Nejhorší Parkside z mých testů (2025): Těchto 5 modelů se v praxi neosvědčilo, kvalita je nízká

Ostřička Parkside PSS 65 D1 slibuje snadné broušení vrtáků, dlát, sekáčů i nožů/nůžek. V praxi ale naráží na to nejzásadnější: chybí stabilita a přesné vedení nástroje. Nástavce mají velké vůle, plast se prohýbá a výsledek je často horší než stav před broušením.

V testu se nepodařilo dosáhnout konzistentně použitelného výbrusu vrtáků (problém se středem špičky i úhlem), dláta se kvůli malému kotouči „vykusovala“ do důlku a nože/nůžky dopadly nejhůř – místo ostří vznikalo zubaté poškození. Navíc je tu nepříjemný bezpečnostní aspekt: nástroj se drží prsty blízko kotouče a při „kopnutí“ hrozí úraz.

Za pár stovek vypadá jako praktická vychytávka – vodováha, křížový laser, magnety a stativ. Jenže u měřicího nástroje je klíčová jedna věc: přesnost. A ta v testu neobstála. Vodováha selhala už v základním otočném testu (po otočení o 180° se bublina posouvala), takže nebyla spolehlivá ani jako obyčejná vodováha.

Laser jsem pak ověřila proti samonivelačnímu liniovému laseru Parkside PKLL 7 E4 – odchylka vycházela zhruba 2 mm na 50 cm, tedy cca 4 mm na 1 m. Paprsek byl navíc slabý, s malým dosahem a na koncích se „třepil“, takže přesné měření šlo těžko.

U odizolovacích kleští je zásadní spolehlivost a opakovatelnost. Parkside slibuje rozsah 0,5–4 mm² a navíc řezací zařízení. Praktický test ale ukázal, že kleště fungují uspokojivě hlavně u tenčích vodičů – zhruba do 1,5 mm².

Od 2,5 mm² se objevovala vysoká chybovost (odizolování „naškubané“, často neúspěšné), 4 mm² už bylo prakticky mimo kapacitu. Doraz nedržel přesnou délku, čepele působily tupě a při záběru se nástroj v ruce kroutil – bylo potřeba vyvíjet zbytečně velkou sílu. V porovnání s JOKARI byl rozdíl v použitelnosti výrazný.

Tohle byl typický případ „na začátku dobrý dojem, pak stopka“. Na tenčích větvích do cca 5–8 mm stříhal plotostřih čistě, čepele byly ostré a chod byl tichý. Jenže při přechodu na o něco silnější větvičky (stále běžný živý plot, kolem 10 mm) se po zhruba 15 minutách plotostřih vypnul a odmítal pokračovat – jen pípání, bez pohybu čepelí. Výměna baterie nepomohla.

Vypadalo to na ochranu proti přetížení, což je samo o sobě dobrý prvek – v praxi ale znamenal konec práce a dokončení plotu zachraňovala Makita. Výdrž na prázdno s 4 Ah byla solidní (cca 65 minut), ale rozhodující je použitelnost v reálné zátěži.

Tříkolová sekačka zaujme konstrukcí, širokým záběrem 51 cm a výbavou (pojezd, mulčování, boční výhoz). Výkonově přitom nepůsobí špatně – motor má sílu, nůž sekal čistě, mulčování fungovalo dobře a pojezd měl rozumnou rychlost. Zklamání ale přišlo v oblasti kvality zpracování a tovární montáže.

U testovaného kusu byl problém se startem kvůli špatně nastavenému lanku ke klapce sání (řešeno improvizovanou podložkou) a po cca 30 minutách provozu se uvolnilo přední kolečko – kvůli strženému závitu na šroubu a matce. To už nejsou drobnosti, ale vady, které běžnému uživateli dokážou znepříjemnit život. Sekačka navíc hůře manévruje v úzkých prostorách a nastavení výšky sečení zvlášť pro předek a zadek je nepraktické.