Nedoceněný socialistický nábytek: Retro poklady z paneláků lidi vyhazují, vydělat mohou i statisíce
Odebírat články 
Foto: Retro muzeum Praha (se svolením)Toto není jen článek o nábytku, ale o obývácích, kde voněla leštěnka, svolávaly se děti kvůli večerníčku a na „lepší gauč“ se smělo jen o návštěvách. Byty byly malé, ale žilo se v nich naplno – mezi obří obývací stěnou, konferenčním stolkem s krajkovou dečkou a gaučem, který přes noc změnil obývák v ložnici. Pojďme si připomenout kousky, které jsme tehdy brali jako samozřejmost a dnes na ně koukáme jako na ryzí retro poklady.
- Komentář šéfredaktora: Některé „vintage“ kousky mohou mít skutečně vysokou hodnotu. Důkazem jsou například křesla značky Halabala. Ta se v dobrém stavu běžně prodávají s cenami v desítkách tisíc korun. Když zjišťuji, kolik tyhle vintage věci dneska stojí, je mi trochu smutno, že se za poslední dekády ledacos vyhodilo.
Foto: Aukro (se svolením)Obývák, srdce bytu: stěna ode zdi ke zdi
Když se řekne „obývák za socialismu“, většině lidí naskočí stejný obrázek: dlouhá obývací stěna přes celou zeď, televize na nízké skříňce, nad ní vitrína se svatebním servisem a v rohu stojací lampa, co dělala měkké oranžové světlo.
Odebírejte naše články: Přidejte si boxík arecenze.cz na domovskou stránku Seznam.cz
Obývací stěna byla něco jako domácí trezor i výkladní skříň zároveň. Za plnými dvířky se skrývaly peřiny pro návštěvy, vyšívané ubrusy, ručníky „pro lepší příležitosti“ a nekonečné zásoby skleniček. V prosklené části se vystavovaly ty lepší broušené sklenice, křišťálové mísy a porcelán. Na jednu ze skříněk si často sedla televize Tesla, později Color, a kolem ní se točil celý večerní program rodiny. Pod stolek se zasunul popelník, vedle se složily noviny, časopisy a ovladač na bednu nebo gramofon.
V řadě domácností šlo o nábytek z velkých nábytkářských podniků, třeba Jitona. Její obývací stěny z řad jako U-300 nebo Rubín zdobily tisíce panelákových bytů. Jinde se do obýváku dostaly i designovější komody a sektorové sestavy podle návrhů Jiřího Jiroutka – jednoduché, ale překvapivě nadčasové kousky, které dnes patří mezi ikony československého nábytku.
Gauč, který byl přes den sedačka a v noci ložnice
Sedací soupravy a gauče měly jeden hlavní úkol: vydržet všechno. Dětské skákání, rozlité kakao, nedělní návštěvy i každonoční spaní, když byt prostě nestačil pojmout všechny postele. Typický gauč měl vysoké čelo, úložný prostor na peřiny (popřípadě stál vedle peřiňák) a potah, který byl z odolné „hrubé“ látky, aby schoval kdejaký flek. Přes den se na gauči nesmělo jíst, večer se rozložil, vytáhly se peřiny a z reprezentativního obýváku se stala improvizovaná ložnice.
Foto: Retro muzeum Praha (se svolením)Kdo měl štěstí, ten měl k tomu dvě křesla. Ideálně taková, do kterých se člověk zabořil, ruce položil na dlouhé područky a měl pocit, že tady je všechno v pořádku. V některých domácnostech to bylo přímo slavné křeslo od Jindřicha Halabaly – elegantní kus s typickými ohýbanými područkami, kterému se prostě říkalo „halabala“. Původně funkcionalistická ikona se díky dlouhé sériové výrobě zabydlela i v poválečných a socialistických bytech a dnes patří mezi sběratelské poklady.
Kuchyň: malé království umakartu
Kuchyně v panelákových bytech byly miniaturní, ale dokázaly nemožné. Kuchyňská linka z jednoduchých skříněk, pracovní deska z umakartu, nahoře skříňky na lepší nádobí, dole hrnce, tlakáče, remoska a smaltované pekáče. U stolu stály obvykle čtyři židle, někde přibyla lavice. Starší byty ještě mívaly kredenc.
To byl kus nábytku, který měl všechno: nahoře jste našli talíře a sklenice, uprostřed pracovní plochu, dole šuplíky na příbory, utěrky, sáčky, provázky a „všechno možné“. V modernějších bytech se pak objevovaly kuchyňské sestavy z nábytkářských podniků typu Jitona – třeba řady Asta – a u stolu se často sedělo na ohýbaných židlích od Tonu. Tehdy to byl „obyčejný“ kuchyňský nábytek, dnes po něm touží milovníci retro designu.
Dětský pokoj: kouzlení se sektorovým nábytkem
Dětské pokoje byly katalogem praktičnosti. Sektorový nábytek znamenal, že skříňky, police, psací stůl a postele vypadaly všude skoro stejně, jen se jinak poskládaly.
Foto: Retro muzeum Praha (se svolením)Postel byla často palanda nebo válenda s úložným prostorem, kde jste mohli schovat nejen peřiny, ale i hračky, školní sešity a tajné poklady. Psací stůl byl nízký, s nástavcem na učebnice, a nad ním nástěnka s vystřiženými obrázky, diplomy ze závodů a rozvrhem. Na podlaze koberec, který pamatoval všechno od prvních krůčků po rozlitou temperu. Nábytek byl jednoduchý, levný a měl jednu zásadní vlastnost: vydržel, dokud z pokoje neodešlo poslední dítě.
Odebírejte naše články: Přidejte si boxík arecenze.cz na domovskou stránku Seznam.cz
Ložnice a předsíň: skříně, které „spolykaly“ všechno
Ložnice byla často nejsoukromější část bytu a zároveň skladiště. Velká šatní skříň, vedle ní komoda, v níž byl všechen textil od spodního prádla přes prostěradla až po vánoční ubrus. Postel z masivu nebo dřevotřísky, noční stolky a nad čelem postele povinně nějaký obraz, většinou krajinka nebo květiny. Předsíň bytu byla většinou vybavená jednoduchým věšákem, botníkem a případně zrcadlem s malou poličkou. Žádné velké dekorace, spíš funkčnost: kabáty, tašky, boty i šály – vše mělo své místo.
Z dnešního pohledu možná takový nábytek působí těžce, tmavě nebo „stejně jako u všech“. Ale právě v tom je jeho kouzlo: obýváky, kuchyně a dětské pokoje vypadaly podobně, přesto v každém bytě vznikl jedinečný domov. A kousky, které tehdy zaplňovaly paneláky jako sériová výroba, jsou dnes vyhledávaným retro pokladem – ať už jde o obývací stěny Jitona, komody od Jiroutka, křesla „halabala“ nebo ohýbané židle od Tonu.
Zdroje:
- Autorská tvorba redaktorky portálu Arecenze
- www.retromuzeumpraha.cz
- https://aukro.cz/lp/halabala-kresla
Použité zdroje
Podělte se o svůj názor, dotaz a poraďte ostatním v moderované diskuzi.
Zveřejňujeme každý slušný a přínosný komentář.