„Mamka má důchod 25 tisíc a žádné výdaje. Najednou jí ale musíme přispívat my,“ popisuje Petra

Petra mamince volala kvůli kolu pro syna. Maminka odmítla přispět poprvé za deset let. Pak odřekla rodinnou chalupu, prý teď nemá. Petra začala mít podezření na vážnou nemoc. Pravda byla pár čísel na výpisu z účtu, která zhroutila celou rodinu.

Žena, která vždycky dávala

Petra (42) bydlí s manželem a dvěma dětmi v menším českém městě. Mamince Aleně je devětašedesát a žije pět minut chůze od ní. Vdova už čtyři roky. Byt v paneláku má vlastní. Důchod 25 tisíc, energie a inkaso jí vyjdou na šest tisíc. Na jídlo nepotřebuje moc, co si koupila, nosí dlouho. Za roky střídmosti si dala stranou víc než 400 tisíc, navíc po tátovi zdědila menší pojistku.

Vždycky byla ta, která dávala. Adamovi je dvanáct, Anežce patnáct, oběma každý rok pořádný dárek. Bratrovi přispívala na chatu, neteři na školné, kolegyni z bývalé práce dvakrát ročně přivezla z chalupy švestky. Petra si nepamatovala, že by si maminka kdykoli na cokoli stěžovala. Volaly si dvakrát týdně, ale posledních pár měsíců maminka mluvila krátce, prý zrovna vaří, ať jí Petra zavolá zítra. Petra si to vykládala jako rutinu.

Adamovy narozeniny a odmítnuté kolo

Adam měl v dubnu narozeniny. Petra mamince zavolala, jestli se přidá na společné kolo. „Promiň, holčičko, teď to nějak nejde,“ zaznělo ze sluchátka. Petra si nejdřív nebyla jistá, jestli slyšela správně. Maminka rychle dodala, že má pár výdajů, které nečekala. Položila telefon.

Petra si to ten den pustila z hlavy. Maminka možná měla problém se zubem nebo s pračkou. Stane se. Adamovi koupili kolo sami.

Za tři týdny ale přišla druhá věc. Manžel naplánoval prodloužený víkend na chalupě. Pozvali maminku, ať si odpočine. Maminka po krátké pauze odmítla. „Nějak teď nemám sílu, jeďte sami,“ řekla. Petra znala mámu dost dobře, aby věděla, že tohle není pravda. Maminka chalupu milovala.

Odebírejte náš 🚨 Spotřebitelský radar

Exkluzivní obsah, slevy, soutěže, testy a výhodné nabídky. Vybráno naší redakcí, každý den na váš e-mail. Pro první odběratele zdarma, využijte toho!

Odebírat

Posíláme jen to, co stojí za to. Řídíme se zásadami ochrany soukromí.

Díky, že čtete arecenze.cz

Jsme tým nadšenců, kteří tvoří obsah o všem, co má přímý dopad na peněženku nebo praktický život běžného Čecha — co koupit, jak ušetřit, čemu se vyhnout a kolik zaplatíte.

Klikněte a odebírejte naše články z boxíku na domovské stránce Seznam.cz

„Mami, jsi nemocná?“

Petra se k mamince zastavila na kávu. Žádné srdečné objetí jako vždycky. Maminka byla unavená, v očích něco vyhýbavého. Lednice téměř prázdná, jen máslo, sýr a chléb. Petra zahlédla na lince trhací leták s akčním zlevněným zbožím a kroužkem označené položky pod patnáct korun. Maminka, která ještě loni nosila Adamovi a Anežce ovoce z farmářských trhů.

Petra začala mít vážné podezření. Napadla ji rakovina. Maminka by řekla, že nemůže přispět, kdyby šetřila na drahou léčbu nebo se chystala na operaci, o které nikomu neřekla.

Za další týden Petra mamince přímo do očí řekla: „Mami, jsi nemocná? Stalo se něco? Mě fakt nemusíš šetřit.“

Maminka se rozbrečela. Brečela tiše. Pak řekla, že není nemocná. Že je v pořádku. A ať to Petra nechá být.

Co skrýval bankovní výpis

Petra to nechala být tři dny. Pak vymyslela záminku. Mobilní operátor mamince poslal nesmyslnou fakturu, Petra se nabídla, že se přes internetové bankovnictví podívají, kde se chyba stala. Maminka ji k notebooku pustila bez odporu, šla vařit čaj.

Petra otevřela účet. Zůstatek minus 38 740 Kč. Spořicí účet, kde maminka roky držela přes 400 tisíc, byl na nule.

Petra rolovala výpis nahoru. Posledních pět měsíců systematické výběry hotovosti z přepážky. Někdy 12 tisíc, někdy 35, jednou 80. Žádné platby kartou, žádné převody. Maminka peníze vybrala, vždycky odešla a vrátila se prázdná. Petra počítala v hlavě a došla k číslu kolem 440 tisíc.

V kuchyni cvakla konvice. Petra se zvedla a šla za maminkou. Maminka stála zády ke dveřím, ruka opřená o linku, ramena svěšená. Otočila se. „Já vím, žes to viděla, holčičko.“

Daniel z Colorada

Posadila se ke stolu. Vyprávěla pomalu.

Začalo to loni v září. Sousedka jí poradila seznamku pro lidi nad padesát. Maminka tam ze začátku jen koukala, nikomu nepsala. Pak ji oslovil Daniel. Američan, čtyřiašedesát let, voják v aktivní službě, sloužící na základně v Sýrii. Vdovec, manželka mu zemřela tři roky předtím při autonehodě. Češtinu se učí kvůli zesnulé matce, která pocházela z Brna.

Psali si denně. Fotky v uniformě i bez ní, krátká videa z polní jídelny bez zvuku. Daniel byl pozorný, vzdělaný, věřící. Plánoval brzký návrat do civilu, koupil pozemek v Coloradu, mluvil o tom, že by si maminku odvezl tam, nebo přijel za ní do Česka. Podle toho, co ona bude chtít.

První prosba o peníze přišla po čtyřech měsících. Daniel potřeboval zaplatit poplatek za odeslání diplomatické zásilky s památkami po své zesnulé ženě. 3 800 Kč. Daniel mamince poradil, jak to provést, aby to bylo bezpečné a rychlé. Vybere hotovost ze své banky, zajde na pobočku Western Union na poště a pošle to expresním převodem na jméno jeho právního zástupce. Bankovní převod prý kvůli vojenským pravidlům nejde. Maminka poslala bez váhání. Daniel poslal vděčné video.

Pak to jelo. Kauce za propuštění zásilky zadržené tureckým celním úřadem (25 tisíc). Poplatek za americký vojenský právní servis (40 tisíc). Letenka domů přes Frankfurt, protože vojenská byla zrušena (60 tisíc). Konzulární poplatek (35 tisíc). Pokuta za zadržené dokumenty (80 tisíc). Pokaždé Daniel slíbil, že vrátí, jakmile přiletí. Pokaždé přiletět nemohl, vždycky nějaká další komplikace. Pokaždé stejný postup, vybrat z banky a poslat z přepážky Western Union, vždycky na jiné jméno v jiné zemi.

Maminka úspory poslala celé. Když došly, vyčerpala kontokorent. Když přišly poslední prosby, neměla už co.

„On mě potřebuje, Petruško,“ říkala teď u stolu. „Vím, jak to zní. Ale on mi píše každé ráno. Vím, jak vypadá, když se vrátí z patroly. Vím, co má rád k snídani. To se nedá vymyslet.“

Třicet vteřin v Google Lens

Petra si vzala maminčin telefon. Otevřela poslední Danielovu fotku v uniformě. Stáhla si ji a pustila přes Google Lens (aplikace na hledání podobných fotek na internetu – pozn. redakce).

Za třicet vteřin měla výsledky. Stejná fotka byla v archivu britského deníku z roku 2019. Patřila policejnímu důstojníkovi z Manchesteru. Ženatý, dvě děti. O „Danielovi“ nikdy v životě neslyšel.

Petra to telefonem otočila k mamince. Maminka chvíli mlčela. Pak řekla velmi tiše: „Možná to je jeho bratranec.“ Pak se odmlčela. „Ne. Já vím. Já to vím dlouho. Jen jsem nechtěla vědět.“

Linka 158 a den v bance

Petra ten večer zavolala na linku 158 a dispečer ji přepojil na specializované oddělení Policie ČR pro kyberkriminalitu. Vyšetřovatel s ní mluvil čtyřicet minut. Romance scam, vysvětlil, je jedna z nejhůř vystopovatelných forem podvodu. Sítě operují z Nigérie a Ghany. Právě proto vždycky tlačí oběť k hotovosti přes Western Union nebo MoneyGram, ne k bankovnímu převodu. Příjemce si peníze vyzvedne v kterékoliv pobočce na světě jen s ověřovacím kódem, identifikuje se levně zfalšovaným dokladem a do hodiny je hotovost pryč. Peníze se v reálu vrátit prakticky nedají. Případů jako maminčin policie eviduje stovky ročně, skutečný počet je podle expertních odhadů několikanásobný, protože většina obětí mlčí.

Maminka tu noc nespala. Seděla v kuchyni v županu, ruce ovinuté kolem hrnku s neslazeným čajem. Petra zůstala u ní.

Druhý den šly do banky. Maminka požádala o snížení kontokorentu na nulu, nastavila si denní limit převodů na pět tisíc a podepsala formulář, kterým bance dala mandát blokovat všechny převody do zahraničí bez jejího osobního potvrzení v pobočce. Pracovnice u přepážky maminku mlčky obsloužila. Když odcházely, jen tiše kývla hlavou. Petra cestou ven cítila, že takové situace přepážka řeší častěji, než by člověk čekal.

Po roce

Maminka pak Petře jednou u kávy řekla, proč Danielovi věřila tak dlouho. Trápila ji osamělost. Doma o ní nikdo nevěděl. Bratr u ní rok nebyl, neteř po studiích žije v Brně, kamarádky se po Covidu rozpadly. Vdovství znamenalo, že už s nikým nemluvila jinak než přes obchodní pult.

Dva měsíce po události se přihlásila do klubu seniorů, který pět let odmítala. Chodí tam ve středu a v pátek. Na výlety jezdí jednou měsíčně. Začala plavat. Každý třetí víkend jezdí k Petře, někdy zůstane přes noc.

Peníze se nevrátily. Z policie přišlo po půl roce vyjádření, že případ je odložen pro nemožnost dohledání pachatele. Petra mamince nikdy nepřipomněla, kolik to bylo. Sourozenci a vnoučata se to dozvěděli s tím, že se o tom doma nemluví.

Petra se s redakcí svěřila až rok po události, kdy se ona i maminka cítily dost silné na to mluvit veřejně. Doufá, že jejich příběh pomůže jiným rodinám zachytit varovné signály včas.

Odborný komentář redakce

Podle odborníků, které redakce oslovila, patří takzvaný romance scam mezi nejrychleji rostoucí kategorie podvodů na české seniory. Policie ČR eviduje ročně stovky nahlášených případů, přičemž skutečný počet se odhaduje na několikanásobek, protože většina obětí se stydí a nikdy se nepřizná ani rodině.

Pachatelé operují v organizovaných skupinách, převážně ze západní Afriky. Používají ukradené fotky z LinkedIn, Instagramu a tiskových archivů. Profil oběti připravují systematicky: studují fotografie, příspěvky, komentáře, zjišťují rodinnou situaci a citová témata. Typickou obětí bývá osamělá vdova ve věku 60 až 75 let, často s vysokoškolským vzděláním a vlastní finanční rezervou. Inteligence oběť nechrání. Pachatelé inteligentní oběti cíleně vyhledávají, protože s nimi dokážou udržet dlouhodobý kontakt a jsou ochotni ho financovat z vlastních úspor.

Klíčový mechanismus je postupná eskalace. První prosba o peníze je malá, řádově tisíce korun, a má zdánlivě legitimní zdůvodnění (clo, poplatek, lékařská péče). Po prvním převodu se vztah pro oběť emocionálně prohloubí a další prosby přijdou jako logické pokračování. Pachatel přitom nikdy nepřestane být milý. Ani po sedmém převodu, ani po dvacátém.

Banky v Česku mají v rámci AML legislativy povinnost sledovat podezřelé převody a nahlásit je Finančnímu analytickému úřadu. V praxi může pracovník banky klienta při neobvyklém převodu do zahraničí upozornit a vyžádat si vysvětlení, převod však může banka zablokovat jen v omezených případech. Česká bankovní asociace doporučuje, aby si rodiny seniorů aktivně nastavily v bance limit denních převodů a blokaci převodů do zahraničí bez osobního potvrzení v pobočce.

Praktické rady pro čtenáře

Co dělat, když si všimnete, že rodič začal mít nečekaně problémy s penězi:

• Nezačínejte výslechem. Pozvěte ho na kávu, mluvte o čemkoli. Důvěra je důležitější než rychlá pravda.
• Sledujte konkrétní signály: odmítnutí přispět na společné výdaje, nečekané osamocování, vyhýbavé odpovědi na otázky o penězích, prázdná lednice, oblečení z výprodejů u člověka, který si vždy potrpěl na pěkné věci.
• Společně s rodičem zajděte do banky a nastavte denní limit převodů (typicky kolem pěti tisíc korun) a blokaci převodů do zahraničí bez osobního potvrzení v pobočce.
• Vysvětlete rodičům, jak fungují expresní převody hotovosti (Western Union, MoneyGram, ale i krypto bankomaty). Příjemce si peníze vyzvedne v kterékoliv pobočce na světě jen s ověřovacím kódem a peníze jsou pak prakticky nedohledatelné. Jakmile někdo z internetu tlačí na hotovostní převod touto cestou, je to téměř jistá známka podvodu. Skutečné banky, soudy ani úřady takto peníze nikdy nevybírají.
• Naučte rodiče hledat fotky obrazem (Google Lens, TinEye). Trvá to třicet vteřin a odhalí drtivou většinu falešných identit.
• Pokud k podvodu došlo, ohlaste ho na linku 158. Dispečer vás přepojí na oddělení Policie ČR pro kyberkriminalitu. Šance na vrácení peněz je nízká, ale evidence případu pomáhá rozkrýt celou síť.
• Nikdy neříkejte „Jak jsi mohla?“ Řekněte „Hráli to opravdu dobře. Pojď, dáme to spolu do pořádku.“

Petra dnes říká, že ji ze všeho nejvíc trápí, jak dlouho mamince nevěnovali pozornost. Peníze jsou až druhé. Maminka čtyři roky chodila do prázdného bytu a oni si mysleli, že je to v pořádku, protože „má důchod, byt a všechno, co potřebuje“.

Petra k ní teď zaskočí dvakrát týdně a pokaždé si nechá tolik času, aby maminka mohla mluvit, jak dlouho potřebuje.

Babičce stačí, když k ní v sobotu přijdete. Vždycky to stačilo.

Článek vychází ze skutečné zkušenosti čtenářky. Jméno a některé detaily byly změněny.

Zdroj: rozhovor se čtenářkou magazínu, vlastní zpracování redakce