Menu

„My jsme dřeli u míchaček, mladí si stěžují u sójového latté na drahé bydlení,“ kdo má v generačním sporu pravdu?

„My jsme dřeli u míchaček, mladí si stěžují u sójového latté na drahé bydlení,“ kdo má v generačním sporu pravdu?Foto: Gio L / Unsplash
Prošli jsme statistiky cen bytů, hypoték i socialistických pořadníků a srovnali, co bydlení stálo obě generace.

Hádka o to, která generace to měla s bydlením těžší, spolehlivě rozpálí rodinné obědy i internetové diskuze. V červenci 2026 ji rozdmýchal i blog Retročesko na platformě Seznam Médium textem o tom, že rodiče na vlastní bydlení „dřeli u míchaček, dnešní mladí si stěžují u drahé kávy“. Podívali jsme se, co o sporu říkají statistiky a studie.

Vlastní byt v Praze dnes vyjde na patnáct ročních platů

Podle studie Deloitte Property Index 2025 spolkne nový byt v Praze v průměru 15 hrubých ročních mezd. Nepříznivější poměr mezd a cen bytů vykazují v Evropě pouze Amsterdam a Athény. Vysoké ceny přitom netrápí jen metropoli, k evropské špičce nedostupnosti se dlouhodobě řadí celé Česko.

Město Ročních hrubých mezd na nový byt
Amsterdam 15,4
Athény 15,3
Praha 15,0
Košice 14,2
Manchester 5,3
Turín 4,9
Odense 4,9

Zdroj dat: Deloitte Property Index 2025, deloitte.com

Ani hypotéka není pro každého. Z dat České národní banky z loňského roku vyplývá, že splátka u nově sjednaných hypoték ukrojí domácnosti v průměru 38 procent čistého příjmu. Takový průměr ovšem předpokládá čistý příjem domácnosti přes 93 tisíc korun měsíčně.

Na rychlé zlepšení to nevypadá. Podle dat Českého statistického úřadu se v roce 2024 v Česku dokončilo zhruba 30 tisíc bytů, o pětinu méně než rok předtím. Ekonom Petr Sunega ze Sociologického ústavu Akademie věd pro Aktuálně.cz odhadl, že aby nová výstavba ceny opravdu srazila, musela by být zhruba trojnásobná.

Odebírejte náš 🚨 Spotřebitelský radar

Exkluzivní obsah, slevy, soutěže, testy a výhodné nabídky. Vybráno naší redakcí, každý den na váš e-mail. Pro první odběratele zdarma, využijte toho!

Posíláme jen to, co stojí za to. Řídíme se zásadami ochrany soukromí.

Díky, že čtete arecenze.cz

Jsme tým nadšenců, kteří tvoří obsah o všem, co má přímý dopad na peněženku nebo praktický život běžného Čecha — co koupit, jak ušetřit, čemu se vyhnout a kolik zaplatíte.

Dnešní mladí vylétají z hnízda dřív, než je evropský průměr

Představu o mladých, kteří se u rodičů zabydleli do čtyřiceti let, čísla nepotvrzují. Podle odhadu Eurostatu za rok 2025 se Češi stěhují od rodičů v průměru v 25,8 roku, tedy o půl roku dřív, než je unijní průměr. Samostatný start si ale málokdo zaplatí sám. Podle šetření Sociologického ústavu Akademie věd ČR z roku 2013 dostala od rodičů finanční pomoc více než polovina mladých, kteří si vlastní bydlení pořídili koupí nebo stavbou, a třetina ho rovnou zdědila nebo dostala darem.

Byt skoro zadarmo? Jen pro toho, kdo vydržel frontu

Starší generace právem vzpomíná na směšně nízké nájmy. Nájemné bylo koncem 80. let regulované na zhruba 2,50 koruny za metr čtvereční měsíčně, takže při průměrné mzdě 3 170 korun spolkl nájem i u velkého bytu jen pár procent výplaty. Háček byl v tom, že levný byt nebylo kde vzít. Oficiální cesta vedla přes pořadník, kde o pořadí rozhodovaly přidělené body, a zájemce o družstevní či podnikové bydlení v něm strávil běžně 15 až 20 let. Stranické špičky přitom čekání neznaly a dekret na byt se dal sehnat i na černém trhu.

Zadarmo nebylo bydlení ani v družstvu. Družstevník nejprve složil vstupní vklad a úvěrový zbytek pak léta umořoval spolu s nájmem, zatímco ze státního rozpočtu šla jen zhruba třetina stavebních nákladů. Každodenní praxi tehdejšího přidělování bytů jsme podrobněji popsali v článku o bydlení za socialismu.

Svépomocná stavba byla druhá směna na roky

V jednom má blog z Média pravdu: kdo chtěl za normalizace vlastní dům, většinou ho opravdu stavěl sám, protože svépomocí tehdy vznikala naprostá většina rodinných domů. Shánění stavebnin stálo na známostech a materiál na soukromou stavbu často mizel z těch státních, přesně v duchu hesla „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“. Na dům padl prakticky veškerý volný čas rodiny a hotovo bývalo za tři až pět let. Stát tím na lidi přenesl výstavbu, kterou sám nezvládal.

Rozpočet přitom rozhodoval mnohem méně než dnes. Stavbu brzdily jiné věci:

  • Nedostatek všeho: ceníky stavebnin vypadaly směšně nízko, jenže koupit za ně nebylo co. Podle srovnání serveru Dřevostavitel.cz zdražily cihly od té doby zhruba stokrát až dvěstěkrát, zatímco mzdy vzrostly asi patnáctinásobně.
  • Úřady a protekce: parcela se nedala koupit, o přídělu rozhodoval národní výbor nebo zaměstnavatel a žadatel se nezřídka upsal k letům práce v místním podniku.
  • Jednotný vkus: dům si člověk nenavrhoval na míru, sáhl po typovém projektu ze státní nabídky. Mezi lidmi proslul hlavně Šumperák.

Stavět svépomocí jde i dnes, ušetří ale nejvýš třetinu ceny

Cesta rodičů se úplně nezavřela, změnila se ale její matematika. Svépomocná stavba je legální dál, stavebník ovšem musí mít ze zákona odborný stavební dozor a elektřinu nebo plyn smí zapojit jen řemeslník s oprávněním. Vlastní prací se dnes ušetří zhruba 10 až 30 procent ceny domu. Zadarmo je totiž jen dřina, materiál se platí naplno a kus úspory navíc pohltí chyby, vícenáklady a dražší nákup v malém.

Hlavní rozdíl je jinde: dřív stavbu brzdil nedostatek, dnes vstupní kapitál. Menší stavební parcely se podle loňské analýzy serveru Hypoindex.cz prodávaly v průměru za 6 300 korun za metr čtvereční a stavba na klíč vychází zhruba na 40 tisíc korun za metr užitné plochy, takže běžný dům se 120 metry stojí kolem pěti milionů korun ještě bez pozemku. Normalizační stavebník sháněl materiál a volné soboty, ten dnešní shání miliony.

Tak kdo má pravdu?

Obě generace zaplatily za střechu nad hlavou hodně, jen každá jinou měnou. Normalizační stavebník platil léty vlastní práce a protekcí v systému, kde peníze samy o sobě byt nezajistily. Dnešní kupující platí penězi a dluhem na desítky let v systému, kde si byt koupí jen ten, kdo na něj vydělá. Podíl výdajů na bydlení v rozpočtech českých domácností mezitím podle statistik rodinných účtů ČSÚ vzrostl z necelé desetiny v roce 1989 zhruba na čtvrtinu. Kávová výčitka je tak hlavně řečnická ozdoba, protože vedle cen bytů, úroků a potřebné akontace hraje účtenka z kavárny zanedbatelnou roli. Férový verdikt zní, že těžko bylo tehdy i dnes. Každá generace vzpomíná na vlastní překážky a ty cizí z odstupu vypadají menší, než ve skutečnosti byly.

Zdroje: Autorský text, https://www.deloitte.com/cz-sk/cs/about/press-room/praha-je-treti-nejmene-dostupna-metropole-evropy.html, https://zpravy.aktualne.cz/datavize/vlastni-bydleni-pro-mlade-nedosazitelny-sen-nemohou-si-dovol/r~a0a91108b96911f0beca0cc47ab5f122/, https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/meli-jsme-se-za-komunistu-lepe-velke-porovnani-vydaju-cechu/r~6d90e3aef63d11e9b259ac1f6b220ee8/, https://magazin.pametnaroda.cz/serialy/zivot-za-totace/dezinformace-nostalgie-po-socialistickem-bydleni, https://www.hypoindex.cz/clanky/socialisticke-reseni-bytove-otazky-dekrety-vyvolenym-uvery-pracujicim/, https://www.poznatsvet.cz/historie/byt-socialismus-cena/, https://www.drevostavitel.cz/clanek/stavba-rodinnych-domu-za-socialismu, https://www.echo24.cz/a/H5KDx/zpravy-svet-bydleni-s-rodici-statistiky-nemecko-eu, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/od-balkanu-ke-svedsku-mladi-cesi-se-stehuji-od-rodicu-cim-dal-drive-119919, https://biodomy.cz/blog/stavba-domu-svepomoci, https://www.hypoindex.cz/clanky/ceny-pozemku-lamou-rekordy-presto-muze-byt-vlastni-dum-levnejsi-nez-byt/, https://www.archsimunek.cz/post/kolik-stoj%C3%AD-stavba-rodinn%C3%A9ho-domu-v-roce-2025, https://www.domybilyvrch.cz/dum-na-klic-nebo-stavba-svepomoci-co-se-vyplati-2026/, https://medium.seznam.cz/clanek/retrocesko-vlastni-bydleni-nasi-rodice-na-nej-dreli-u-michacek-dnesni-mladi-si-stezuji-u-drahe-kavy-295065


Vybíráme spotřebitelské video týdne:
Video se přehraje po reklamě.


Rubriky

Přečtěte si také

Diskuze, komentáře a vaše zkušenosti

Podělte se o svůj názor, dotaz a poraďte ostatním v moderované diskuzi.
Zveřejňujeme každý slušný a přínosný komentář.

RS
Roman Scala
13. 7. 2026

Být dneska mladej, žiju stejně jako oni. Je jiná doba. Při tom věčném strašení s důchodem v 80 letech se jim vlastně nedivím. Stejně se ho většina z nás nedožije, tak co.