Jsem ajťák už mnoho let, tohle jsou 3 produkty, které sám používám a dělají mi radost. Sluchátka na spaní lidé neznají

Byť je čtvrtá generace MacBooku Air s čipem Apple Silicon tak trochu nudná, nepřestává mě překvapovat. Vedle výborného displeje nabízí především perfektní výkon, především v kontextu kompletně tichého stroje bez jediného ventilátoru.

Při výběru jsem zvolil variantu s 24GB operační paměti a příplatku v žádném případě nelituji. Především lokální nástroje využívající velké jazykové modely vyžadují co nejvyšší kapacitu RAM a mých 24 GB je často hraniční či nedostatečnou hodnotou. Pro běžnou práci jde ale o paměť s dostatečnou rezervou. Naopak šetřil jsem na interním 512GB úložišti – protože velkou část pracovní doby trávím na jednom místě, zvolil jsem cestu externího 2TB SSD s rozhraním Thunderbolt. Je rychlejší než interní úložiště a především bylo výrazně levnější.

Displej s rozlišením 2 880 × 1 864 bodů nabízí přesné barvy, dostatečný jas a prostor pro dvě aplikace vedle sebe. Bohužel ale stále používá lesklý 60Hz IPS panel, což je pro mě největší omezení aktuálních Airů. Naopak chválu si zaslouží velký haptický trackpad, solidní reproduktory, kamera Center Stage a podpora dvou externích monitorů při otevřeném víku.

Dlouhé roky jsem zvyklý usínat se sluchátky společně s audioknihami nebo podcasty. Obdobně dlouhou dobu jsem pátral po modelu, který by byl se spánkem opravdu kompatibilní a pohodlný. Řešením je tento model od Ankeru/Soundcore, který se na tento typ použití specializuje. Sluchátka používám přes půl roku a až na malé drobnosti jsou skvělá.

Každé sluchátko váží přibližně tři gramy a kombinace výměnných koncovek s fixačními křidélky pomáhá najít stabilní usazení ve zvukovodu. Jsou velmi tenká a osobně mi tak nedělá problém se sluchátkem v uchu spát na boku. Pohodlí ale výrazně závisí na tvaru ucha, zvolené koncovce i tvrdosti polštáře. V uživatelských recenzích lze najít i negativní hodnocení tvarování.

Potlačení okolních zvuků kombinuje pasivní izolaci, ANC a dynamické maskování chrápání. Mikrofon je totiž vedle sluchátek umístěn i v pouzdře. Díky tomu sleduje okolní zvuk a podle něj upravuje hlasitost zvukové kulisy. Systém funguje skvěle proti hlubším, souvislým ruchům, jako je doprava nebo ventilace. Zmíněné chrápání výrazně potlačí, zcela jej ale neeliminuje.

V kontextu ceny je asi největším zklamáním kvalita zvuku, což ale částečně ospravedlňují opravdu malé rozměry. Byť nechybí rozsah včetně hutných basů, přesných výšek a solidně hrajících středů, kvalita odpovídá lepším sluchátkům s cenou kolem 2 tisíc. Protože je ale využívám výhradně pro mluvené slovo, tato nevýhoda mě netrápí.

Logitech MX Vertical mění klasický úchop myši sklonem 57 stupňů, díky němuž zůstává předloktí v přirozenější poloze. Tvar dobře podpírá dlaň a při dlouhé kancelářské práci omezuje potřebu otáčet zápěstí. Tímto modelem jsem vyřešil především nepříjemné bolesti předloktí při dlouhodobé práci.

Zvykání si na vertikální myš je na delší dobu a určitě nejde o řešení pro každého. Je třeba se smířit na nějaký čas s nižší přesností a v tomto případě také s větší myší. MX Vertical je pro uživatele s většími dlaněmi, ostatním bych doporučil menší variantu Lift Vertical. Zároveň nelze čekat při přechodu na vertikální myš zázraky a okamžité odeznění namáhaných partií. Pokud vás ale trápí zmíněné předloktí nebo šíje, za pokus vertikální myš stojí. Naopak s karpálními tunely nebo samotným zápěstím většinou tyto myši moc nepomohou. Namáhány jsou velmi podobně jako u běžné myši.

Optický senzor u MX Vertical nabízí rozsah 400 až 4 000 DPI a při práci s dokumenty, vývojovými nástroji nebo grafikou reaguje rychle a plynule. Připojení přes Bluetooth, USB přijímač nebo kabel pak nabídne možnost přepínání mezi třemi zařízeními. Tlačítka lze nastavovat podle konkrétních aplikací a baterie vydrží při běžném provozu několik měsíců.

Konstrukce má také několik praktických omezení – přední boční tlačítko není snadno dostupné a především tady chybí kinetické skrolování z dalších myší Logitechu, jako je MX Master.