„Za komunistů se bydlelo líp,“ říkají senioři. Nájem 3+1 stál 175 Kčs měsíčně, byty ale dostávali hlavně funkcionáři
Odebírat články 
Foto: Shutterstock.comZískejte zdarma naše články jako první
Od pádu komunismu uplynulo už 37 let a spousta z nás si proto na tu dobu už nepamatuje a známe ji jen z vyprávění starších lidí a seniorů. Ti přitom často žehrají na to, že za komunistů bylo v mnoha ohledech líp a i bydlení bylo cenově dostupné. Což je na jednu stranu pravda, protože byt 3+1 vycházel měsíčně na asi 175 korun československých. Dnes stojí okolo 25 až 30 000 Kč a někde i víc. Jenže senioři v nostalgické náladě zapomínají na mnoho důležitých okolností.
- NEPŘEHLÉDNĚTE: Kolik potřebuje mladá rodina na slušný život v Česku? Podle ekonoma nejméně 110 tisíc čistého měsíčně
- Stát přidá důchodcům až 9 200 Kč měsíčně (2026): Složku na bydlení dostanou i senioři s důchodem 20 000 Kč
Průměrné důchody vs. ceny bydlení
Není divu, že senioři s láskou vzpomínají na bydlení za komunismu. Sehnat byt sice tehdy nebylo snadné, ale kdo ho získal, ten se měl poměrně dobře. Mezi lety 1964 a 1989 byla cena nájmu za zmíněný 3+1 pouhých 175 Kčs, přičemž průměrný plat dosáhl v roce 1989 solidních 3 170 korun hrubého. I po zaplacení nákladů na bydlení tak lidem zbylo dost peněz. Dnes je to přesně naopak.
Podle Českého statistického úřadu byla průměrná mzda ve 2. čtvrtletí 51 966 Kč, což je meziročně o 3 105 Kč víc. Jenže zhruba dvě třetiny zaměstnanců této částky nedosáhnou. Průměrný starobní důchod se od ledna zvýšil o 668 korun měsíčně a jde o 21 839 korun. Jenže jak už bylo popsáno výše, cena nájemného ve 3+1 je okolo 25 až 30 000 Kč (záleží na lokalitě). Leckterý jednotlivec tak na nájemné vůbec nemá, nebo mu po jeho uhrazení zbyde jen málo peněz na další potřeby, energie, jídlo a tak dále.
Není přitom sporu o tom, že dnešní nájmy jsou neúnosně vysoké a stejně tak se do nečekaných výšin šplhají i ceny nemovitostí. Kvůli drahým hypotékám navíc mnoho lidí raději volí nájem, což je další impuls pro pronajímatele ve velkých městech, aby požadovali za bydlení ještě víc. Tato realitní bublina přitom pořád nepraskla, protože poptávka po bydlení je stále vysoká a nezaměstnanost nízká (ke 30. září šlo o 5,0 %). A mnoho lidí se kvůli tomu dostává do nezáviděníhodné situace, protože na bydlení prostě nemají.
Odebírejte naše články: Přidejte si boxík arecenze.cz na domovskou stránku Seznam.cz
Foto: Shutterstock.comŠumperáky jsou společně s paneláky ikonickými relikty socialistické architektury.
Jak to bylo za komunismu?
Nedá se ale říct, že za komunismu to byla v otázce bydlení pohoda. I když z prostých pár čísel to tak může na první pohled vypadat. Ačkoliv se od roku 1964 platilo za metr čtvereční 2,50 Kčs, sehnat byt bylo pro mnoho lidí nemožné. Byly na příděl a dostávali je zejména funkcionáři a protekční členové strany. A nebylo nijak výjimečné, když bylo nutné dát za byt značný úplatek. Spousta lidí proto žila v malém bytě se svými potomky i rodiči. A ti, kteří měli tu možnost, odcházeli na venkov.
Přesto bytů neustále přibývalo. Od 50. let do roku 1991 bylo postaveno asi 80 000 panelových domů, v nichž se nalézalo přibližně 1,2 milionu bytů. Zhruba polovina z nich přitom vznikla v 70. letech. Bytová krize po druhé světové válce se řešila tak, že došlo v roce 1948 ke znárodnění stavebních firem a vznikly Československý stavební závod a Stavoprojekt. Většina bytů byla zestátněna, ale přesto to nepomohlo.
Vznikala první sídliště a během deseti let vyrostlo přes 200 tisíc bytů. A ani to nestačilo. V 60. letech se díky zákonu o družstevní výstavbě začalo rozmáhat družstevní bydlení. Kdo měl dost peněz, aby vstoupil do družstva, získal tím nárok na bydlení. Těchto bytů přitom postupně začalo vznikat víc než státních. Ale kdo chtěl bydlet skutečně ve svém, musel typicky vsadit na rodinný dům a sám si na něj našetřit. Existovala sice i možnost příspěvku od národního výboru nebo půjčky od Spořitelny, ale nezískal je každý.
V téže době navíc začal trend chalupaření a chataření, který lidem umožňoval únik z měst na vesnici. A jelikož pro mnoho jedinců bylo nemožné dostat se na dovolenou za hranice, vlastní nemovitost na vesnici se zdála jako ideální forma útěku i uložení peněz. Tento trend se přitom zachoval dodnes. Jenže i obyčejná chata aktuálně stojí v průměru 3 miliony Kč a spousta lidí na ni tedy nemá.
Důchodci vzpomínají jen na část pravdy
Důvodem, proč tolik důchodců s láskou vzpomíná na bydlení za socialismu, je s velkou pravděpodobností selektivní paměť. Jedná se o psychologický proces, při němž si mozek doslova vybírá, které vzpomínky si uchová a které vytěsní. Starší lidé mají navíc problémy s krátkodobou pamětí, zato jim obvykle dobře funguje ta dlouhodobá. A proto jsou schopni vyprávět historky ze svého mládí.
Odebírejte naše články: Přidejte si boxík arecenze.cz na domovskou stránku Seznam.cz
Leckteří z nich tak zkrátka už zapomněli, že s bydlením byly za komunismu značné potíže. A i když bylo levné, mnoho rodin na něj zkrátka nedosáhlo. Není možné říct, jestli jsme si aktuálním stavem s předraženými nájmy a nemovitostmi pomohli, ale faktem je, že za komunismu v tomto ohledu nebylo líp – jen si to často namlouváme.
Zdroje:
- Autorská tvorba redaktorky Arecenze
- https://www.idnes.cz/finance/banky-a-sporeni/historie-bydleni-socialismus-najem-druzstevni-byt-podnikovy-byt-sonda-odbornici.A180822_094159_sporeni_sov
- https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-najem-v-3-1-vysel-za-socialismu-na-175-korun-ziskat-byt-ale-bylo-tezke-282912
- https://idealninajemce.cz/cenova-mapa-najemneho/cenova-mapa-najemneho-praha
- https://www.drevostavitel.cz/clanek/zpusob-jakym-komuniste-financovali-bydleni
- https://csu.gov.cz/rychle-informace/prumerne-mzdy-2-ctvrtleti-2026
- https://mpsv.gov.cz/duchody-se-v-lednu-opet-navysi-prumerna-starobni-penze-dosahne-21-839-korun-mesicne
Získejte zdarma naše články jako první
Použité zdroje
Podělte se o svůj názor, dotaz a poraďte ostatním v moderované diskuzi.
Zveřejňujeme každý slušný a přínosný komentář.