Domácí vs. armádní drony používané na Ukrajině (2026): DJI Mavic létá i nad frontou, vojenské stroje ale sází na optické vlákno

Když 24. února 2022 napadlo Rusko Ukrajinu a rozpoutalo dlouhý válečný konflikt, vypadalo bojiště zcela odlišně než dnes. Dominantním prvkem a hlavním tématem vojenských expertů se staly drony – ať už jejich vývoj a následné použití v boji, nebo ochrana proti nim. Čtyři roky ruské agrese zcela změnily podobu moderní války, kdy se denně na nebi nad bojištěm pohybuje obrovské množství dronů – podle současných odhadů je to 10-30 tisíc. Výrazně se rozrostlo i portfolio jejich typů od malých FPV dronů přes střední špionážní drony až po dálkové útočné modely. Stranou tentokrát necháme pozemní drony (které mimo jiné často slouží i pro evakuaci raněných) a námořní drony.

Trojice komerčních dronů, které se prokazatelně účastní bojů na Ukrajině:

Pro dokreslení toho, jak dominantním prvkem drony v současném konfliktu jsou, dobře poslouží plánovaná ukrajinská letošní výroba malých FPV dronů – 6-7 milionů kusů. Jde o srovnatelné číslo s ročním globálním prodejem běžných civilních dronů koncovým zákazníkům. A právě s běžnými uživatelskými drony se pokusíme konkrétní vojenský typ porovnat.

Bleskový vývoj

Vývoj dronů pro válku postupuje tak rychle, že přesné srovnání konkrétních strojů se samozřejmě velmi rychle může stát neaktuálním. Konstrukce se mění podle zkušeností z bojiště a stejné označení vojenského modelu může skrývat několik konfigurací. Armády navíc nezveřejňují skutečné operační dosahy ani odolnost proti rušení. Veřejně známé jsou ale používané technologie a základní koncepce. Právě na nich je dobře vidět rozdíl mezi civilním výrobkem upraveným pro válku a systémem navrženým od začátku pro armádu.

V civilním prostředí si většina lidí pod slovem dron představí malou kvadrokoptéru s kamerou. Umí svisle vzlétnout a přistát, dokáže viset na místě a o ovládání se stará aplikace do telefonu nebo ovladač s velkým displejem. Typickým představitelem je řada DJI Mavic, která vznikla jako spotřební výrobek pro fotografování a natáčení.

Naopak v armádě je pojem dron mnohem širší. Vedle multikoptér se používají například stroje s pevným křídlem, které připomínají malá letadla. Křídlo jim umožňuje efektivní let a podstatně delší dobu ve vzduchu s velkým doletem.

Další koncepci představují stroje VTOL, které vzlétají svisle podobně jako multikoptéra a poté přecházejí do letu na křídle. Armáda tím získává možnost startovat bez klasické dráhy a současně využít vyšší efektivitu letounu. Existují také velké bezpilotní letouny s motorem a podvozkem, které se způsobem provozu blíží klasickému vojenskému letectvu.

Ukrajinská armáda zároveň zviditelnila FPV (first-person view) drony. Jde zpravidla o malé a jednoduché multikoptéry řízené díky obrazu z palubní kamery, nejčastěji v kombinaci s brýlemi pro virtuální realitu. Často slouží jako jednorázové útočné prostředky, které často označujeme jako sebevražedné drony.

Boj o spojení

Právě FPV drony dobře ukazují jeden z největších rozdílů mezi civilním a vojenským použitím. Běžný uživatelský dron počítá s prostředím, ve kterém se mohou rádiové sítě navzájem rušit. Nikdo se ale většinou nesnaží spojení cíleně přerušit. Na bojišti je situace opačná – protivník aktivně hledá používané frekvence a snaží se přerušit řízení nebo obrazový přenos.

Vojenské systémy proto mohou používat šifrované datové spoje, které v průběhu letu mění frekvence. U některých platforem lze spojení dokonce přesouvat mezi několika pásmy. Pokročilejší systémy fungují také jako součást širší datové sítě. Dron pak obraz nepředává pouze svému operátorovi – informace mohou pokračovat k dalším jednotkám nebo velitelskému systému.

Samostatným problémem je satelitní navigace. Civilní drony se běžně spoléhají na GPS a další navigační systémy, jenže ve válečném prostředí je signál kontinuálně rušen nebo podvržen. Vojenské stroje proto používají kombinaci inerciálních senzorů a kamer, díky nimž ze snímků terénu dokážou průběžně odhadovat vlastní pohyb i bez dostupného satelitního signálu. Některé systémy umějí současně rozpoznat podezřelé údaje z polohových systémů a odmítnout je.

Válka na Ukrajině přinesla také mnohem jednodušší řešení. Část dronů (opět primárně FPV) za sebou odvíjí optické vlákno, takže řízení i obraz putují po fyzickém vodiči, který nelze rušit. Dron díky tomu může fungovat i v prostoru s intenzivním elektronickým bojem. Toto řešení má samozřejmě i nevýhody, jako je vyšší hmotnost, omezený dolet, případně možnost havárie po zaseknutí vlákna.

Oči ve vzduchu

Rozdíl mezi kamerami používanými v civilních a armádních dronech naopak nijak výrazný není. Spotřební elektronika těží z rychlého vývoje, který především čínské drony (jako DJI) zaznamenaly v posledních letech. I velmi malé drony dnes nabízejí vysoké rozlišení a velmi účinnou mechanickou stabilizaci. Profesionální civilní modely přidávají termokamery nebo optický zoom. Objevují se u nich také laserové dálkoměry a velmi přesné určování polohy pomocí RTK (dokrytí GPS signálu pomocí pozemních stanic).

Vojenská technika má náskok především v rozsahu senzorů a jejich propojení s dalšími systémy. Průzkumný dron tak může současně pracovat s běžným RGB obrazem ve viditelném spektru a několika částmi infračerveného spektra. I tady může být k dispozici laserový dálkoměr nebo značkovač cíle pro další jednotky.

Rozlišení samotné kamery není při srovnání nejlepším měřítkem, civilní drony mohou nabízet lepší výstupní obraz. Vojenský model naopak potřebuje zjistit polohu objektu a sledovat jej za špatných světelných podmínek.

Náklad a odolnost

Rozdíly jsou samozřejmě i ve velikostech a nosnostech. Nejčastější civilní kategorií je C0 do 250 g, kdy dron nese jen samotnou elektroniku a největší část hmotnosti tvoří akumulátor. Vojenské platformy naopak často počítají s výměnným nákladem. Rovněž mohou mít vyhrazený prostor s napájením a datovým rozhraním pro připojení dalšího příslušenství, jako jsou pokročilé vizuální senzory.

Větší důraz se samozřejmě klade také na provozní odolnost. Vojenská elektronika musí počítat s prachem a deštěm a důležitý je také širší rozsah teplot nebo opakovaná tvrdší přistání. Konstrukce bývá připravena na rychlé opravy nebo výměnu modulů v terénu. Podobná odolnost se ale postupně objevuje také u civilních průmyslových dronů. Některé mají ochranu IP55 a mohou pracovat při teplotách od -20 °C do +50 °C.

Mezi nejoblíbenější levné drony pro civilní použití patří například tato trojice:

Zdroje: Autorská tvorba redaktora Arecenze, Oficiální specifikace distributorů, https://warontherocks.com/i-fought-in-ukraine-and-heres-why-fpv-drones-kind-of-suck/, https://www.theguardian.com/world/2025/dec/17/east-of-zaporizhzhia-ukraines-drone-crews-face-endless-battle-to-hold-the-line, https://api.army.mil/e2/c/downloads/2025/08/11/dcd26492/no-25-1046-fiber-optic-drones-aug-25.pdf