG) – ke zvýšení rychlosti tavení a omezení vymršťování materiálu, omezení ohřevu svařovaného materiálu.
• SYNERGY – možnost využívat několik funkcí přístroje najednou.
• 2T/4T – dvoutakt, kdy je stisknutím tlačítka uveden přístroj do chodu, puštěním se zastaví. U čtyřtaktu zůstává po puštění tlačítka v chodu, poté je nutné stisknout a uvolnit tlačítko znovu.
• Bi-Level – možnost přepínat hodnotu svařovacího proudu ve dvou úrovních.
• Pilot ARC – automaticky řízené zapálení oblouku.

Zkratky jednotlivých technologií v závorkách označují technologii, k níž se daná funkce vztahuje. Ne všechny metody totiž mohou daných možností využívat, neboť je zkrátka ke svému fungování nepotřebují.

Příslušenství

Při používání samotné svářečky se ovšem neobejdete bez několika nezbytných doplňků.

Přídavné chladicí jednotky

Přídavný chladič nalézá své uplatnění v prostředí, kde hrozí zvýšené riziko přehřátí přístroje. Obvykle bývá kompatibilní s vícero druhy svářeček najednou. A snížení teploty se stará chladicí kapalina, která se v chladiči nachází. Podle výkonu svářečky dokáže snížit teplotu o 10 až 18 °C.

Prodlužovací kabely

Prodlužovací kabel ke svářečce musí splňovat několik podmínek, aby nedocházelo k úbytku napětí a svářečka pak nepřestávala fungovat. Musí mít průměr alespoň 2,5 milimetru a jeho délka nesmí přesáhnout 50 metrů. Při samotném svařování nesmí být namotaný na bubnu.

Svařovací kabely

Jde o kabely přenášející výkon svářečky na místo svařování. Proto je nutné věnovat jejich výběru dostatek pozornosti. V dnešní době se k těmto účelům využívají výhradně kabely s měděným jádrem. Zohledněte průměr měděného jádra, který musí být úměrný používanému proudu. Na domácí použití bohatě postačí 50 milimetrů. Takovýto kabel zvládne zatížení proudem až 225 A a může být dlouhý až 23 metrů.

Dobré je si zapamatovat jednoduché pravidlo, že čím máte silnější svařovací kabely, tím větší zátěž v podobě vyššího proudu zvládnou.

Ochranné pomůcky

Při práci se svářečkou je potřeba pamatovat, že člověk zachází s přístrojem za použití vysokého proudu i teplot. Proto existuje celá řada ochranných pomůcek, které se vyplatí při svařování používat.

• Svařovací kukly a štíty – chrání obličej před intenzivním světlem, které vzniká v místě sváru, i odlétajícími jiskrami. Některé disponují i automatickým samozatmíváním.
• Kožené rukavice – odolné svářečské rukavice bývají dostatečně dlouhé, aby zakryly paže až na úroveň předloktí.
• Svářečské zástěry – z odolné kůže se vyrábí také speciální zástěry ke svařování, které mají zesílenou ochranu v místech, kam jiskry dopadají nejčastěji.

Cena

Jelikož se na trhu vedle sebe vyskytují drobná zařízení určená do domácích dílen, stejně jako velké profesionální stroje, je třeba počítat se širokým cenovým rozpětím. Na základě analýzy trhu lze produkty roztřídit celkem do tří cenových hladin.

Pro zajištění co nejvyšší kvality svářečky se vyplatí investovat do výrobků prověřených značek. Mezi ty nejpopulárnější patří Omicron, Kühtreiber, Tuson, Proteco, Telwin, Fronius, Kemppi, Esab, Güde nebo Einhell.

Cena do 20 000 Kč

Za cenovku do 20 000 korun jsou k mání invertorové svářečky pro domácí použití. Jejich výkon se pohybuje v rozmezí od 2 000 do 5 000 W. Pokud jde o proud, nepřekračují hranici 220 A, což je plně dostačující do kutilské dílny. Zatěžovatel při maximálním proudu se obvykle pohybuje okolo 40 %, takže se musíte smířit s tím, že budete delší dobu čekat na vychladnutí stroje.

Co se týče dostupnosti svářecích technologií, můžete se setkat se všemi myslitelnými metodami. K dostání jsou modely využívající MMA, MIG-MAG i TIG.

Cena od 20 000 do 40 000 Kč

Někde mezi domácími dílnami a menšími průmyslovými podniky se pohybuje střední třída svářeček. Maximální proud dosahuje hranice 400 A, což dostačuje i pro spojování velmi pevných materiálů. Výkon dosahuje i 8 000 W a zatěžovatel činí více než 50 %.

Technologicky zcela dominuje MIG-MAG, případně TIG. V tomto cenovém pásmu již nenaleznete přístroje fungující za pomocí MMA metody.

Cena od 40 000 Kč

V nejdražší cenové relaci se nacházejí výhradně modely určené pro průmyslové využití. Jedná se o transformátorové, někdy invertorové přístroje. Proud dosahuje i 700 A, takže s nimi lze v klidu opracovat i velmi tuhé materiály. Zatěžovatel přesahuje 50 %. Záleží čistě jen na vás, jak výkonný stroj pro svou továrnu potřebujete. Nejčastější technologií svařování je MIG-MAG.

Servis a údržba

Aby vám vydržela svářečka sloužit co nejdéle, budete ji muset udržovat v čistotě a dbát na to, abyste s ní správně zacházeli. Svářečku skladujte jako každou elektroniku v suchém a čistém prostředí.

Je třeba brát v potaz, že při práci jsou do svářečky vháněny ventilátorem různé nečistoty a odštěpky. Jednou za čtvrt roku je proto vhodné svářečku rozebrat a vyčistit ji od prachu, kovových odštěpků a nečistot. Záleží ovšem i na frekvenci užívání. Používáte-li svářečku denně, měli byste tuto údržbu provádět jednou měsíčně.

Minimálně jednou za rok byste měli také dotáhnout všechny silové spoje a zkontrolovat celkovou integritu přístroje.

Jak postupovat při svařování

Nemáte-li se svařováním žádné praktické zkušenosti, bude se vám hodit i několik rad, jak při této činnosti postupovat.

• Nejprve musíte podle průměru elektrody nastavit proud. Optimální hodnota proudu bývá uvedena na obalu elektrody.
• Elektrodu upněte do držáku a kabelem propojte přístroj se svařovaným materiálem.
• Na začátku svařování se elektrodou lehce dotkněte materiálu a zase ji oddalte. Tím dojde ke vzniku elektrického oblouku, kterým se začne tavit materiál i elektroda.
• Udržujte vhodnou délku oblouku a veďte elektrodu podle požadovaného způsobu svařování.
• Při správném vedení elektrody struska vyplouvá na povrch a usazuje se na svarové housence. Kov tak pomalu chladne.
• Vychladlou strusku lze odstranit poklepáním kladivem.

Estetika svaru

Svar bývá označován jako svarová housenka. Svarová housenka musí být dokonale plochá s plynulými přechody do samotného materiálu. Setkáte-li se s vysokou housenkou a ostrým přechodem, může být na vině nedostatečný svařovací proud. Přítomnost zavařené strusky zase vypovídá o tom, že byl použit slabý proud nebo byla nesprávně vedena elektroda.

Pokud nejsou svary na první pohled vidět, na jejich vzhledu až tolik nezáleží. Mnohem důležitější je jejich pevnost. Budou-li se svary nacházet na povrchu, volte modely využívající technologii TIG, které vám umožní dosáhnout hladkých svarů bez strusky vyžadující obroušení.