Takhle vypadá české moře: Česká republika „vlastní“ přístup k moři, za 3 roky o něj asi přijdeme

Česká republika je vnitrozemským státem ve středu Evropy. Pokud se chceme vydat k moři, musíme urazit několik stovek kilometrů. Proto může tvrzení o tom, že Česko má přístup k moři, znít velmi úsměvně. Ale je to skutečně pravda. Od roku 1929 má ČR (respektive předtím Československo) své (pronajaté) území u Severního moře. Ale už za 3 roky jej nejspíše ztratíme.

Nezrušitelná smlouva o přístupu k moři

Jak se něco takového může přihodit? Inu, dnes asi těžko. Ale v době velkých změn po první světové válce se státníci dohadovali nejen o svých stávajících územích, nýbrž se hašteřili i o přístup k moři. Proč mají tímto privilegiem disponovat pouze přímořské státy? Aby byly spory ukončeny, byly Versailleskou smlouvou v roce 1929 ustanoveny svobodné přístavní zóny, které připadly odlehlejším státům. Díky nim měly volnou cestu pro přepravu zboží a de facto tak získaly svůj kousek území u moře.

To naše leží v německém Hamburku. Takže ještě na Labi, ale už jen kousek od Severního moře. Nemůžete se tady ale koupat ani slunit na pláži. Jde pouze o přístavní pásmo, které je oplocené, nacházejí se na něm různé administrativní budovy, haly a tak dále. Od roku 2014 se o něj stará Ředitelství vodních cest ČR a běžným turistům je tam vstup zapovězen.

• Nepřehlédněte naši novou recenzi: 2 týdny jsem testoval Apple Watch Ultra 3: Do extrémních podmínek dobré, korunka se moc nepovedla

Foto: Wikimedia Commons (se svolením)

Český přístup k Severnímu moři.

Tenhle náš kousek moře, respektive tohle naše přístavní pásmo, se skládá ze 3 částí – Sálský, Vltavský a Peutský přístav. Celkově jde o plochu asi 32 tisíc metrů čtverečních, jíž máme pronajatou nevypověditelnou smlouvou na 99 let, tedy do roku 2028. A ačkoliv všechny stavby jsou vlastnictvím ČR, samotný pronájem může již brzy skončit. Česká republika za pronájem platí 100 tisíc eur ročně (asi 2,5 milionu korun).

Konec je na dohled

Smlouva o pronájmu kousku území v Hamburku bude brzy končit. V průběhu historie byla několikrát revidována a upravována, ale nikdo neměl právo zrušit ji. Po uplynutí bezmála stoleté lhůty ale může nenávratně skončit. Pokud bude Česká republika o pronájem stát i nadále, bude muset uzavřít novou smlouvu se zcela odlišnými podmínkami. A není zřejmé, jestli o to bude stát.

Zajímavé přitom je, že svůj přístup k moři jsme v minulosti měli i jinde, konkrétně v polském Štětíně. I tam nám měl být garantován po dobu 99 let, ale druhá světová válka všechno změnila. Jelikož šlo původně o německé území, které ale po válce připadlo Polsku, ztratili jsme právo území dál užívat. Chvíli se o něm sice vedly spory, ale v polovině 50. let Československo přenechalo přístav Polsku.

Foto: Mapy Google

Území pronajaté České republice.

A tak je možné, že už brzy budeme o českém přístupu k moři zase jen snít. Stane se to stejnou iluzí jako v Shakespearově Zimní pohádce, jejíž děj umístil Čechy přímo na pobřeží. A nebo si o něm můžete zarýmovat s Jiřím Žáčkem, jenž právě po vzoru Shakespeara napsal báseň České moře, která začíná slovy: „České moře, dárek od Shakespeara, pohádkový omyl, který potěší…“ A nás už možná tenhle pohádkový omyl dlouho těšit nebude.

Zdroje: Wikipedia, rvc.gov.cz, Versailleská smlouva, Mapy Google