Recenze filmu Nosferatu: Když horor zapomene děsit, ale stále okouzlí touto jednou věcí

Režisér a scenárista Robert Eggers (Maják, Seveřan) přichází s dalším očekávaným atmosférickým počinem. Na silvestrovské předpremiéře byla kina vyprodaná. Stojí film za návštěvu?

Nosferatu bez děsu

Horory nejsou zrovna můj žánr, ale Nosferatu jsem si nemohl nechat ujít. Nakonec jsem se ale hororových prvků příliš nedočkal – spíše jde o thriller s několika lacinými „lekačkami“. Mně osobně to tolik nevadilo, ale fanouškům hororů by to vadit mohlo.

Toužil jsem se trochu bát samotného upíra Nosferatu, ale upřímně, nepřišel mi ani děsivý, ani nechutný – a to jsem na „nechutný“ vizuál obecně dost háklivý. V původní verzi z roku 1922 mi připadal dokonce mnohem víc “creepy”. Navíc měl východoevropský přízvuk, který mi přišel zvláštní.

Když horor vypadá lépe, než straší

Film jsem si ale z vizuálního hlediska nesmírně užil. Je třeba říct, že nelze čekat průlomové vizuální záběry v každé scéně, ale i tak je stále na co se dívat. Zajímavé kontrasty a hra stínů byly pro mě zábavou samy o sobě.

Ponurá atmosféra vás vtáhne okamžitě – zvlášť pokud jste v opravdu tmavém kině bez rušivého světla. To je určitě jedna z největších předností filmu. Dobové kostýmy, prostředí, výprava si zaslouží pochvalu.

Co se týče děje, na více než dvouhodinové stopáži se nudit nebudete, i když nic převratného nepřináší a je poměrně jednoduchý. Děj se ale pravidelně posouvá kupředu a budete se těšit na každou další scénu. Přidávají k tomu také herecké výkony, zejména Lily-Rose Depp v emocionálně náročných scénách.

Pohled ostatních diváků

Diváci se jednoznačně shodují na vyzdvihování vizuální stránky filmu a jeho gotické, ponuré atmosféry. Zmiňují kameru, světlo, kompozici a práci se stíny. Prostředí a výprava jsou považovány za autentické. Obecně se také chválí herecké výkony a úcta k originálu z roku 1922.

Objevují se však výtky k pomalejšímu tempu, zdlouhavosti, jednoduššímu scénáři a povrchnosti postav. Některé herecké výkony jsou označovány jako slabší nebo teatrální. Postavě upíra je vytýkán východoevropský přízvuk. Film by mohl být podle některých diváků více originální a častou kritikou je také zaměření na estetiku na úkor obsahu.

Verdikt

Nosferatu vyniká svou silně ponurou gotickou atmosférou a působivým vizuálem, který oslní každého diváka. Slabá hororovost, neuspokojivý záporák a jednodušší scénář s povrchními postavami však filmu ubírají na kvalitě. Na konci dne se ale jedná o počin, který stojí za vidění. Hodnotím jej na 7/10 bodů.