Jak vybrat troubu

Trouba patří do skupiny nepostradatelných spotřebičů jakýchkoliv kuchyňských prostor. V současnosti se oblibě těší hlavně elektrické přístroje, které byly v roce 2015  podle Českého statistického úřadu součástí 78 % domácností (Zdroj: Český statistický úřad). Tento článek slouží jako doplněk k porovnání trub a měl by vás kompletně zasvětit do celého procesu správného výběru.

V následujících řádcích se zaměříme na trouby, s nimiž se můžete setkat na současném trhu. Navedeme vás tím správným směrem a nastíníme hlavní rozdíly mezi použitím plynové a elektrické trouby, zmíníme i specifika horkovzdušného nebo parního pečení.

Vysvětlíme, proč je důležitý dostatečný příkon a jaké údaje byste měli hledat na energetickém štítku. Prozradíme, jaké jsou nejčastější výrobní materiály trub a jaké funkce trouby nejčastěji nabízejí. Nemůže chybět ani popis cenových kategorií a několik praktických rad spojených s provozem trouby a následným čištěním.

Jak vybrat troubu stručně:

• Zvolte správný typ podle umístění – aby co nejlépe zapadl do interiéru vaší kuchyně.
• Rozhodněte se pro ideální velikost – a to jak z hlediska rozměrů, tak objemu.
• Vyberte vhodný zdroj energie – většina zákazníků volí elektrickou pro snadnou regulaci teploty, i plynová však má své zastánce.
• Mrkněte na energetický štítek – kde najdete údaje o energetické třídě a spotřebě při různých programech.
• Neopomeňte funkční výbavu – setkáte se s mnoha programy i bezpečnostními pojistkami.
• Vzneste designové požadavky – volitelná je jak barva, tak výrobní materiál.
• Určete si cenové rozpětí – podle nároků na objem, počet programů a další požadavky.

Umístění

Klasická trouba, tak, jak ji známe, existuje pouze ve vestavné variantě. Pod pojmem „volně stojící trouba“ si můžete představit troubu ve zmenšeném provedení (tzv. stolní trouby, kterým jsme věnovali samostatné srovnání), popřípadě jako součást volně stojícího sporáku. Všechny tyto varianty si podrobněji popíšeme v následujících řádcích.

Vestavné (klasické) trouby

Výrobky, jejichž umístění je patrné z pojmenování. Vestavná trouba je produktem zasazeným do libovolné části kuchyňské linky, kde pro ni vyhradíte ten správný prostor. Na první pohled jde určitě o elegantní řešení. To může do nejmenšího detailu splývat s ostatními prvky kuchyně. Troubu si navíc umístíte do požadované výšky, abyste se k přípravě pokrmu nemuseli zbytečně ohýbat.

Také vestavné trouby mají svoje dělení:

• Polyvalentní vestavná trouba – i když jde o samostatný produkt, je tento model trouby vybaven ještě ovládáním pro varnou desku. Proto jsou polyvalentní trouby situovány pod varnými deskami obdobného provedení. Oba dva spotřebiče pak ovládáte z jediného místa – na troubě.

Vestavné trouby se ostatně stávají hlavním tématem našeho článku právě proto, že je po nich největší poptávka.

Volně stojící trouby (stolní trouby, sporáky)

Tímto názvem jsou označovány trouby, které jsou obvykle součástí celého sporáku, tedy jednoho spotřebiče pojícího troubu s varnou deskou. Ve prospěch tohoto zařízení hovoří určitě celková mobilita, na druhou stranu vzhled nemusí vyhovovat každému. Sporák je totiž zasunut do mezery mezi dvěma částmi kuchyňské linky.

Pod pojmem volně stojící trouba můžete narazit ještě na samostatně stojící stolní trouby. Ty nabývají menších rozměrů a jsou obvykle umístěny na kuchyňské lince. Vzhledem mohou připomínat velké modely mikrovlnných trub, svými funkcemi však přináší možnosti klasické pečicí trouby. V některých případech dokonce disponují i dvěma vrchními plotýnkami. Takové výrobky se hodí spíše na chalupu nebo do obdobných prostor s občasným využitím.

Velikost

Velikost trouby lze pojmout ze dvou úhlů pohledu. Prvním je bezpochyby rozměrové provedení. U vestavných produktů je to poměrně jasné. Tam narazíte na standardizovaný rozměr 60 x 60 centimetrů. Výjimkou nejsou ani kompaktnější modely zabírající méně místa 45 x 60 centimetrů. V případě volby stojící trouby, respektive sporáku, počítejte se šířkou 50 nebo 60 centimetrů.

Mnohem zásadnějším údajem se pro vás stane objem trouby, který se již úměrně promítá do rychlosti, komfortu a pohodlí přípravy nejrůznějších pokrmů. K tomuto parametru přistupujte s ohledem na počet osob žijících v domácnosti, ale také s přihlédnutím k tomu, jak často budete troubu využívat. Z obecného hlediska lze objem trouby prezentovat ve třech odlišných kategoriích.

Zdroj energie

Pro bezproblémový provoz jakéhokoliv typu trouby je zapotřebí patřičný zdroj energie. V tomto směru se vám nabízí pouze dvě varianty, jejichž volba nemusí být jen podle charakteristických vlastností, ale i podle toho, zda danou komoditu máte dovedenou do domu, respektive do kuchyně.

• Plyn
• Elektřina

Plyn

Plynové trouby mají podstatně menší zastoupení na trhu nežli trouby elektrické. Navíc, využití plynu je častější u trub, které jsou nedílnou součástí celého sporáku. Výjimkou samozřejmě není pár modelů vestavných plynových trub.

Elektřina

Elektřina je nejčastějším zdrojem tepla jakékoliv moderní trouby. V její prospěch hovoří několik typických vlastností, o nichž se podrobněji zmíníme při popisu elektrických trub.

Energetický štítek

Stejně jako další velké spotřebiče, i trouba je ze zákona označená energetickým štítkem, ze kterého získáte všechny důležité informace o její spotřebě.

Štítek u elektrické trouby

Štítek plynové trouby

1) Zdroj energie

V horní části štítku najdeme ikonku, která označuje, zda je trouba elektrická nebo plynová.

2) Energetická třída

V části s barevnými pruhy a černým písmenem se dozvíme energetickou třídu trouby. Nejlepší možnou energetickou třídou je A+++, vyplatí se do ní zainvestovat zejména pokud plánujete troubu používat často a přijde vám vhod nejúspornější řešení.

Typy trub

Zdroj energie není důležitý jen kvůli spotřebě, pojí se s ním také řada dalších charakteristik, regulací teploty počínaje a pokročilými funkcemi konče. Některé podtypy elektrických trub se od těch klasických natolik liší, že jsme jim přiznali vlastní kategorii. Výhody a nevýhody jednotlivých podtypů najdete níže v tabulce.

Plynové trouby

S vestavnou plynovou troubou se dnes pravděpodobně nesetkáte, v omezené míře jsou ale dostupné sporáky s plynovou troubou, kterým jsme věnovali samostatné srovnání. Obecně může plynová trouba elektrické variantě jen těžko konkurovat, ať už v otázce regulace teploty nebo v nabídce funkcí.

Na druhou stranu se najdou i lidé, kterým plynové trouby vyhovují, například proto, že nevysušují připravované pokrmy, nebo díky menším tepelným ztrátám.

Základy úspěšného pečení

Pečení je tak trochu věda a s každou novou troubou přijde na řadu i fáze testování, než zjistíte všechny specifika daného přístroje a troufnete si i na složitější recepty. K rychlejšímu seznámení s troubou a jejímu efektivnímu používání jsme pro vás připravili pár základních rad, díky kterým budete brzy s vaší troubou sehraný tým.

Teplota

Doporučenou teplotu k pečení různých pokrmů se zpravidla dozvíte v receptu, pro úspěšné pečení je ale dobré ověřit, zda danou hodnotu dodržuje i vaše trouba. Její termostat totiž nemusí být správně zkalibrovaný a číslo na ovládacím kolečku se nemusí shodovat s reálným počtem stupňů uvnitř. Přesnost zahřívání si můžete ověřit pomocí teploměru do trouby.

Ten vám zároveň prozradí, v jakém rozsahu kolísají teploty při pečení. Trouba totiž neudržuje zcela konstantní teplotu, po zahřátí vypne topné těleso, ve chvíli, kdy teplota klesne pod určitou míru jej zase zapne a takto stále dokola. Výkyvy bývají výraznější ze začátku a zmenšují se, když je trouba už déle rozehřátá. Pokud proto pečete pokrm choulostivý na změny teplot, bude lepší i po zhasnutí kontrolky rozehřívání ještě 10-15 min počkat, aby se kolísání teplot trochu ustálilo.

Volba programu

Spousta lidí používá ze zvyku jen základní verzi horního a spodního ohřevu, to je ale velká škoda. Mnoho typů pokrmů totiž vynikne při úplně jiném nastavení. Níže jsme sepsali ideální využití pro nejčastější programy.

• Statické pečení – použijte na sněhová nebo všeobecně lehčí těsta, která se budou péci zvolna a pomalu. Svědčí také kynutým buchtám, vánočce nebo například chlebu.
• Horkovzdušné pečení – dokáže vytvořit kůrčičku na povrchu jídla. Protože víc vysušuje, využijete je například na cukroví, které bude křupavější a stejnoměrněji propečené. Dále se hodí na sladké pečivo, zapečené těstoviny nebo všeobecně pevnější těsta. Horkovzduch peče rychleji, ve spoustě receptů tak naleznete pokyn snížit při jeho využití teplotu. (Ze zdroje: Recenzetesty.cz)
• Horní ohřev – přijde vhod, pokud potřebujete zapéct povrch již hotového jídla. Ve spojení s ventilátorem je ideální pro gratinované pokrmy, lasagne.
• Spodní ohřev – dá vyniknout domácí pizze a nízkým kynutým koláčům. Používá se také pro zavařování.
• Ventilátor bez topných těles – se může zdát jako zbytečná funkce, pomůže však s ochlazováním pokrmů po dopečení.
• Nízkoteplotní pečení – příprava při nízkých teplotách trvá déle, používá se pro získání šťavnatých a měkkých pečení.

Umístění

Výsledek pečení bude ovlivněn i tím, kam plech nebo pekáč s pokrmem umístíte. V horní části trouby se kumuluje teplo, je tedy vhodná hlavně pro rychlé pečení při vyšších teplotách a grilování. Ve spodní části nejlépe připravíte pomalu pečené pokrmy a pokud se nemůžete rozhodnout, doporučujeme zvolit prostřední rošt, tím nic nezkazíte.

Kromě vertikálního umístění hraje roli i horizontální rozložení teplot. Zkrátka, každá trouba má místa, kde jsou teploty vyšší nebo nižší, což se projeví zejména při pečení piškotu nebo světlého cukroví. Teplotní mapu vaší trouby můžete otestovat například plechem posypaným strouhankou. Díky tomu budete vědět, zda trouba například vzadu peče více a v průběhu pečení tak můžete plech či pekáč otočit, aby se jídlo upeklo rovnoměrněji.

Čištění

Troubu doporučujeme pravidelně čistit, aby její provoz neztrácel na efektivitě a jídlo nenačichlo zápachem připálenin. Výhodu mají v tomto směru majitelé trub se systémem katalýzy či pyrolýzy, pro které je údržba výrazně jednodušší.

Pokud však váš model uvedenými systémy nedisponuje, budete se muset spolehnout na vlastní síly. Doporučujeme čistit troubu po použití, nebo alespoň dokud není špína několikrát „zapečená“. V drogeriích naleznete mnoho speciálních přípravků pro uvolnění zbytků jídel a efektivní boj proti mastnotě. A pokud na celou věc chcete jít ekologicky a nízkonákladově, můžete se inspirovat generacemi prověřených rad využívajících přírodní prostředky za pár korun.

• Už jen obyčejná voda může pomoci, když ji v misce necháte rozehřát, aby produkovala dostatek páry. Pára totiž uvolní zaschlé nečistoty, takže je pak místo drhnutí stačí setřít. Pro lepší efekt můžete do vody přidat i citronovou šťávu, a pokud ani ta nezabere, zkuste čpavek.
• Jako nejefektivnější je často zmiňována jedlá soda v kombinaci s citronem a octem. Umíchejte kašičku ze sody a citronové šťávy a opatrně jí (mimo topná tělesa) potřete vnitřek trouby. Nechte půl dne působit a poté postříkejte kašičku trochou octa. Nechte opět chvíli působit a vzniklou pěnu setřete hadříkem.
• Na mastnotu zabírá také kuchyňská sůl, kterou zlehka vysypejte spodek trouby. Zahřívejte, dokud sůl nezhnědne a po vychladnutí ji vysajte či vytřete.
• Na znečištěná skleněná dvířka použijte hadr namočený v kašičce z vody a jedlé sody. Alternativně fungují i kašičky z kypřicího prášku s přídavkem soli a octu.
• Rošty z trouby před čištěním vytáhněte. Špíny se nejlépe zbavíte, když je před samotným čištěním necháte odmočit nebo alespoň přelijete vřelou vodou. Na čištění pak můžete použít výše uvedené prostředky, jedlou sodu, ocet nebo třeba mýdlo.