Recenze počítačové hry Papers, Please

Pokud máte rádi jednoduché oddechové hry, pak vás Papers Please určitě nadchne. Žánrově hra spadá do kategorie „point and click“ a logických postřehových titulů. Byla vytvořená nezávislým vývojářem Lucasem Popem v rámci jeho videoherního studia 3909. Je vcelku úctyhodné že Lucas zvládl sám všechnu práci, kterou bylo na hře třeba odvést – od programování, designu a hudby až po grafickou stránku věci. I přestože je hra takzvaně oddechová, probírá těžká politická a morální témata, která jdou ruku v ruce s námětem komunismu a okupovaných zemí, který je nám Čechům dobře známý.

Žánr, příběh a styl hry

Příběh se odehrává ve smyšlené zemi, která se nazývá Arstotzka [Arstocka]. Atmosféra hry je velice ponurá. Vy, jakožto hráč, se ujímáte role nepodstatného občana, který byl ve veřejném losování vybrán, aby zaujal volné pracovní místo inspektora v nově otevřené celnici na hranicích země. S touto pozicí ale přichází i mnohá nebezpečí, a to nejen od nově příchozích, ale i od vašich nadřízených.

Vaším úkolem není tedy nic jednoduššího než kontrolovat pasy, doklady a zamítat či přijímat migranty z jiných zemí. Bohužel práce je špatně placená a vy máte doma početnou rodinu, kterou musíte uživit. Každý den po práci dostanete výplatu podle toho, kolik lidí jste stihli zamítnout či přijmout. Následně pak záleží na vás, zda chcete do budoucna šetřit na horší časy nebo rodině dopřejete teplo a jídlo. Každý den, kdy jednu z těchto možností vynecháte, hrozí, že členové vaší rodiny onemocní.

Čím dál postupujete v příběhu, tím těžší jsou podmínky pro přijetí do země a také vaše životní situace. Zpočátku stačí mít pouze všechny doklady v perfektním stavu a bez chyb. Postupem času však vláda Arstotzky přidává více a více podmínek v závislosti na politické situaci na hranicích. Pokud se při kontrole údajů v dokladech spletete, dostanete oficiální napomenutí, jestliže se tyto chyby budou opakovat, za každé napomenutí dostanete peněžní pokutu.

Už od začátku hry cítíte od některých přítomných nelibost vůči otevření hranic a také zde potkáváte organizaci odporu vůči vládě. Několikrát proběhnou teroristické útoky, které zapříčiní většinu změn v podmínkách přijetí do země. Hra má až dvacet možných konců spolu se čtyřmi konci navíc, kdy instantně zemřete. Po dohrání je zde také takzvaný „endless mode“, ve kterém můžete trénovat vaši rychlost a vnímavost během ověřování dokladů.

Hodnocení

I přes svou jednoduchost má Papers Please hodně co nabídnout, titul vyhrál několik cen za příběh, design a hratelnost. Během vykonávání vaší každodenní práce na celnici se dostáváte do situací, které otestují vaši morálku lidskost. Například dva manželé utíkají ze své země z politických důvodů, muž má všechny papíry v pořádku, ale jeho manželka nikoliv. Pokud ji odmítnete, musí se sama vrátit domů, kde ji za tento pokus o útěk popraví. Pokud ji pustíte, uděláte dobrou věc, ale dostanete napomenutí, které může vyústit i ve ztrátu vašich peněz.

V případě, že hrajete bez chyb, v podstatě o nic nejde, protože máte toleranci dvou napomenutí. Pokud se vám ale nedaří, ohrožujete tím svoji rodinu a také svoji pozici vůči vládě. Tento morální rozkol dodává hře hloubku, apeluje na naši lidskost a morální kodex. Hra dokazuje, že se jedná o opravdový kus umění, při kterém se zamyslíte nad naší historií a lidském chování, jež občas postrádá jakoukoliv lidskost. Sice se jedná o smyšlený svět, ale ten náš připomíná více, než je nám libo, a to je pro nás na této hře to nejzajímavější.

Závěr

Finální hodnocení této hry je 9 z 10, jeden bod schází z toho důvodu, že dohrát hru, jak se patří na sto procent se všemi konci, může být poněkud zdlouhavé a repetitivní. To však nic nemění na kvalitě titulu Papers Please jako celku.