„Vyfotíš mě, když umřu?“ – Občanská válka (2024) je trhák, jaký jsme dlouho neviděli

Kina v posledním roce plní jeden trhák za druhým, přesto mi nějaká ta špička, nějaká ta příslovečná třešnička na dortu dlouho scházela. Jsem velkým milovníkem filmů a nejednou se tak stane, že nějakou tu poutavou sérii shlédnu „na jeden zátah“, nebo se v kině objevím několikrát týdně. S návštěvou kina na nový film Občanská válka jsem však váhal.

Samotný trailer mně moc neoslovil. Jakožto vykonavatele řemesla mediálního a člověka vysoce citlivého na válečnou tématiku mne námět ovšem natolik oslovil, že jsem do kina nakonec vyrazil. Sál okupovali celkem 3 návštěvníci a do jisté míry to chápu. Občanská válka není rozhodně blockbuster s velkým jménem a silnou propagací, jako jsou třeba filmy Marvelu. Jednodílná díla mají v posledních letech poměrně smůlu – nemohou si totiž budovat fanouškovskou základnu.

Nezajít na tento zdařilý kousek z dílny Alexe Garlanda (Ex Machina, Dredd, Sunshine) bych ovšem zpětně považoval za velkou chybu. Válečná tématika filmu není ničím originálním, ovšem soudobá válečná tématika ve válkou postižených městech na půdě USA, a to celé z pohledu válečných reportérů? To je něco nového, osvěžujícího, silného a rozhodně koukatelného.

Tři z SUV a zelenáč

Příběhem nás provází čtveřice protagonistů – Kirsten Dunst (Spider-Man 2002) v roli hrůzami zocelené, ale přesto vnitřně zničené „zákopové“ fotografky Lee, Wagner Moura (Narcos) jakožto reportéra Joela s ostrou myslí utápějící okolní hrůzy v lahvi vodky, Stephen McKinley Henderson (Duna) jakožto novinář Sammy odmítající odchod do důchodu a v kontrastu této ostřílené trojice Cailee Spaeny (Pacific Rim: Povstání) v roli mladičké novinářky, která sní o kariéře válečné fotografky.

Film se odehrává na území Spojených států amerických. Ty už nejsou tak spojené, jako dříve bývaly. Separatistické spojenectví Kalifornie a Texasu se vydává dobýt Washington DC a svrhnout prezidenta. Naše novinářská čtveřice se dějem doslova prohání ve velké bílé dodávce s nápisem PRESS, zachycuje hrůzy války a připravuje tak reportáž, která má veřejnosti otevřít oči, aby se podobné věci neopakovaly.

Zdroj: A24

Ponurá pecka s hloubkou

Upřímně jsem překvapen kvalitou hereckého podání i samotnou režií. Film je emocionálními scénami nabitý – jednou jsou suché, naturalistické a vtahují do reality zla skrytého v lidech, v druhé chvíli jsou vysloveně „nepříjemné“. Herci se zhostili svých rolí na výbornou. Ponurou a podivně „tichou“ atmosférou zbídačené země nás navíc provází dobře vysoce kontrastní americký „oldies pop“. Film mohu vřele doporučit, už dlouho jsem z kina neodcházel natolik naplněn emocemi, jako právě dnes.