Menu

Bylo bydlení za socialismu horší? Dluhy skoro nebyly, byt vyšel na pár korun

Bylo bydlení za socialismu horší? Dluhy skoro nebyly, byt vyšel na pár korunFoto: Canva a Unsplash (se svolením)
Dříve bylo bydlení levné, ale nedostupné. Dnes je tomu naopak

Našetřit na koupi nemovitosti je dnes pro většinu lidí nemožné. I obyčejná chata bez záchodu už stojí okolo 2 milionů, nemluvě o bytě v Praze. Pro většinu z nás je tak jedinou nadějí hypotéka, s níž se pojí vysoké splátky, nepříjemné úroky a zadlužení na desítky let dopředu. Leckdo tak žehrá, že za socialismu bylo lépe, neexistovaly hypotéky a bydlení bylo za hubičku. Což je na jednu stranu pravda, ale na druhou stranu nás klame naše selektivní paměť.

Bydlení za komunismu bylo levné, ale nedostupné

Komunisté se snažili, aby každý mohl bydlet ve svém. Proto se ve velkém stavěla sídliště a byty vznikaly jako na běžícím páse. Hypotéky tenkrát neexistovaly, to byla vymoženost západního, kapitalistického světa. Ale lidé byli na vlastní bydlení schopni našetřit nebo se bydlelo v nájmu. Většina bytů patřila státu a platily se v nich cenově přijatelné nájmy – za 1 m² se podle vyhlášky z roku 1964 hradilo 2,50 Kčs měsíčně. A tato částka se nezměnila až do roku 1989. Byt o výměře 70 m² tak měsíčně vyšel na 170 Kčs.


„Upřímně, dneska mám pocit, že na vlastní bydlení už fakt nemám šanci. I malá garsonka stojí tolik, že bych ji splácel půl života. Prarodiče mi pořád vyprávějí, jak bylo za socialismu bydlení levné. A hodně těžko se jim odporuje, když si sám neumím představit, že mám na koupi bytu,“ uvedl pro magazín Arecenze čtenář Pavel.


Když vezmeme v potaz, že výplaty se pohybovaly mezi několika stovkami až tisíci korun měsíčně, bylo bydlení extrémně levné. A když někdo chtěl svůj vlastní byt? To byl problém, protože existovaly čekací listiny, uplácelo se a byty dostávali především straníci nebo příslušníci VB. Získat dekret na byt bylo jako výhra v loterii. A tak typicky v jednom bytě bydleli děti, rodiče i jejich prarodiče. Řešením byly podnikové byty, ale přidělení zase musel odsouhlasit ROH. Zkrátka, bydlení bylo levné, ale nijak extra dostupné.

Foto: Screenshot Ministerstvo financí ČR

Cenová mapa nájemného není nijak povzbudivá

Dnes bydlení je, ale drahé

Situace se změnila v 90. letech, kdy bylo celkem snadné získat vlastní bydlení za rozumný peníz. Ještě na začátku nového tisíciletí byly ceny hypoték velmi příznivé a lidé si mohli snadno pořídit byt i dům. Nebo několik, a pak je pronajímat. Teď je to jinak. V posledních několika letech ceny hypoték i nájmů vystřelily prudce vzhůru. Podle dat ČSÚ byla v roce 2023 průměrná cena bytu v ČR 58 641 Kč za 1 m², v Praze byla dokonce 103 693 Kč za m². Podle realitních společností dnes v Praze byty stojí klidně 145 000 Kč za m².

Odebírejte náš 🚨 Spotřebitelský radar

Exkluzivní obsah, slevy, soutěže, testy a výhodné nabídky. Vybráno naší redakcí, každý den na váš e-mail. Pro první odběratele zdarma, využijte toho!

Posíláme jen to, co stojí za to. Řídíme se zásadami ochrany soukromí.

Díky, že čtete arecenze.cz

Jsme tým nadšenců, kteří tvoří obsah o všem, co má přímý dopad na peněženku nebo praktický život běžného Čecha — co koupit, jak ušetřit, čemu se vyhnout a kolik zaplatíte.

V případě, že si vezmete hypotéku, musíte v současnosti počítat s průměrným úrokem 4,9 %. Přitom ještě před pár lety banky nabízely úrok okolo 2 %. A příliš si nepomůžete ani bydlením v nájmu. Na webu Ministerstva financí ČR je k dohledání cenová mapa nájemného, která ukazuje, že v Praze se nájemné dostává až k 500 Kč/m², celorepublikový průměr se pohybuje okolo 350 Kč/m². Za byt o velikosti 70 m² tak zaplatíte okolo 25 000 Kč měsíčně. A v Praze mnohem víc.

Pro řadu lidí je situace neřešitelná, protože ceny nájmů se mnohdy dostaly na úroveň splátek hypoték. V roce 2024 přitom potřeboval průměrný Čech 13,3 hrubých ročních platů, aby si koupil byt o zmiňovaných 70 m². V Praze na to bylo potřeba dokonce 17,8 ročních platů. V porovnání s dalšími 18 evropskými státy jsme se tak dostali na poslední místo v dostupnosti bydlení. Ale pořád existuje naděje, že se to zlepší.

Zdroje:

  • Autorská tvorba redaktorky portálu Arecenze
  • https://csu.gov.cz/ceny-nemovitosti?pocet=10&start=0&podskupiny=014&razeni=-datumVydani
  • https://www.msn.com/cs-cz/finance/zpr%C3%A1vy/hypoindex-pr%C5%AFm%C4%9Brn%C3%A1-sazba-hypot%C3%A9k-v-listopadu-z%C5%AFstala-na-491-procenta/ar-AA1PSGqD?ocid=BingNewsSerp
  • https://www.mfcr.cz/cs/rozpoctova-politika/podpora-projektoveho-rizeni/cenova-mapa/cenova-mapa-infografika
  • https://www.fingo.cz/blog/krize-bydleni-v-cr-7-strategii-jak-si-poradit-s-vysokymi-hypotekami/

Vybíráme spotřebitelské video týdne:
Video se přehraje po reklamě.


Google News Sledujte nás v Google zprávách
Přidat na Seznam.cz

Rubriky

Přečtěte si také

Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti

Podělte se o svůj názor, dotaz a poraďte ostatním v moderované diskuzi.
Zveřejňujeme každý slušný a přínosný komentář.

VS
Vladimír Sib
16. 11. 2025

Jsem pamětník, který je rád, že došlo ke změnám po roce 1989, ale nemohu souhlasit, že za socializmu byl problém sehnat byt. Byla možnost vstoupit do KSČ a byt mimo Prahu byl brzy k dispozici. K tomu bych se nikdy nesnížil a tak jsem zvolil druhou možnost. Byt jsme potřebovali a tak jsem šel na 10 let pracovat k Vojenským stavbám, a po tomto závazku jsem se vrátil zpět ke svému oboru, který jsem vystudoval. Kdo se nebál pracovat rukama byt sehnal.

AA
Alena Adamcová
16. 11. 2025

Já si úplně neumím představit, že dokončím studia, na 10 let, tedy 1/4 až 1/3 pracovního života, odejdu do jiného oboru a pak se zase vrátím do vystudovaného. Osobně to chápu, člověk potřeboval bydlet a třeba ten jiný obor nebyl špatný. Ale pro společnost nechat lidi něco studovat, pak je poslat jinam, tam pracují vlastně bez potřebného vzdělání, pak zase odejdou zpět, praxi tím „ztrácí“ a v 35 začínají od nuly ve svém oboru. Nedává to smysl. Naopak to vypovídá o tom, jak byl ten systém ekonomicky neudržitelný.

VM
Vacek Mirk.
17. 11. 2025

Lžete. Do KSČ jsem nevstoupil a být jsem dostal .

AN
Antonin Novotný
16. 11. 2025

Vážená paní Skálová,netuším kde čerpáte informace.Ve straně jsem nikdy nebyl a když jsem u zaměstnavatele podepsal úvazek na deset let,za tři měsíce jsme se stěhovali do nového třipokojáku.Nevím o nikom,ve svém okolí,kdo by měl potíže s bydlením.Buď stavěl,nebo dostal byt.Ovšem je pravda,že jsem z venkova,tedy Morava.

N
NAA
16. 11. 2025

V Praze jste byl bez šance, leda že jste byl mimopražský, jinak jste byl odsouzený k tomu bydlet navěky u rodičů.

VM
Vladimír Mašata
16. 11. 2025

Dostal jste byt leda do pronajmu tak neoblbujte lidi, Technik neměl nárok do půlky 80. let musel bydlet u rodičů i s dětmi ale stavět mohli lidé leda na venkově, když jste dostal na příděl cihly to samé cement, pak vápno, a tak dál, když to docela málo kdy bylo k maní a nebo jen za nějaký úplatek či protislužbu, kdy tam u vás to bylo snadnějši, když jste tam bydlel, Kdy každý měl i později tři čtyři, prasata, nakonec i plat a naturálie, pozemek rádi tam dali i zdarma či do levného pronajmu co se nakonec překlopil po 89. do vlastnictví a přesto tam stavěli bytovky aby tam nalákali pracovníky, taky na ty desetileté smlouvy.
Postupně jsem měl jako Pražák z Pha1, 3 byty 2+1 pak garsonku a nakonec 4+1 dvougenerační a družstevní z přídělu pro ředitelství co nikdo prý nechtěl mě řekli po tom co jsem po dvouch letech vystoupil kam jsem v jedné slabé chvilce začátkem 80 let vlez hmmm za mých tedy naších 30 tisíc, na vojně jsem dělal ve 4. cihelnách a měl jste vidět jak se lide rvali o očištěné cihly z bouračky kasáren v Brně, zaměstnanci Vojenských staveb nestačili jsme je čistit a potom nám místo slíbených 30 haléřů za kus, nám neřekli ani děkujeme. A jak dlouho to lidé sami jen s jedním povinným zedníkem stavěli taky jsem strýci jezdil pomáhat o prázdninách. Když tedy nestavěli zrovna ti co si na meloucháře nakradli někde v masně. A pak jsem byl i členem JZD 4 roky a přes 30 let od revoluce na venkově bydlim a slyšel jsem jak se i v tom zdejším jézeddé kradlo.

E
Evžen
17. 11. 2025

To bylo ale i v Praze a ten byt se po 89. dal odkoupit do vlastnictví.
Krom toho se dalo stavět i družstevně svépomocí. Sice 3 roky žádný volný weekend ani dovolená, po práci hned na stavbu a dělalo se do noci. To si dnešní mládež neumí ani představit…

Z
Z.J.
16. 11. 2025

No, já pamatuju, že jsem platil za 1+1 255 Kč měsíčně, což při platu cca 2500 byla láce, ale potraviny vyšly na dost peněz (v masně jste sehnali tak akorát bůček – to si pamatuju dokonce 23Kč/kg, a gothaj), malá barevná TV 9000, lednička 4000, ale museli jste mít dobrého známého a něco „pustit bokem“, jinak nebylo nic.

AH
Alfons Hrouda
16. 11. 2025

Když už takto porovnáváte dnešní a tehdejší životní náklady, pak ovšem váš výpočet musíte dovést až do konce. Toho bůčku jste měsíčně rozhodně nesnědl 10 kg, a i kdyby tak to pořád bylo sotva 10% měsíčního příjmu. TV a lednička tehdy na rozdíl ode dneška vydržela 15 i více let, takže měsíční náklad činí zhruba 72,- koruny. Naproti tomu dnes dáte za bydle nejméně 50% průměrného měsíčního příjmu, přičemž u těch, kteří na průměrný příjem nedosáhnou to může dělat i více jak 70%. V takovém případě už vám leckdy nezbyde v případě poruchy bohužel ani na tu TV.

VM
Vladimír Mašata
16. 11. 2025

Ale průměrný plat v 70 letech i v začátkem 2 000, důchod kolem 300 – 1000 a tak jsem se zeptal AI průměrná výše starobního důchodu přiznaného do roku 1965 činí 1 182 Kčs měsíčně, z období let 1971 až 1975 činí 1 302 Kčs měsíčně, z roku 1976 činí 1 350 Kčs měsíčně, z roku 1980 činí 1 471 Kčs měsíčně.v roce 1970 činila přibližně 1915 Kčs a v roce 1979 dosáhla 2597 Kčs. Do roku 1988 vzrostla průměrná mzda na 3431 Já bral vždy o 1000 korun víc a sotva jsem vyšel Když si normální rodina chtěla koupit z výdělku nové auto tak nesměla ani jíst a byly takový.

P?
Proč ??
17. 11. 2025

Mluvíte z cesty , lži .

ML
Michal Labant
16. 11. 2025

Bylo pro vyvolené.O bytech rozhodovali soudruzi kdo byt dostane nebo ne .Akdyž se rozhodl nekdo sam stavět ve stavebninach nebyl material

AH
Alfons Hrouda
16. 11. 2025

S tímto názorem bohužel není možné zcela souhlasit. Soudruzi o přidělování bytů rozhodovali tak maximálně v 10 či 15% případů, zbývající většina připadala na masivní družstevní výstavbu a na podnikové byty, které se nabízely chybějícím pracovníkům. Situace individuálních stavebníků se sháněním materiálu byla sice skutečně obtížná, ale žádná stavba kvůli ní neskončila. Podívejte se třeba na film Na samotě u lesa. Podobná bezvýhradná plošná negace čehokoliv, co se týká minulého režimu spíš zavání něčím, co já pracovně nazývám „militantním antikomunismem“.

K4
Karel 40
17. 11. 2025

Nepište hlouposti a bludy.

LH
lubomír hubáček
16. 11. 2025

V roce 1978 na podzim jsem si podal žádost o DB a v roce 1980/7 jsem 2+1 dostal, zaplatil jsem 8 (slovy osm) platů jako dělník nájem 220 kč. Dnes má ta podle opilce „králíkarna“ cenu cca 2,5 miliónů kolik musím brát abych ho zalatil z 8 platů ??? Holt za těch zlejch komančů bylo všechno drahé a špatně !!!

VM
Vladimír Mašata
16. 11. 2025

Ale podnikové družstevní Jinak byl pořadník na desítky let a ještě někdy svépomocí. Taky jsem ho dostal určený pro ředitelství a nikdo ho nechtěl 4+ 1 dvougenerační, stalo to všechno akorát za veliké.

MD
Miloš Drvota
16. 11. 2025

Nedostupné bydlení v předlistopadové době bylo lokálně pouze v Praze, kde atypicky hustá zastavěnost území omezovala dostatečně silnou bytovou výstavbu. Tento problém se částečně řešil mohutnou bytovou výstavbou nových sídlišť mimo hranice vnitřní Prahy. Ve zbývající části republiky tyto problémy prakticky nebyly. Pamatuji dokonce i prázdné byty na venkově a v menších městech, na které byli lákáni tehdy chybějící zaměstnanci. Pokud tedy ve svém článku vycházíte z údajů a zkušeností tehdejších Pražanů, pak máte sice částečnou pravdu, ale generalizací tohoto problému na celou republiku jeho pravdivost zcela likvidujete. Pro příště bych proto před sepsáním podobného článku doporučoval důkladnější přípravu a studium podkladů.

ZB
zdenek blažek
17. 11. 2025

Ano, chtělo by to podrobnější studium ..dnes spíše dostane byt potřebný než střední třída

JP
Jiří Poustecký
16. 11. 2025

Máme se globálně a velmi, velmi zhruba vzato podobně, pokud se mohu považovat za slušnou, úspěšně pracující střední třídu obyvatel. Bydlení pro Prahu a střední Čechy zdaleka nebylo pro všechny, bylo levné, ale dostat se k tomu znamenalo….pronajmout si soukromě byt zase bylo víceméně vyloučené, nebylo možné od koho. Žilo se existenčně na jakémsi klidnějším levelu a věděl jsem, kolik budu coby mistr v továrně brát zálohu a dobírku a že člověk finančně vyjde, bylo víceméně garantované. Nezapomínejme ovšem na jeden holý fakt, že režim a systém se prokazatelně ekonomicky sesypal, ten se neunesl a zhroutil se, tuším rok 1992, takhle „od pasu“, takže asi úplně bezvadné to take být nemohlo, logicky…

JJ
Jiří Jonák
16. 11. 2025

plně souhlasím s panem A.Hroudou a M.Drvotou

VV
Václ. Vítek
17. 11. 2025

V r. 1964jsem přišel z vojny ,
v r.1966 jsem se oženil , s manž. jsme na motorce projeli Již. Čechy , potkali jsme PÁNA ,byl to ved. hospodářství ČSSS Protivín , po krátkém rozhovoru co znám a umím , nám přidělil byt v dvojdomku
3+1 s přísl.,za měs. nájem 53 Kčs . Přijeli jsme na motorce a když skončily St. statky , tak jsme se po 19 letech stěhovali do rod. domova ,tak to byly 3 nákl. auta + hromady drobných věcí na kolikrát ve ŠKODĚ 100 . Měl jsem plat 2-4 tis. měs. manž okolo 1ooo Kčs . Většina věcí nám stále slouží , auto jsme již 3x změnili .
Dělal jsem vše co bylo potřeba , od údržby potom traktory , až kombajny. Mléko z kravína bylo za 1.60. , chleba 2.60 .
máslo bylo za 9 Kčs. Elektřina byla za 90hal/Kwh . Např. ložnice za 5.800 Kčs, stále dobře slouží , obýv. 10.500 , kuch. za 3.200 ,telev. 3.700, Škoda 100 v Mot. ČB , za 50.500 Kčs, měl jsem jí 18 let! Různé nářadí od vrtačky až po mot. pilu,hoblovku , stáleFUNKČNÍ .

TO BYLY NEJLEPŠÍ LÉTA NAŠEHO ŽIVOTA .

ZB
zdenek blažek
17. 11. 2025

Ano, prožil jste produktivní léta v nejlepší době 1960-2010 a doufám že si i užíváte důchodu

JM
Josef Mika
17. 11. 2025

naprostý souhlas a ta povídání jak se máme dobře nyní a jak to bylo v minulém režimu špatné, píší hlavně ti co o tom nic nevědí , jsou líní , jen natahují ruce na na dávky a jen provokují tím, že důchodci co toto vše vytvořili jsou přítěží , hanba těmto novinářům !!!

Václav Štros
17. 11. 2025

Článek je dost nepřesný, družstevní bydlení byl vynikající výmysl. Já jsem se rozhodl jinak. Za sto dvacet tisíc jsem si v roce 1980 postavil rodinný domek 110 čtverečních metrů celkové obytné plochy. Vzal jsem si půjčku 60 tisíc, za 0,8% úroků. Zbytek jsme s manželkou měli našetřeno. Na každé dítě, které se nám narodilo mě z půjčky odpočítali 30 tisíc! Ale jinak to stálo za prd a jsem rád, že to odešlo!

JM
Josef Mika
17. 11. 2025

byl jsem již několikrát blokován za podobný příspěvek, tak se těším… důchodci vykoupili slevy a na mne nic nezbylo , příklad to je úroveň diskuse, na kterou se musím ozvat , je mi 80 , co zde je , je díky mým vrstevníkům a společnosti , která byla a vy si toho nevážíte , asi to co máte v hlavě je divné…!!!

JS
Jan Skalský
17. 11. 2025

Všechno to je mimo logiku. Bytů se stavělo cca 3x tolik než dnes. Tak jak mohlo být bydlení méně dostupné. Ty nákupy bytů v 90. letech přece byly od lidí, co už těch bytech bydleli! Ne že si nebydlící kupovali byty.
Pro drtivou většinu bytů měly dispoziční právo podniky. Já sám jsem dostal (bez jakéhokoliv závazku a bez členství v KSČ) jako bezdětný 1+1 a po narození dvojčat 3+1. Byty ve vlastnictví prakticky neexistovaly, ale každý si mohl postavit svépomocí domek – což jsem udělal a byt vrátil podniku.
Prostě to shrňme: bydlení je nejdražší v historii. V poměru k platům bylo i za Rakouska daleko levnější než dnes!

MJ
Miroslav Janča
17. 11. 2025

Komunisty jsem rád neměl, čekal jsem na to a jsem rád, že se systém změnil. Objektivně však musím uznat, že výstavba bytů a veškeré další občanské vybavenosti z veřejných peněz fungovala. V malém okresním městě, kde žiji se postavilo za 20 let ca. 3500 bytů. K tomu tři školy, školky, nákupní střediska a centrální jídelna. Od revoluce dodnes tj. za 35 let se postavilo z veřejných peněz 0 (nula!!) bytů. Několik bytových domů postavili soukromí investoři a rodinné domy si postavili movitější občané. Tenkrát žilo ve městě 26 tisíc obyvatel, dnes 23,5 tisíce. I ty nejmenší byty v paneláku se prodávají za 2,5-3 milióny korun. To je realita.