„Vyrobila jsem domácí prací gel, neobsahuje zbytečnou chemii a stojí pár korun.“ (NÁVOD)

Chcete prát levněji, ekologičtěji a bez zbytečné chemie? Výroba domácího pracího gelu je jednodušší, než si myslíte – zvládnete ji během pár minut, a navíc výrazně ušetříte. Oproti běžným komerčním gelům vyjde jedna dávka i na méně než polovinu ceny, a přitom je šetrná k vaší pokožce i životnímu prostředí. V článku se podíváme nejen na to, jak si gel vyrobit, ale také na jeho účinnost, výhody a možná úskalí. Stojí domácí praní opravdu za to? Odpověď najdete níže.

Šetrný k přírodě i pokožce

Domácí prací gel se vyrábí pouze z několika základních surovin a neobsahuje zbytečné chemikálie, jež dráždí pokožku. Je tedy ideální pro ty, kteří trpí na například atopickým ekzémem.

„V pracích prostředcích se nachází celá řada potenciálních alergenů. Methylchloroisothiazolinon (MI) je ve Spojených státech běžným alergenem a často se používá jako konzervant v pracích prostředcích. … Jeden z běžných tenzidů, sodium dodecyl sulphate, pravděpodobně zůstává na oblečení i po vyprání v pračce,“ uvedla pro portál Allure Marie Leger, certifikovaná dermatoložka z nemocnice Mount Sinai v USA.

Domácí prací gel je šetrný k přírodě zejména proto, že si můžete přesně určit složení — bez fosfátů, syntetických parfémů, optických zjasňovačů, enzymů či těžko odbouratelných tenzidů. Zatímco běžné prací prostředky často obsahují tyto látky, domácí gel využívá jednoduché a přírodní ingredience, které se v přírodě snadno rozloží, nevyvolávají eutrofizaci vodních ekosystémů a nezasytí řasy živinami.

„Tenzidy patří mezi povrchově aktivní látky mající schopnost snižovat povrchové napětí; … Tyto tenzidy se dostávají do odpadních vod především z pracích a čistících prostředků, v nichž jsou hlavní složkou,“ uvádí ve své diplomové práci Pavel Švec z Fakulty chemické VUT v Brně.

Vyplatí se?

Běžné prací gely vás vyjdou na 6 Kč, ale klidně i 10 kč za praní. Náklady na domácí prací gel nepřevyšují 3 Kč za prací dávku. Účinnost domácího pracího gelu jsme testovali a jeho srovnání s konvenčním pracím gelem najdete v tomto článku.

Chybí bělidlo

Protože domácí prací prášek na rozdíl od komerčních přípravků neobsahuje bělidlo, může se stát, že časem prádlo zašedne. Tomu lze předcházet přidáním lžíce perkarbonátu sodného do každého praní. Ten hospodyňky často používají také třeba na čištění odpadů a koupelen.

Použití perkarbonátu na praní má jediný háček – v případě praní na nízké teploty perkarbonát nefunguje. Chcete-li zůstat u nižších teplot, přidejte ještě TAED, což je aktivátor perkarbonátu.

Skladování gelu

Při delším skladování doma vyrobeného pracího gelu se z něj může částečně oddělit voda. Jde o přirozený jev a gel stačí promíchat. Ideálně jej skladujte v uzaviratelné nádobě, aby se do něj nedostaly nečistoty a prach.

Výroba domácího pracího gelu

Na tzv. mýdlový sliz budete potřebovat:

• 25 g marseillského mýdla ve formě mýdlových vloček (popř. jiné nastrouhané mýdlo)
• 25 g uhličitanu sodného (prací soda)
• 1 l horké vody
• esenciální olej

Do hrnce nalijte 500 ml horké vody a důkladně smíchejte s mýdlovými vločkami. Až se mýdlo rozpustí, přisypejte uhličitan sodný.

Následně přilijte zbylých 500 ml horké vody a promíchejte. Nechte směs stát za občasného míchání až do úplného vychladnutí.

Přibližně druhý den bude připravená k použití. Aby prádlo příjemně vonělo, přimíchejte do směsi cca 10 kapek oblíbeného esenciálního oleje. Olej můžete ale kapat také až do jednotlivých dávek těsně před praním. Na 5 až 6 kg prádla vystačí 1 až 2 lžíce tohoto gelu. Můžete jej dávkovat do nádržky nebo přímo do bubnu pračky.

• TIP: stejně jako prací gel si můžete doma vyrobit jednoduchou aviváž z kyseliny citronové nebo octu.

Pokud vás zajímá srovnání nejoblíbenějších pracích gelů, najdete jej zde. Srovnali jsme pro vás také prací kapsle nebo klasické prací prášky.

 

Zdroje:

• Autorská tvorba redaktorky portálu Arecenze
• https://www.allure.com/story/laundry-detergent-allergy-skin-reaction
• ŠVEC, Pavel. Stanovení tenzidů v odpadních vodách. Online, Diplomová práce, vedoucí Milada Vávrová. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. Ústav chemie a technologie ochrany životního prostředí. Dostupné z: http://hdl.handle.net/11012/11224. [cit. 2025-07-13].

Zaujal vás tento článek? Přidejte si naše články na homepage Seznam.cz, ať vám nic neunikne – stačí kliknout zde a potvrdit.