Když kladivo po dědovi přežije 50 let: Proč staré nářadí vydrželo víc než to dnešní

Fascinuje vás, že kladivo po dědovi stále dobře slouží, zatímco současný kus z hobbymarketu se rozpadl už druhou sezónu? Sama mám v dílně mnoho staršího nářadí, ať už kladiv, klíčů nebo hoblíků, a i když se v ruce nedrží tak dobře jako moderní vybavení, práce za ta desetiletí udělalo spoustu. Vyrábělo se skutečně dříve kvalitnější nářadí než dnes, nebo jsme si jen zvykli na vybavení dílny šetřit?

• Nářadí za socialismu: Takto vypadaly šroubováky Narex, gola sady Tona a kladiva Zbirovia

Komentář šéfredaktora: „Pokud vezmeme v potaz kupní sílu za socialismu (průměrný plat a cenu nářadí), velice snadno zjistíme, že i nářadí nejvyšší kvality je dnes ve vztahu k platu podstatně levnější, než bylo před 40 lety. V zásadě je tedy chyba na straně nás, uživatelů, protože často volíme nejlevnější dostupnou variantu.“

Normy, které zaručovaly kvalitu každého kusu

Za socialismu se při veškeré výrobě musely dodržovat československé státní normy ČSN. Tyto předpisy určovaly vše – od použitého materiálu přes výrobní postup až po vzhled a rozměry. Určitý druh nářadí navíc často vyráběl pouze jediný závod na našem území.

Kvalita proto byla jednotná. Navíc neexistovala tržní konkurence, nanejvýš konkurence mezi závody v rámci plánu, a celá výroba byla řízená a plánovaná státem. Pro všechny cílové skupiny uživatelů – od příležitostných domácích kutilů až pro náročné profesionály, byly dostupné tytéž nástroje za jednotnou cenu.

Foto: Lucie Sobotová

Staré nářadí po dědovi, které mám v dílně. Gola sady, klíče nebo dláta stále používám.

Ceny tehdy a dnes: Šroubovák za stejnou cenu, jiná liga

Tehdejší ceny nářadí se nám sice dnes mohou zdát nízké, ale k poměru k průměrnému platu v té době byly srovnatelné s dnešním profi nářadím špičkových výrobců, nebo ještě dražší. Pamětníci uvedli, že:

• V 70. letech stál běžný plochý šroubovák Narex zhruba 5-20 Kčs podle velikosti a provedení. Křížové šroubováky často nebyly k sehnání.
• V roce 1989 stála dvourychlostní elektrická vrtačka Narex 600W bez příklepu 1 980 Kč, s příklepem okolo 2 500 Kč. Jednorychlostní elektrická vrtačka Narex 580W bez příklepu pak 1 600 Kč.

Průměrná mzda v Československu v roce 1970 dosáhla 1 915 Kčs. Za jeden takový plat by si člověk mohl koupit 96–383 běžných plochých šroubováků Narex. Při dnešní průměrné mzdě 46 924 Kč by to znamenalo cenu asi 120–490 Kč za kus.

Sto korun a více je dnes běžná cenová hladina profi produktů (například Milwaukee, Wera, Knipex nebo Bahco), přičemž částky kolem 300–500 Kč už obvykle neplatíte za obyčejný šroubovák, ale za speciální typy. Naproti tomu šroubováky v hobby kvalitě koupíte už od zhruba 10 Kč za kus.

Odebírejte náš 🚨 Spotřebitelský radar

Exkluzivní obsah, slevy, soutěže, testy a výhodné nabídky. Vybráno naší redakcí, každý den na váš e-mail. Pro první odběratele zdarma, využijte toho!

Odebírat

Posíláme jen to, co stojí za to. Řídíme se zásadami ochrany soukromí.

Díky, že čtete arecenze.cz

Jsme tým nadšenců, kteří tvoří obsah o všem, co má přímý dopad na peněženku nebo praktický život běžného Čecha — co koupit, jak ušetřit, čemu se vyhnout a kolik zaplatíte.

Klikněte a odebírejte naše články z boxíku na domovské stránce Seznam.cz

Ruční šroubováky Narex a Flaro po dědovi

Vrtačka Narex 1958-2 po pradědovi

V roce 1989 byla průměrná mzda 3 170 Kčs – z jedné takové výplaty jste si mohli koupit 1,6 dvourychlostní vrtačky Narex 600 W. To je poměrem stejné, jako kdyby vás dneska vrtačka vyšla bezmála na 30 000 Kč. I tak drahé stroje dnes koupíte, ale jde o naprosté výjimky jako sety nejvyšších modelů aku vrtaček s bateriemi od špičkových výrobců (například Hilti, Festool, Fein). Výkonnější aku vrtačky běžnějších profi značek stojí i s baterií okolo 8 000 – 10 000 Kč, elektrické a hobby modely jsou ještě výrazně levnější.

• Zajímavost: Nejdražší příklepová vrtačka se 2 rychlostmi je Milwaukee SB 2-35 D. Jedná se o profesionální stroj s extrémní odolností a cenovkou okolo 17 000 Kč.

Ocel, dřevo a poctivá práce místo plastů a úspor

Dřívější ruční nářadí bylo vyrobeno z masivní oceli nebo jiných odolných kovů. Topůrka kladiv nebo rukojeti šroubováků a dlát byla dřevěná, což zajišťovalo díky snadné opravitelnosti dlouhou životnost nástroje. Sice byly mnohé nástroje těžší a méně obratné, ale při dobrém uskladnění přežily i několik generací.

Dnes se výrobci spoléhají na různé slitiny a plastové části, což sice umožňuje snížit hmotnost a zlepšit ergonomii, zároveň to ale dává příležitost minimalizovat výrobní náklady. A se snížením výrobních nákladů jde ruku v ruce horší kvalita materiálů, horší výrobní postup a nižší životnost produktů.

Foto: Lucie Sobotová

Socialistické gola sady TONA.

Hobby markety změnily pravidla ve prospěch levných značek

Ne každý má doma v dílně moderní profesionální nářadí, které kvalitou předčí i vybavení po dědečkovi. Častěji jde o cenově dostupné privátní značky z hobby marketů nebo supermarketů. Ty se však svou odolností nemohou rovnat nářadí z minulého režimu.

Tehdy byly jednotné normy a jednotná kvalita. Speciální nářadí pro kutily neexistovalo, stejně jako hobbymarkety, a kutilové si buď museli půjčovat od lépe vybaveného souseda, nebo si našetřit na stejné vybavení, jaké používali profíci.

Zdroje:

• Autorská tvorba redaktorky portálu Arecenze
• Rozhovor s pamětníky
• Průzkum aktuálních cen nářadí (Heureka)
• https://statistikaamy.csu.gov.cz/od-roku-2000-se-prumerna-mzda-temer-zdvojnasobila
• https://www.kurzy.cz/makroekonomika/mzdy/
• https://www.penize.cz/nakupy/292818-cesi-bohatnou-projdete-si-porovnani-kupni-sily-s-rokem-1989