Godzilla Minus 1: Po hloupých amerických CGI „ještěrkách“ přichází nečekaný trhák

Nebojím se přiznat, že jsem na kinematografii závislý. Předplácím si všechny streamovací služby a kino navštěvuji v průměru několikrát měsíčně. A přestože si nad žánrem sci-fi většinou s velkou mírou nezdravého nadšení „pošušňávám“, filmy o Godzille vzniklé v posledních dekádách v hollywoodských studiích ve mne způsobovaly spíše pocity nevolnosti. Přesto jsem tento nejnovější počin v kině nakonec navštívil, a to hned v den premiéry. A ještě že tak, nová Godzilla si totiž všechny předchozí adaptace namazala na ještěří krajíc s grácií.

Aktuální hodnocení filmu k 7. 12. 2023:

• ČSFD – 87 %
• Rotten Tomatoes: Kritici – 97 %
• Rotten Tomatoes: Diváci – 98 %

Návrat ke kořenům příběhem i produkcí

První film o Godzille letos oslavil 70 let od svého vydání, jakožto jeden z nejvíce kultovních příběhů v historii kinematografie. Ku této příležitosti se také ve stejný den odehrála premiéra filmu Godzilla Minus One. Na rozdíl od předchozích adaptací vznikajících v USA jsme se tentokrát ale dočkali ryze Japonské produkce a možná i to je důvod, proč se „ještěřímu“ počinu daří tak dobře mezi kritiky i diváky.

Scénáře i režie se ujal Takaši Jamazaki, japonský režisér v Evropě povětšinou zcela neznámých filmů (snad jen s výjimkou animé Dragon Quest: Tvůj příběh). Jamazaki se zaměřil na zasazení Godzilly do období na sklonku Druhé světové války, do atmosféry válkou zdecimovaného Japonska. Celým filmem nás provází prakticky bezchybná kamera, potemnělá atmosféra, kostýmy, hudba i vlastní prostředí. Příběh je bez výhrad smysluplný, nezaměřuje se jen na bezduché řešení nesmyslných zápletek či emocionální dramata. Netěží z velkolepých epických soubojů tvořených výhradně počítačovými efekty.

Jamazaki se soustředí spíše na vykreslení hrůzy války, jejich následků, samotné poválečné mentality obyvatel Japonska a neschopnosti jejich vlády i OSN jakkoliv konat. Celým příběhem nás sice provází hlavní protagonista Rjúnosuke Kamiki v roli pilota kamikaze, ale zároveň nelze říci, že by ostatní aktéry „přehrával“. S klidem duše mohu říct, že ani mezi herci nenajdete slabý článek.

Jistě, jako rodilému Evropanovi se mi leckteré reakce Japonců na stříbrném plátně mohou zdát zvláštní, ale to je přirozené. Japonci mají skutečně odlišnou mimiku, rozdílný důraz při reakcích a též jiný způsob vyjadřování. A protože se jedná o ryze japonský film, nedočkali jsme se přizpůsobení tohoto vystupování pro západ. Díky tomu je film překvapivě příjemně autentický. Jak by taky ne, je natočený v japonštině a v kině k němu dostanete pouze české titulky.

Co mě na filmu dojalo

Odpovědět na tuto otázku je vlastně poměrně jednoduché. Jamazaki pracoval s úzkým rozpočtem (pouze 15 milionů dolarů) natolik efektivně, že vytvořil něco, co působí jako o řád dražší film. Místo kompletních filmových efektů byly ve větší míře použity modely, a to zejména pro samotnou Godzillu. Inu a je to právě „nejznámější ještěrka“ v historii, která mě překvapila nejvíce.

Kdykoliv se Godzilla dostala na scénu, bál jsem se jí. Abych to uvedl na pravou míru a někdo si nepředstavoval prostoduchost hororu plného krve – nejednalo se o prostý strach z Godzilly. Příběh byl však natolik uvěřitelný, že jsem se dokázal vcítit do pozice hlavního protagonisty a vnímat jeho emoce. To je něco, čeho dramata a thrillery dosahují opravdu zřídka kdy. A tady se to podařilo. Godzilla přichází na scénu a já cítím pokoru před zázrakem přírody, napětí, ale hlavně strach a nenávist vůči monstru, které je na celém plátně zcela jasnou alfou.

Závěr

Lámu si hlavu, jak hodnocení tohoto díla shrnout a i když v bodové škále mám jasno, textový souhrn není jednoduchý. Pokud ve vás vzbudily filmové adaptace Godzilly z posledních let asi tolik lásky, jako poslední Transformers, tento počin vás přiměje na předchozí filmy zcela zapomenout. Moc vás nezajímá „nějaký divný dinosaurus“? Nevadí, Godzilla Minus One se totiž zaměřuje v podstatě o kus více na poválečné období Japonska a vybombardované Tokyo, než na samotného hlavního záporáka.

Film si u mě vysloužil zcela nadprůměrných 9/10 a víc mu dát nemohu jen proto, že 10bodový film podle mých měřítek musí mít zásadní přesah do reality mimo plátno.