Jak vybrat satelitní přijímač

Výběr satelitního přijímače se může na první pohled jevit složitě. Některé důležité pojmy nejspíš uslyšíte poprvé, neboť se s nimi v dnešní internetové době příliš nesetkáte. Máme pro vás ale dobrou zprávu. Při volbě konkrétních modelů vybíráte spíše dodatečné funkce a možnosti podle svých vlastních preferencí. Není zapotřebí studovat mnoho parametrů, klíčové informace díky tomuto článku vyčtete snadno.

V článku se proto dozvíte, jaké typy přijímačů existují a čím se mezi sebou odlišují, jaké tunery potřebujete pro příjem signálu a proč se nenechat zmást jejich číslováním. Rozdíly jsou i mezi čtečkami satelitních karet – některé nemusí podporovat největší české poskytovatele. I tomu se budeme věnovat, abyste se nenechali zlákat nejen ke koupi přístroje, který vám bude k ničemu, ale ani ke zbytečnému přeplácení kvůli razítku na papíře.

Satelitní přijímače se mezi sebou liší i funkcemi a konektivitou. Zejména propojení se staršími televizory může být někdy oříšek, což vám v článku vysvětlíme. Špatné zapojení navíc může výrazně snížit kvalitu obrazu i u těch přístrojů, které podporují velmi vysoké rozlišení. Představíme vám také nejčastější funkce, které vám dokáží používání zpříjemnit a usnadnit. A v závěrečném cenovém okénku se dozvíte, jaká mít s vaším rozpočtem očekávání.

Jak vybrat satelitní přijímač stručně

• Uzpůsobte výběr svým požadavkům. Pokud chcete cokoliv, díky čemu půjde sledovat satelitní vysílání, postačí vám i nejlevnější přístroj. Náročnější uživatele bude zajímat Wi-Fi, chytré funkce či rozlišení obrazu.
• Dejte pozor na tunery. Zejména u „kombo“ přijímačů, které umějí zpracovat volně šířený signál, chtějte DVB-T2, ne DVB-T. Satelity fungují v naprosté většině na standardu DVB-S2.
• Zjistěte si typ karty od svého poskytovatele. Některé služby (typicky Skylink) vyžadují specifický typ karet, které se vkládají do přijímače. Předem si proto zjistěte, zda vámi vybraný přístroj tento typ podporuje.
• Rozlišení souvisí i s televizí. Pro sledování na staré televizi stačí i HD rozlišení. Standardem je však Full HD, které podporuje valná většina dnešních TV. Do budoucna se bude hodit i rozlišení 4K.
• Některé přístroje lze využít i v autě. To ocení hlavně řidiči kamionů či autobusů, kteří si chtějí pouštět televizi. Většina modelů však vyžaduje zapojení do běžné 230V zásuvky.
• Pro nahrávání je potřeba úložiště. U nejdražších modelů bude vestavěné, obvykle se ovšem počítá s připojením vlastního disku či flashky.
• YouTube a prohlížeč? Díky internetu můžete využít celé spektrum dalších služeb a funkcí. Připojíte se k němu skrze kabel či přes Wi-Fi. Obvykle k tomu potřebujete vlastní adaptér, občas ale narazíte na přístroj s vestavěným Wi-Fi přijímačem.
• Dejte si pozor na konektory. Například starší televize se připojují přes analogový SCART kabel, který u satelitního přijímače není samozřejmostí.
• Chcete „něco navíc“? Dražší přijímače dokáží fungovat jako multimediální centra, nahrávat filmy a seriály či využívat hybridní HbbTV (známé „červené tlačítko“).

Výbava a funkce

Při výběru satelitu by měla být první otázka, co od přístroje očekáváte. Nenáročnému uživateli, pro kterého je nejdůležitější snadné ovládání a jednoduchost, budou moderní a vybavené satelitní přijímače tak akorát na obtíž. Naopak fajnšmekry bude omezená funkčnost základních modelů vytáčet, a vyplatí se jim proto sáhnout po lepším modelu. Obecně je na výběr ze tří řešení: 

• Satelitní přijímače umožňující sledování TV přes satelit
• „Kombo“ přijímače, které kromě satelitního vysílání fungují jako set-top-box
• Moderní multimediální centra s přístupem na internet, vlastní pamětí a širokou konektivitou

Tyto varianty se odlišují především cenou. Přesto byste měli mít před dalším postupem jasno, co od satelitního přijímače chcete a kterou variantu zvolíte. Mnohé z informací, které se v následujících kapitolách dozvíte, jsou totiž relevantní pouze pro lepší přístroje. Pokud pro vás hraje největší roli cena, bude vám stačit tyto části pouze zběžně prolétnout a zaměřit se hlavně na hodnocení dalších uživatelů.

Obyčejný přijímač Strong SRT 7009

„Kombo“ přijímač Qviart Lunix 4K UHD TWIN

Multimediální přijímač AB Cryptobox 800 UHD

Tunery

Poslední roky snad nešlo uniknout informacím o přechodu anténového vysílání ze standardu DVB-T na DVB-T2. Ačkoliv došlo k opakovaným odkladům, většina kanálů již funguje na novém standardu, zatímco DVB-T vysílače se postupně vypínají. Dobrou zprávou je, že dnes už jen stěží narazíte na přístroj, který DVB-T2 neumožňuje. Je však dobré to mít na paměti, například při nákupu z druhé ruky.

Pokud ovšem chcete televizní signál získávat pouze ze satelitů, můžete předchozí řádky s čistým svědomím ignorovat. Satelitní přijímače totiž fungují na vlastním standardu DVB-S, resp. DVB-S2. Oba jsou již zaběhnuté, přičemž druhý zmíněný přináší vyšší kvalitu obrazu i zvuku. Čistě DVB-S přijímače jsou dnes spíše raritou, které se doporučujeme vyhnout – zde se šetřit nevyplatí. Občas lze také narazit na zatím málo rozšířený standard DVB-S2X.

Dražší přijímače umí získávat signál z několika zdrojů najednou – označují se potom jako dvou- či vícetunerové (2x DVB-S/2) či „kombo“ přijímače (DVB-S/2 a DVB-T2 či DVB-C pro kabelový příjem). Hodí se při dvou situacích – pokud chcete přijímat signál z dvou různých satelitů (potažmo k přijímání kanálů nedostupných v pozemním vysílání) a rozšířit tak portfolium kanálů, a také pro nahrávání z jiného než sledovaného kanálu. 

Čtečky karet

Přijímač sám o sobě je bezcenný, pokud nejste vybaveni speciální dekódovací kartou. Tu obdržíte od svého poskytovatele služeb, a právě s její pomocí dojde k odemknutí všech zaplacených kanálů. K spolehlivému čtení karet slouží speciální čtečky, jimiž jsou zařízení vybavena. V současné době se ponejvíce setkáte se třemi základními systémy:

• Common Interface (CI)
• UNI čtečka karet
• Irdeto čtečka karet

Ještě před nákupem přijímače se informujte u svého poskytovatele satelitního vysílání, jaký druh karet využívá. V opačném případě můžete být nepříjemně překvapeni, když vám řekne, že koupený aparát je nekompatibilní a budete jej muset vyměnit.

Common Interface (CI/CI+)

Common Interface není čtečkou karet v pravém slova smyslu, její roli víceméně supluje. Jedná se o slot pro vložení dekódovacího modulu, jenž následně funguje stejně jako karta. Výhodou je jeho univerzální použití s širokou škálou dekódovacích modulů od různých výrobců.

Skvěle poslouží zvláště náročným zákazníkům, kteří chtějí přijímat satelitní vysílání ze dvou samostatných dekódovacích karet. Zatímco jeden modul nalezne své místo ve čtečce, druhý se připojí externě právě pomocí CI slotu.

Irdeto čtečka karet

Prvním významným standardem dnešní doby je čtečka karet s certifikací Irdeto/Skylink Ready. Tu využívají největší hráči na trhu, jimiž jsou společnosti Skylink, UPC (síť freeSat) a Telly, ale i další poskytovatelé. Modely vybavené touto certifikací mají zaručenou kompatibilitu právě s největšími dodavateli satelitního vysílání u nás.

Absence Irdeto ale nutně neznamená, že se vám nepodaří programy Skylinku či freeSat naladit. Ostatně, neprodávanější modely dneška operují spíše s univerzální (UNI) čtečkou a podporu Irdeto dohánějí softwarově. Berte proto certifikaci Skylink Ready/Irdeto jako indikaci stoprocentní podpory, nikoliv jako její absenci u zařízení, která tuto certifikaci nemají.

Univerzální (UNI) čtečka karet

O něco běžnější je tzv. UNI čtečka karet, navržena pro čtení karet Conax (Flix TV). Vzhledem k tomu, že takto vybavené modely nejsou certifikovány jako Skylink Ready, není zaručena jejich optimální funkčnost při použití standardu Irdeto. Pro úspěšné dekódování standardu Irdeto musí být její firmware speciálně upraven. Záleží na konkrétním výrobci a modelu, přičemž ti největší se snaží Irdeto podporovat.

Rozlišení

Podobně jako u televize či TV boxu je i u satelitního přijímače důležité rozlišení. V tomto případě údaj napovídá, v jaké kvalitě dokáže přístroj získaný obraz zpracovat a poslat dále do televize. Základem by v dnešní době mělo být Full HD rozlišení (1920 x 1080 pixelů), v němž vysílá naprostá většina českých i zahraničních stanic.

Objevují se též přijímače, které dokážou zpracovat 4K obraz. Ten je v teoretické rovině 4x kvalitnější než Full HD, zatím však v televizi příliš uplatnění nenašel. Vysílají v něm zejména zahraniční sportovní stanice, které velké množství detailů při svých přenosech využijí. 4K přijímač se hodí také z hlediska blízké budoucnosti, kdy se dá přechod na toto rozlišení čekat ve velkém.

S rozlišením si naopak nemusíte lámat hlavu, pokud chcete jen nahradit svůj dosluhující satelit pro starší televizi. U těchto „klasických“ (tedy „neplacatých“) TV obraz ve vysoké kvalitě stejně nevyužijete, neboť ho tento typ obvykle nepodporuje. Pozor si dejte také u novějších LCD/LED či plazmových televizorů při propojení skrze SCART kabel. Ani ten totiž neumí přenášet vyšší než staré analogové rozlišení – zvolte proto raději HDMI kabel.

Úložiště

U některých dražších „kombo“ přijímačů naleznete též vestavěný pevný disk. Pokud se trochu orientujete v počítačích a IT, nejspíše se lehce zděsíte, když se budete pídit po kapacitě takových interních úložišť. Obvykle totiž mívají jen několik málo gigabajtů (nejčastěji 4-8 GB). Je to však pochopitelné – toto úložiště slouží k nahrávání pořadů pro jejich zpětné zhlédnutí, ne přehrávání vlastních médií. 

Pokud se však s možností nahrávat na úložiště vůbec setkáte, mnohem častěji to bude na vaše vlastní, externí. U takových přijímačů lze připojit skrze USB konektor flash disk (a někdy i externí hard disk), který funkčnost vestavěného plně nahradí. Opět je však třeba mít na paměti, že nahrávky slouží k přehrání na satelitu, „přetáhnout“ do počítače či jiného úložiště vám půjdou jen stěží.

Napájení

Bez připojení přijímače do elektřiny budete sledovat televizi jen těžko. Na trhu naleznete přijímače se zabudovaným napájecím zdrojem do běžné 230V zásuvky. Méně početnou skupinou jsou modely s externím adaptérem, který lze podle potřeby nahradit či vyměnit. V domácnosti půjde jen o minimální rozdíl. Zbystřit by ale měli řidiči kamionu, kteří vozí televizi ve svém voze – pro ně bude možnost 12V připojení do zapalování zásadní.

Připojení k internetu

V dnešní době internetu a chytrých domácností asi nepřekvapí, že i satelitní přijímače na tuto vlnu částečně najely. Do určité míry pak dokáží nahradit (či minimálně vhodně doplnit) „Smart“ televizi. Skrze satelit se tak můžete připojit na YouTube, brouzdat po sítích, využívat RSS čtečky, ale hlavně také sledovat internetové televize. Teoreticky tak můžete využívat až tři zdroje signálu – satelit, pozemní vysílání a právě internet. 

Připojení může být realizováno přes ethernet (kabel) či pomocí Wi-Fi adaptéru. V případě Wi-Fi je pro plynulé a stabilní použití dobrá schopnost DualBand (tj. fungovat na frekvencích 2,4 GHz i 5 GHz) a verze Wi-Fi alespoň b/g/n či ac. Jiné sestavení vám může přinést více škody než užitku, a vy si budete rvát vlasy při čekání na signál. Některé modely mají Wi-Fi přijímač rovnou integrovaný.

Nejvybavenější modely jsou ke všemu doplněny operačním systémem, nejčastěji na bázi Linuxu nebo Androidu, který umožňuje stažení dalších aplikací. Samostatně se navíc postarají o neustále probíhající aktualizace firmware. Narůstá tím však potřebný výpočetní výkon, což může zvyšovat spotřebu přístroje.

Vstupy a výstupy

Vstupy a výstupy umístěné obvykle na zadní straně satelitního přijímače rozhodují o tom, co se k němu dá připojit. Při nákupu rozhodně vyžadujte HDMI konektor pro propojení s moderními televizory, díky kterému získáte nejvyšší kvalitu obrazu i zvuku. Pro připojení starších TV se hodí analogové SCART a RCA („Cinch“) výstupy. Již zmíněný byl CI slot pro připojení dekódovacího modulu.

Přes USB porty připojíte třeba externí disk nebo Wi-Fi modul. Samostatnou kapitolou je i tzv. ethernet port, jenž slouží ke kabelovému připojení k internetu, pokud přístroj není vybaven Wi-Fi přijímačem. Nejmodernější disky fungují na eSATA paticích, takže se vyplatí mít k dispozici i odpovídající konektor. Některé modely mají navíc servisní konektor, který dokáže zamotat hlavu, pokud o něm nevíte.

Vstupy a výstupy

Dodatečné příslušenství a funkce

I ten nejzákladnější satelitní přijímač vám oproti běžné nabídce pozemního vysílání zpřístupní desítky kanálů navíc. Ty pokročilejší se pyšní dodatečnými funkcemi, které z vaší televize vytvoří moderní multimediální zábavní centrum se vším všudy. Mezi nejoblíbenější vybavení patří:

• Nahrávání
• Timeshift
• FastScan
• Integrovaný webový prohlížeč
• MediaPlayer
• HbbTV
• DiseqC
• Externí IR senzor
• H.265 HEVC

Nahrávání (PVR/DVR)

Také s nostalgií vzpomínáte na doby, kdy jste si nahrávali pořady na kazety a přehrávali je ve stařičkých rekordérech? Možnost nahrávání na krátkou dobu s nástupem internetu zmizela, aby se dnes stala standardní funkcí prakticky všech přijímačů. V moderních dobách bývá označována zkratkami PVR nebo DVR.

Rozdíly oproti dřívějším dobám spočívají jen v charakteru médií. Kazety nahradily pevné disky, a to buď integrované nebo externí. Oba druhy nabízejí dostatek místa pro nahrání několika tisícovek minut pořadu.

Timeshift

Před několika lety se objevila zajímavá funkce timeshift – posun v čase. Stisknutím tlačítka zastavíte obraz a program běžící „na pozadí“ se začne nahrávat. Opětovným zmáčknutím tlačítka se vrátíte přesně tam, kde jste skončili, jen s tím rozdílem, že vlastně sledujete nahraný pořad.

Pro potřeby časových posunů samozřejmě musí váš přijímač disponovat vlastním nebo externím diskem. Pokud nemá kam videomateriál nahrávat, logicky tak činit nebude. Někteří začali za pomocí posunu v čase přeskakovat otravné reklamy. Zkrátka program na chvilku zastaví a reklamní bloky rychle přetáčejí.

FastScan

Jistě byste neradi trávili desítky minut manuálním laděním jednotlivých kanálů. O všechno se naštěstí postará automatická funkce FastScan, která programy najde a zařadí do seznamu. Stejně tak má na starosti i pravidelné aktualizace a doplňování seznamu podle probíhajících změn.

Bohužel jde o funkci určenou výhradně pro karty Irdeto. U zařízení vybavených univerzální čtečkou karet sice programy naladí, dále se však o ně již nestará. Během dalšího ladění se stávající seznam smaže a nahradí jej nově nalezené kanály.

Integrovaný webový prohlížeč

Plánujete na televizoru surfovat tak, jak jste zvyklí u počítače nebo mobilu? Zbystřete, sama přítomnost připojení k internetu ještě neznamená, že to bude možné. Mnohá zařízení totiž nejsou vybavena samostatným internetovým prohlížečem, pouze seznamem přednastavených aplikací.

Proto se zajímejte o to, zda a jaký prohlížeč má přijímač nainstalován a zda je možné jej použít k obecnému vyhledávání.

MediaPlayer

Připomíná vám tento název něco? Ano, dobře známý program z dílny Microsoftu usnadňující přehrávání uložených zvukových stop a zobrazení vizuálního materiálu. Stejnou roli plní i u televizních přijímačů. Pomůže vám přehrát multimediální soubory uložené na externích discích či SD kartách.

HbbTV

Hybridní televize si v poslední době získává stále větší oblibu. Jedná se o kombinaci klasického televizního vysílání a internetu. Mnohé stanice dovolují přehrávat pořady z internetového archivu. Zmáčknutí „červeného tlačítka“ na dálkovém ovladači v momentě, kdy se tato možnost objeví na obrazovce, vás do něj přenese. Co zrovna chcete zhlédnout je už jen na vás.

Těšit se můžete i na graficky skvěle vyvedený teletext, který dává zapomenout na předpotopní klasiku.

DiseqC

Funkce DiseqC umožňuje průběžně přepínat mezi nalezenými a nastaveními družicemi. Díky tomu získáte silnější signál a budete mít jistotu, že všechny pořady sledujete v nejvyšší možné kvalitě.

Externí IR senzor

Většina dálkově ovládaných přístrojů v sobě skrývá infračervený senzor, na který je třeba směřovat. Některé satelitní přijímače ale tento senzor nemají v těle, nýbrž v balení obsahují samostatný IR port. Hodí se zejména v situacích, kdy chcete mít krabičku schovanou např. za televizí či jinou překážkou. Právě díky externímu infraportu je to možné – viditelný musí pro možnost dálkového ovládání být pouze samotný senzor.

H.265 HEVC

Jde o moderní kodek, který dokáže zpracovat přenášený obraz ve stejné kvalitě při výrazně nižší náročnosti na přenos dat. Relevantní je hlavně u pozemního vysílání, neboť s využitím H.265 lze zvýšit počet televizních kanálů na jednom vysílači. U satelitního DVB-S2 vysílání si zatím vystačíte i se starším kodekem H.264 (někdy nesprávně také „MPEG“), převod na novější standard jde pomalu. V delším časovém horizontu však H.265 rozhodně upotřebíte.

Další funkce a schopnosti

Mezi další funkce, které můžete znát hlavně z televizorů a set-top-boxů, patří EPG pro zobrazení programu vysílání či funkce PIP/PIG („obraz v obraze“) umožňující sledování dvou kanálů/zdrojů najednou. Vybavenější multimediální přístroje mívají přehrávač Kodi a umí HDMI CEC – díky tomu lze jedním ovladačem ovládat TV, satelit i další zařízení. U nejvybavenějších přístrojů narazíte i na HDR10 či Dolby Vision, které vylepší kvalitu obrazu.

Cena

Finální kapitolu věnujeme cenám. Na základě průzkumu trhu jsme stanovili tři základní cenová pásma, ve kterých najdete modely srovnatelných kvalit. Zjistíte tak, jakou úroveň služeb za své peníze očekávat.

Cena do 1 000 Kč

V nejlevnější skupině se nacházejí přijímače běžně nabízené poskytovateli satelitního vysílání. Jsou osazeny čtečkami karet Conax i CI sloty. Všechny jsou připojeny k televizi prostřednictvím HDMI kabely a naprostá většina z nich dovoluje i propojení starších televizorů pomocí SCARTu.

Samozřejmostí je nahrávání na externí disky, jelikož interní záznamová média v této skupině nenaleznete. Spíše výjimečná je podpora Wi-Fi nebo hybridních televizorů. Za standard je též považován pouze jeden tuner, běžně DVB-S2. Mnohdy ale naleznete i DVB-T2 umožňující přijímat klasické pozemní vysílání.

Cena od 1 000 do 2 500 Kč

Skupina přijímačů střední třídy je zdaleka nejrozšířenější. Běžně nesou označení Skylink Ready, potvrzující kompatibilitu s vysíláním Skylink. V zásadě nabízejí všechno, co předcházející modely, mnohem rozšířenější je ovšem podpora Wi-Fi a Hbb TV.

Na své si přijdou i zájemci o dvoutunerové provedení, díky čemuž je možné jeden kanál sledovat a jiný nahrávat. Stále ještě příliš nepočítejte s přítomností integrovaných pevných disků. K nahrávání musíte použít vlastní médium.

Cena nad 2 500 Kč

V nejvyšším patře, začínajícím kolem hranice dvou a půl tisíce korun, se vyskytují nejlépe vybavené přístroje. S jejich pomocí proměníte svůj televizor v multimediální centrum. Nabízí se široká podpora připojení k internetu, možnost hybridního vysílání. Běžnou součástí bývá přítomnost dvou samostatných tunerů, většinou i DVB-T2. Mimo jiné lze v této kategorii nalézt i modely vybavené vlastním HDD pro uložení nahrávaných pořadů.

Tato kategorie by ještě šla rozdělit na dvě části – modely s cenou kolem 2,5 až 4 tisíc, a luxusní modely s cenou až 10 tisíc korun. Většinou se však paradoxně schopnostmi a funkcemi příliš neodlišují. Přijímač za deset tisíc je už spíše designový a lifestylový prvek, často propojený s chytrou domácností a s vlastním displejem. Jde tak spíše o multimediální centrum schopné přijímat satelitní signál než o multimediální satelitní přijímač.